Dagmar Ruščáková: Netopýrka

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Veverky

Tak schválně, kdo se podle vás ztratil tak, že přiměl svého pečovatele přemýšlet o rozebrání kuchyně na prvočinitele? Říkáte si… křeček! Morče! A on to byl… netopýr. Nebo spíš mladičká netopýrka, která se v bytě učila lítat, aby jednou obstála v přírodě.

Ano, jsou mezi námi zvláštní lidé. Lidé, kteří zachraňují netopýry. Malé, v přírodě ohrožené tvory, ne zrovna šampiony krásy, o kterých většina lidí ví jen to, že se zamotávají do vlasů. Což, jak by vám potvrdila moje kamarádka Petra, není pravda! Tedy, pokud si naschvál nezalezou zdřímnout do drdolu, nebo se na něj nepověsí jako fascinátor.

Netopýr velký|foto:Martin Horký,MAFRA / Profimedia

Jsou lidé, kteří si berou do dočasné péče zraněné nebo podvyživené divoké netopýry, aby je vykrmili a posléze vypustili zpátky do přírody. Doma musí mít krabičky živých červů a cvrčků, protože netopýři jsou hmyzožravci a konzervou pro kočku je nenakrmíte. Petra tak pravidelně dělá Červulku… což je obdoba Popelky, akorát že přebírá červy. Nemůže riskovat zdraví svých svěřenců závadnou potravou.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Čaj s citronem

Jsou lidé, kteří poskytnou handicapovaným netopýrům domov. Když Petra sedí v křesle a má na sobě svoji netopýrku Mariellu, na zemi vedle křesla leží polštář. Samička totiž přišla o křídlo, ale jsou chvíle, kdy na to zapomene a pokusí se letět. Je potřeba, aby padala do měkkého. Petra je připravena.

Málokterý z divokých netopýrů jí za péči nějak poděkuje… většinou je musí brát do rukou v důkladných rukavicích. Ano, někteří se prý rádi nechají pohladit, někteří prý i… předou. Ale ona se stará o všechny; i o ty, kteří jí ukazují zuby.

A proč vám to vyprávím? Protože je to adventní příběh o péči a lásce bez nároku na odměnu.

PS: Malá netopýrka se schovala v potahu žehlícího prkna. Byla nalezena, vypiplána a vypuštěna do přírody.