Chci chovat zvířata v rodinném prostředí. K jejich spokojenosti, usmívá se majitel Zooparku Stěžery
Vyrazíme na výlet do Zooparku Stěžery u Hradce Králové. Na ploše tří hektarů tam uvidíte desítky zvířat od plazů, ptáků, kopytníků až po šelmy. Ve studiu proto vítám Jiřího Karkoszku, který je velkým milovníkem zvířat a tím, který doufá, že jednou možná ze zooparku bude i nějaká velká zahrada.
Řekněte, kterým zvířetem to vlastně všechno celé začalo.
Všechno začalo asi gekončíkem nočním, což většina posluchačů bude určitě znát, protože jejich děti většinou chtějí nějaké malé zvířátko. A právě dostupný je gekončík nebo užovka červená.
To vám bylo kolik let s tím gekončíkem?
To mi bylo asi 7 let.
Takže zvířata milujete úplně odmalička.
Samozřejmě jsem měl předtím žebřičky, andulky, jako to mají všichni. A říkám, s gekončíkem to pak už jelo. Kupoval jsem si užovky, našetřil nějaké peníze a koupil si různé plazy. Dříve se pro ta zvířata jezdilo, to není jako dnes, že vám je přiveze nějaká firma, jezdil jsem přes celou republiku do Karlových Varů, celý den se jelo vlakem, tam na nádraží na vás někdo čekal a dal vám ještěrku. Nebo se to i posílalo poštou.
Naše zvířata jsou nebojácná, protože jsou blízko k lidem. A návštěvníci to tak mají rádi, když k nim zvířata přijdou a nejsou daleko.
Jiří Karkoszka, Zoopark Stěžery
To jsou krásné vzpomínky a rodiče museli být tomuto koníčku nakloněni.
To museli, když na to vzpomínám zpětně, tak se divím, že jsme nevyhořeli. Protože jsme měli samozřejmě provizorní terária z různých skříní a skříněk. Občas tam bylo vlhko, když třeba krokodýl sežral myš a voda vystříkla, tak nám tenkrát vyhořela celá elektrika.
Čtěte také
Klokan byl údajně jedním z prvních členů vašeho zooparku, je to tak?
Myslím, že úplně první zvíře, které vedeme a je pro nás důležité, tak je velbloud, který se u nás narodil. První byla jeho máma, kterou jsme koupili. Bylo to doslova za minutu 12, ona málem uhynula, my jsme ji přivezli už v žalostném stavu, nemohla ani chodit. Takže jsme ji dávali do pořádku, potom jsme k ní sehnali na připuštění samce, a narodila se nám velbloudice, kterou máme dodnes. Je to takový pokračovatel onoho velblouda.
V kterém roce jste otevírali zoopark?
Myslím, že to bylo ve 2017, takže před 4 roky. Historicky tam samozřejmě lidé chodí pořád, sousedi, lidé z vesnice a plno chovatelů. Takže se to tak nabaluje. Pak si lidé musí říct, že už je čas to otevřít pro veřejnost, tím si musí projít každý.
ZOOPARK STĚŽERY je obecně prospěšná společnost založená k chovu exotických zvířat. Přispívá k podpoře a k zachování živočišných druhů.
Zajímalo by mě, jestli v tom červeném domě s hezkým kamenným obkladem také bydlíte?
Ne. Ten slouží převážně jako edukační záležitost. Tam se dělají přednášky pro děti a pro školy, ten objekt slouží jen k tomuto účelu. Nebydlíme tam.
Čtěte také
Na první pohled je vidět, že se u vás mají zvířata opravdu dobře, jsou čistá, spokojená a nebojácná.
Nebojácná jsou proto, nechci říkat, že to je přímo kontaktní zoo, ale protože jsou blízko k lidem a lidé to tak mají rádi, když zvířata k nim přijdou, nejsou nějak vystresovaná, nejsou daleko, jsou blízko od vás.
Vy ovšem máte i zvířata, která tady nikdo jiný nemá.
Tapíři jihoameričtí! Ti jsou ještě zavření, ještě nejsou v expozici venku, zatím si zvykají. Je s nimi trošku problém, jeden je z jihlavské zoologické zahrady, druhý je ze Švédska. A ten ze Švédska druhého trošku terorizuje, takže je zkoušíme pomaličku zvykat. Už to je o hodně lepší, ale ještě jsem se neodvážil je pustit ven.
A budeme si i tapíry moct poškrabkat jako oslíka, koně nebo zebru?
Tak bude tam elektrický ohradník, ale samozřejmě vám to umožním, když přijdete.
Co sousedé, jsou v pohodě? Vy máte velkou zeď, takže asi odhlučnění bude dostatečné.
Spíš už si na to zvykli. Musím pochválit všechny sousedy kolem nás, kteří jsou tolerantní. Vzhledem k tomu, že už to tam máme asi 30 let, tak už jsou zvyklí. Za to jim chci poděkovat, všem sousedům.
Čtěte také
Přiznám se, že jsem se těšila, že dnes posluchačům oznámíme, že Zoopark Stěžery získal licenci na to, být zoologickou zahradou. Ale ono se to tak úplně ještě nestalo. Proč?
Teprve teď začínáme takzvaná licenční řízení, takže jsme měli první licenční kontrolu. Ale chtěl bych říct, že nemám úplně ambice být zoologickou zahradou, ale legislativa v Čechách to prostě po nás chce. Tedy budeme to muset řešit možná klasickou zoologickou zahradou, ale uvidíme, jak to všechno dopadne. Máme ještě dvě možné varianty a asi tak do půl roku uvidíme.
