Dagmar Ruščáková: O městu a psech

20. říjen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy O městu a psech

„Koukej, další pes! A velikej!“ Při mé návštěvě New Yorku mě nepřestávalo udivovat množství psů na ulicích. A byli to nejen malí městští pejsci, ale i velcí hafani - vedle oblíbených labradorů a retrívrů jsme potkali i různé druhy ohařů a jedna paní si dokonce vedla na vycházku dva velké chrty!

Nějak jsem to nemohla pochopit. Ve městě musejí být psi na vodítkách, trávníky se téměř nevyskytují. Central Park je ohromný, členitý, krásný, s několika vodními plochami, ale volně si psi mohou zaběhat jenom na několika ohrazených místech. Hlouběji na Manhattanu už jsou k dispozici jen malé parky s ještě menšími venčícími koutky, takže většina života těchto psů se odehrává na asfaltu a na dlažbě.
Město je čisté, psi vypadali spokojeně, ale stejně. U malých pejsků bych to ještě pochopila, ale ohaři nebo chrti? Potom jsem se dívala i po těch lidech a přemýšlela dál. Kolik z lidí bydlících v této megapoli žije v souladu s přirozenými potřebami člověka? Ach ano, ani oni nejsou v ideálním prostředí, ale řekněme, že oni si mohou vybrat, mají i jiné zábavy, než je pohyb na čerstvém vzduchu, žijí tu přece dobrovolně. Hm. Opravdu všichni?
Zjistila jsem, že pokud o tom víc přemýšlím, tak už není tak snadné ty lidi odsoudit. Velká města jsou svým způsobem také přírodní prostředí, kde se živí tvorové naučí přizpůsobit a přežít. On ani člověk nebyl stvořen pro celodenní pobyt v kancelářích, obchodech a metru. A i v přelidněném městě lidé trpí osamělostí, steskem a touhou po přírodě i v jiné podobě, než je steak se salátem. A pes je především kamarád, spolehlivý a milující.
Pravda je taková, že ani ve dvacetimilionovém městě nechce být nikdo úplně sám.

Spustit audio