Dagmar Ruščáková: Netopýrka

13. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Netopýr
0:00
/
0:00

Kam se jen mohla schovat? Je maličká, může být kdekoliv. Říkají, počkej do noci, až začne mít hlad - objeví se. Jenže… co když ne. Co když někde zapadla a nemůže ven? Hm, dokážu sama rozebrat kuchyňskou linku?

Čtěte také

Tak schválně, kdo se podle vás ztratil tak, že přiměl svého pečovatele přemýšlet o rozebrání kuchyně na prvočinitele? Říkáte si… křeček! Morče! A on to byl… netopýr. Nebo spíš mladičká netopýrka, která se v bytě učila lítat, aby jednou obstála v přírodě.

Ano, jsou mezi námi zvláštní lidé. Lidé, kteří zachraňují netopýry. Malé, v přírodě ohrožené tvory, ne zrovna šampiony krásy, o kterých většina lidí ví jen to, že se zamotávají do vlasů. Což, jak by vám potvrdila moje kamarádka Petra, není pravda! Tedy, pokud si naschvál nezalezou zdřímnout do drdolu, nebo se na něj nepověsí jako fascinátor.

Netopýr velký

Jsou lidé, kteří si berou do dočasné péče zraněné nebo podvyživené divoké netopýry, aby je vykrmili a posléze vypustili zpátky do přírody. Doma musí mít krabičky živých červů a cvrčků, protože netopýři jsou hmyzožravci a konzervou pro kočku je nenakrmíte. Petra tak pravidelně dělá Červulku… což je obdoba Popelky, akorát že přebírá červy. Nemůže riskovat zdraví svých svěřenců závadnou potravou.

Čtěte také

Jsou lidé, kteří poskytnou handicapovaným netopýrům domov. Když Petra sedí v křesle a má na sobě svoji netopýrku Mariellu, na zemi vedle křesla leží polštář. Samička totiž přišla o křídlo, ale jsou chvíle, kdy na to zapomene a pokusí se letět. Je potřeba, aby padala do měkkého. Petra je připravena.

Málokterý z divokých netopýrů jí za péči nějak poděkuje… většinou je musí brát do rukou v důkladných rukavicích. Ano, někteří se prý rádi nechají pohladit, někteří prý i… předou. Ale ona se stará o všechny; i o ty, kteří jí ukazují zuby.

A proč vám to vyprávím? Protože je to adventní příběh o péči a lásce bez nároku na odměnu.

PS: Malá netopýrka se schovala v potahu žehlícího prkna. Byla nalezena, vypiplána a vypuštěna do přírody.

Spustit audio

Související

  • Dagmar Ruščáková: O městu a psech

    „Koukej, další pes! A velikej!“ Při mé návštěvě New Yorku mě nepřestávalo udivovat množství psů na ulicích. A byli to nejen malí městští pejsci, ale i velcí hafani ...

  • Dagmar Ruščáková: Navždy spolu

    Seděli jeden vedle druhého, drželi se za ruce a přišla chvíle, kdy se on otočil a řekl: „Růžičko moje…“ To není citát z červené knihovny. Tak sedával můj děda s babičkou!

  • Dagmar Ruščáková: Umění darovat

    Koukám se hezky na ozdobený plátěný sáček, ve kterém mi předala vánoční dárek moje kamarádka Dana. Vím, že ho malovala už v červenci při svém pobytu v Kyrgystánu.