Dagmar Ruščáková: Matčina vítězství
Minulou neděli se sešly dva svátky naráz - Den vítězství a Den matek. A mě se vám to v hlavě tak nějak spojilo a začala jsem přemýšlet nad vítězstvími, kterých mohou dosáhnout právě matky.
Čtěte také
Jako první mě okamžitě napadl vítězoslavný pocit matky malých dětí, které se podařilo uložit je ke spánku natolik včas, aby měli rodiče šanci na… eh… dospělý večer. Tedy, pokud nakonec ti rodiče neusnuli dřív, než na nějaké dospělé události vůbec došlo. Ale i to by bylo svým způsobem vítězství, protože pořádně se vyspat… to je něco, co se s malými dětmi opravdu nepovede často.
Druhá myšlenka byla stejně zjevná, jako ta první - tedy pocit vítězství, když se podařilo bez většího křiku a jen s minimálním výhružným odpočítáváním donutit děti, aby si uklidily svůj pokoj. Pokud se u toho dokonce ani neporvaly, byl důvod k oslavě dvojnásobný.
Čtěte také
Potom mi na mysl přišla škola… a moje myšlenky se zarazily. Ono to totiž s vítězstvím není jen tak - aby ho mohlo být dosaženo, musí před tím existovat boj. Tady však už člověk musí našlapovat opatrněji.
Takže… může to být boj, ve kterém matka stojí po boku svého dítěte, stejně jako může bojovat s ním. Cítíte ten rozdíl? Vyhrát boj svého dítěte - třeba právě s tou školou, nebo vyhrát nad ním? Nemohu si pomoct, ale se svými současnými zkušenostmi si myslím, že příliš časté vítězství matky nad dítětem je z dlouhodobého hlediska spíš její prohrou.
Čtěte také
Rodičovství je drsná záležitost, kde člověk i s těmi nejlepšími úmysly občas klopýtne nebo selže, navzdory tomu, že své děti opravdu miluje. Pokud se však k lásce přidá i respekt, pečlivě obousměrně pěstovaný, neměly by mít ani občasné rodičovské přešlapy zásadnější důsledky.
V takovém případě totiž vzájemný boj nenechává jizvy a vítězství může být střídavě na obou stranách. I když… pak jde už spíš o diplomacii, případně vzájemné pošťuchování. A s tím už se dá v pohodě žít.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Navždy spolu
Seděli jeden vedle druhého, drželi se za ruce a přišla chvíle, kdy se on otočil a řekl: „Růžičko moje…“ To není citát z červené knihovny. Tak sedával můj děda s babičkou!
-
Dagmar Ruščáková: Umění darovat
Koukám se hezky na ozdobený plátěný sáček, ve kterém mi předala vánoční dárek moje kamarádka Dana. Vím, že ho malovala už v červenci při svém pobytu v Kyrgystánu.
-
Dagmar Ruščáková: Meruňkové knedlíky
Zazvonil mi telefon - můj otec. Nezdržoval se okolky a šel hned k věci. „Koupil jsem meruňky, chci si udělat knedlíky. Z jakého těsta by měly být?“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
