Bačkorový astronom Zdeněk Bardon pomáhá robotizovat obrovské dalekohledy doslova po celém světě

18. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Fotografie atrofotografa Zdeňka Bardona vám přiblíží kouzelný svět oblohy a vesmíru

Pojďte zvednout oči ke hvězdám! Budeme si o nich povídat s člověkem, který má doma na zahradě v Rasoškách nedaleko Hradce Králové svoji vlastní observatoř s dalekohledy a objektivy kamer namířenými do nejtemnějších hlubin vesmíru. Zdeněk Bardon se věnuje astrofotografii a nedávno svoji druhou knihu, která se tentokrát jmenuje Bačkorový astronom na cestách za tmou.

Zdeněk Bardon ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Astrofotograf Zdeněk Bardon je Foto Ambasador Evropské Jižní Observatoře. Jeho hlavní vášní je astrofotografie a také stavby robotických observatoří. Na střeše domu si postavil miniaturní plně robotickou observatoř, která pracuje zatímco astronom klidně spí ve své posteli. A říká tomu "Bačkorová astronomie".

Vaše první kniha se jmenovala Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA. Ale nejdříve bych vám chtěl blahopřát. Protože jste obdržel jedno významné mezinárodní ocenění.
Děkuji. Z mého pohledu to je něco jako vyhrát olympiádu v astronomickém světě. Protože Český národní komitét mne nominoval na cenu Čestný člen Mezinárodní astronomické unie, která ocenění uděluje jednou za tři roky. A letos jsem ji tedy získal já. Jsem jedním z 11 lidí na planetě, což je velmi potěšující a je to obrovská prestiž a čest.

Že jsem se stal Čestným členem Mezinárodní astronomické unie je z mého pohledu jako vyhrát olympiádu v astronomickém světě.
Zdeněk Bardon, astrofotograf

Mezinárodní astronomická unie je nejvyšší vrcholový orgán pro profesionální astronomii, nic víc už neexistuje. Sdružuje 104 států a má 14 000 členů. Minimální podmínkou pro vstup je doktorát z astrofyziky. Čestný člen je prestižní cena. A v mém případě mi to zdůvodnění připadalo poněkud přehnané, protože je udělena za celosvětový rozvoj astronomie.

Čtěte také

Vy sám o sobě říkáte, že jste vlastně amatér.
Jsem amatér, astronomii jsem nikdy nestudoval, je to můj celoživotní koníček, který mě chytil ve 12 letech a nepustil. A doufám, že už nepustí. Věnuji se mu skutečně celý život a výsledkem jsou dvě fotografické knížky. Ty ukazují obrázky hvězd, které většina lidí třeba ani v životě neviděla.

Tedy nejste jen astronom, ale hlavně astrofotograf, protože fotíte hvězdy.
To je pravda, protože v roce 2018 jsem dostal také ocenění a jsem fotoambasadorem Evropské jižní observatoře, to je v podstatě přístrojová část Evropské unie, která se nachází v Chile. Tam je několik komplexů observatoří, protože tam je nejlepší nebe. A v podstatě moje bačkorová astronomie, když to tak řeknu a malinko to přeženu, moje robotická observatoř byla předlohou pro robotizace daleko větších dalekohledů po celém světě.

Čtěte také

Říkáte, že v Chile je nejlepší nebe. To znamená, že tam je nejtemnější?
Ano. Je tam nejtemnější, protože observatoř leží v poušti Atacama, kde je velmi nízká vlhkost, dokonce není nic výjimečného, když tam jsou jen dvě procenta vlhkosti. A leží vysoko, 2,5 tisíce metrů nad mořem, čiré nebe, 200 km okolo observatoře není živá duše, takže je to fantastický pohled na nebe, který bych každému přál.

Pojďme vysvětlit pojem bačkorový astronom, který jste zmínil. Vy jste jako takový houbař na kraji lesa, který sedí a čeká, co mu do košíku naskáče.
Tak by se to také dalo říct. Kdysi jsem pojmenoval bačkorovým astronomem člověka, který jako já sedí v pohodlí obýváku a v bačkorách ovládá svoji robotickou observatoř. Tak vzniklo tohle legrační pojmenování, které se nakonec uchytilo. Astronomická komunita v Čechách a na Slovensku, možná i jinde, už mě zná pod přezdívkou Bačkorový astronom.