Ale určitě se nechystám být žádnou velkou zoologickou zahradou. Chtěl bych to udržet v takovém rodinném, malém, klidném prostředí. Nemám úplně tendenci se rozjíždět ve velkém. Mně by to takhle stačilo, myslím si, že je to tak akorát. Jsou tam všechna zvířata spokojena a v pohodě.
Vy si asi na nezájem veřejnosti nemůžete stěžovat, protože k vám lidé chodí a vrací se velmi rádi.
Je to tak. Ale jak říkám, já si určitě nehraji na nějaké megalomanské projekty, není to má prestižní záležitost, že musím být zoologická zahrada.
Čtěte také
Které zvíře je pro vás nejcennější?
Já mám rád například už zmíněné tapíry, to byl takový můj sen. I klokan rudý je pro mě cenný. A samozřejmě se zabývám chovem krokodýlů, takže pro mě nejcennější zvíře je krokodýl.
Jsou zahrady a parky, které se zaměřují na určité druhy zvířat. Vy máte takovou všehochuť, pelmel ze světa. Jak zvířata vybíráte? Zamilujete se do nějakého zvířete a pak si řeknete, že ho tam musíte mít?
Vzhledem k tomu, že my klademe velký důraz na edukační činnost, chodí k nám školy a školky, tak se snažím vybírat zvířata tak, aby děti viděly od každého trochu. Nejsme jako Safari Park Dvůr Králové, který se soustředí na Afriku, nejsme jako krokodýlí zoo, kde mají jen krokodýly. Takže máme pestrou paletu zvířat, aby si je děti užily. Želvy, papoušky, krokodýly, zebry, tapíry i pštrosy.
Pumy také máte. Tam bych ale prsty nestrkala.
To bych nedoporučoval.
A k surikatám také ne.
Surikaty jsou zrovna z těch hodnějších chovanců, ty by asi nepokousaly. Ale raději to nezkoušejte. Jsou to lovci, to je pravda. Kolikrát tam přiletí vrabci a surikaty jsou schopné během pěti sekund každá ulovit svého vrabce. Mají takovou zábavu.
Když mě něco rozčílí, tak si řeknu, mám já tohle vůbec zapotřebí? Ale hned se jdu projít a uvidím zase ta spokojená zvířata.
Jiří Karkoszka, Zoopark Stěžery
Co pro vás bylo úplně nejtěžší, ať už ohledně zvířat nebo provozu?
Nějaký ten oříšek se musí řešit pořád. Jak se o to všechno postarat a zabezpečit, aby vše fungovalo, je to starost o zvířata. Není to jako jít každý den někam do práce, píchnete si píchačku a když zaměstnání opouštíte, jdete s čistou hlavou domů. Tak to u nás není.
Kolik lidí zaměstnáváte?
Většinou máme lidi na dohodu a snažíme se vše dělat jako rodiny rodinný podnik. Takže máme asi jen 3 až 4 lidi.
Čtěte také
Ale pro vás je to srdeční záležitost už od sedmi let. Ovšem vy jste vzdělaný v oboru inženýr.
Dělal jsem střední veterinární školu tady v Hradci Králové, tu bych chtěl vyzdvihnout. To si myslím, že byla nejdůležitější škola v mém životě. Protože mi opravdu ukázala správný směr a dodnes používám spoustu věcí z té školy, co mě tam naučili. A pak už jen na vysokou, životní prostředí.
Ještě nám řekněte, jaké máte plány na nejbližší dobu? Můžeme se těšit na nové zvíře nebo další rozšíření?
Spíš bych teď chtěl zvelebovat tu stávající část, nějaké rostliny nasázet, není tam úplně moc stromů. Špatně se tam osazují, protože je to rovina a je tam sucho, fouká vítr. A možná mám v plánu udělat pro děti koutek na hraní. Ale to ještě budu vymýšlet, jak to udělat, aby to bylo podle mého gusta.
Vás asi nikdy nenapadla myšlenka, že byste dělal něco jiného?
Taky mě to kolikrát napadlo. Když mě něco rozčílí, tak si řeknu, mám já tohle vůbec zapotřebí? Ale hned se z toho zase dostanu. Jdu se projít a uvidím ta spokojená zvířata.
Kdo u vás jednou byl, rád se vrací. Jiří Karkoszka ze Zooparku Stěžery byl dnes naším hostem.
Související
-
Místo lišek dávají dobrou noc v minizoo autokempu Svatá...
Mezi obcemi Vítězná a Chotěvice na Královédvorsku leží uprostřed podkrkonošských lesů malebné udolí a v něm autokemp Svatá Kateřina. I když nemáte v úmyslu kempovat...
-
I v zoo ovlivňuje zdraví zvířat složení potravy. Mají jablka místo banánů a chleba nahradí pamlsky
Místo sladkých banánů mrkev nebo jablka a obyčejný chléb místo pamlsků. Nepřipomíná vám to zdravý jídelníček nás lidí? Přitom stejné zásady se týkají i afrických zvířat.
-
Na zahradě jednoho z rodinných domů v Malém Poříčí na Náchodsku pobíhají místo psů klokani
Hop a Hopinka. Právě tak se jmenují dva klokani, které můžete vidět na zahradě rodinného domku v jedné z okrajových částí Náchoda. Podle majitele jde o nenáročná zvířata.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