Má kniha Bačkorový astronom na cestách za tmou je pravděpodobně jediná astronomická knížka, která má předmluvu z Vatikánu.
Zdeněk Bardon, astrofotograf

Když jste začínal, tak ještě nebyly žádné počítače, které by uměly zaznamenávat dění na obloze. Musel jste si to hezky vysedět u dalekohledů?
Já jsem začínal stejně jako Jindřich Zeman tady v Hradci Králové, což byla prvorepubliková legenda, kdy fotografování byla opravdu dřina. To znamenalo točit kličkou, aby hvězdy neutekly z objektivu. Potom samozřejmě přicházely elektronické kamery a tak dále. A protože jsem chodil do práce a neměl jsem možnost být celou noc vzhůru, musel jsem ráno vstávat, tak jsem si řekl, že postavím něco, co bude fotit za mě. Tak to celé vzniklo.

Čtěte také

Vy jste si ale nestavěl dalekohledy a observatoř jen u sebe doma v Rasoškách, ale měl jste možnost pracovat i na skutečných profesionálních observatořích.
To už ale není jen moje zásluha, ale celého týmu lidí, kteří na tom pracovali. V roce 2007 jsme robotizovali největší český dalekohled s průměrem zrcadla 2 metry na Astronomickém ústavu v Ondřejově. A odtud vedla cesta do celého světa po dalších takzvaných dvoumetrech.

Jak na vás přišli, když jste říkal, že jste jen amatér?
Před 20 lety, kdy jsem si postavil robotickou observatoř, což mi trvalo 8 let, protože nešlo přijít do krámu a říct, dejte mi jednu robotickou observatoř, oni vám ji zabalí a odnesete si ji domů, to nejde ani dnes, tak jsem vymýšlel postupy. Ve svých dětských letech jsem býval účastníkem astronomické expedice v Úpici na hvězdárně, tam jezdili lidé, ze kterých se rekrutovali profesionální astronomové, a ti se pak dozvěděli o tom, že provozuji doma na střeše miniaturní observatoř. A přišli s tím, jestli by to nemohlo posloužit i pro mnohem větší dalekohledy. Byla to náhoda, žádný byznys za tím nebyl.

A na základě vašich zkušeností jsou tedy teď robotizovány velké dalekohledy po světě?
V Chile, na Kanárských ostrovech, v Rusku, v Bulharsku, tady v Čechách, na Slovensku.

Čtěte také

Představme ještě vaši druhou knihu, která se jmenuje Bačkorový astronom na cestách za tmou. Vy rád jezdíte na Šumavu fotit hvězdy, protože tam je světelného smogu nejméně.
Moji předci pocházejí ze Šumavy, takže já tam jezdím za příbuzenstvem a mám tam také chalupu. A jsem tam v takovém tmavém laloku, myslím tím světelného znečištění, kde je opravdu ještě vidět nebe pouhým okem naprosto parádně, na rozdíl třeba od Hradce Králové, který je zamořen světelným znečištěním. Takže vřele doporučuji jet se podívat v noci na Šumavu.

Co bychom ještě řekli k vaší knížce?
Kniha je zvláštní tím, že má předmluvu přímo z Vatikánu. Není tedy od papeže, ale od zástupce ředitele vatikánské observatoře na Castel Gandolfo. Pan Paul Gábor je Čechoslovák, jezuita a také astrofyzik, samozřejmě. A byl tak laskav, že napsal k mé knize předmluvu. Je to pravděpodobně jediná astronomická knížka, která má předmluvu z Vatikánu.

Zdeněk Bardon ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Křest této krásné publikace bude 6. listopadu 2021 v Kongresovém centru Aldis v Hradci Králové od 18 hodin. Astrofotograf Zdeněk Bardon, nedávno oceněný za mimořádné zásluhy o rozvoj celosvětové astronomie, vás všechny zve.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová