Bačkorový astronom Zdeněk Bardon pomáhá robotizovat obrovské dalekohledy doslova po celém světě
Pojďte zvednout oči ke hvězdám! Budeme si o nich povídat s člověkem, který má doma na zahradě v Rasoškách nedaleko Hradce Králové svoji vlastní observatoř s dalekohledy a objektivy kamer namířenými do nejtemnějších hlubin vesmíru. Zdeněk Bardon se věnuje astrofotografii a nedávno svoji druhou knihu, která se tentokrát jmenuje Bačkorový astronom na cestách za tmou.
Astrofotograf Zdeněk Bardon je Foto Ambasador Evropské Jižní Observatoře. Jeho hlavní vášní je astrofotografie a také stavby robotických observatoří. Na střeše domu si postavil miniaturní plně robotickou observatoř, která pracuje zatímco astronom klidně spí ve své posteli. A říká tomu "Bačkorová astronomie".
Vaše první kniha se jmenovala Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA. Ale nejdříve bych vám chtěl blahopřát. Protože jste obdržel jedno významné mezinárodní ocenění.
Děkuji. Z mého pohledu to je něco jako vyhrát olympiádu v astronomickém světě. Protože Český národní komitét mne nominoval na cenu Čestný člen Mezinárodní astronomické unie, která ocenění uděluje jednou za tři roky. A letos jsem ji tedy získal já. Jsem jedním z 11 lidí na planetě, což je velmi potěšující a je to obrovská prestiž a čest.
Že jsem se stal Čestným členem Mezinárodní astronomické unie je z mého pohledu jako vyhrát olympiádu v astronomickém světě.
Zdeněk Bardon, astrofotograf
Mezinárodní astronomická unie je nejvyšší vrcholový orgán pro profesionální astronomii, nic víc už neexistuje. Sdružuje 104 států a má 14 000 členů. Minimální podmínkou pro vstup je doktorát z astrofyziky. Čestný člen je prestižní cena. A v mém případě mi to zdůvodnění připadalo poněkud přehnané, protože je udělena za celosvětový rozvoj astronomie.
Čtěte také
Vy sám o sobě říkáte, že jste vlastně amatér.
Jsem amatér, astronomii jsem nikdy nestudoval, je to můj celoživotní koníček, který mě chytil ve 12 letech a nepustil. A doufám, že už nepustí. Věnuji se mu skutečně celý život a výsledkem jsou dvě fotografické knížky. Ty ukazují obrázky hvězd, které většina lidí třeba ani v životě neviděla.
Tedy nejste jen astronom, ale hlavně astrofotograf, protože fotíte hvězdy.
To je pravda, protože v roce 2018 jsem dostal také ocenění a jsem fotoambasadorem Evropské jižní observatoře, to je v podstatě přístrojová část Evropské unie, která se nachází v Chile. Tam je několik komplexů observatoří, protože tam je nejlepší nebe. A v podstatě moje bačkorová astronomie, když to tak řeknu a malinko to přeženu, moje robotická observatoř byla předlohou pro robotizace daleko větších dalekohledů po celém světě.
Čtěte také
Říkáte, že v Chile je nejlepší nebe. To znamená, že tam je nejtemnější?
Ano. Je tam nejtemnější, protože observatoř leží v poušti Atacama, kde je velmi nízká vlhkost, dokonce není nic výjimečného, když tam jsou jen dvě procenta vlhkosti. A leží vysoko, 2,5 tisíce metrů nad mořem, čiré nebe, 200 km okolo observatoře není živá duše, takže je to fantastický pohled na nebe, který bych každému přál.
Pojďme vysvětlit pojem bačkorový astronom, který jste zmínil. Vy jste jako takový houbař na kraji lesa, který sedí a čeká, co mu do košíku naskáče.
Tak by se to také dalo říct. Kdysi jsem pojmenoval bačkorovým astronomem člověka, který jako já sedí v pohodlí obýváku a v bačkorách ovládá svoji robotickou observatoř. Tak vzniklo tohle legrační pojmenování, které se nakonec uchytilo. Astronomická komunita v Čechách a na Slovensku, možná i jinde, už mě zná pod přezdívkou Bačkorový astronom.
Má kniha Bačkorový astronom na cestách za tmou je pravděpodobně jediná astronomická knížka, která má předmluvu z Vatikánu.
Zdeněk Bardon, astrofotograf
Když jste začínal, tak ještě nebyly žádné počítače, které by uměly zaznamenávat dění na obloze. Musel jste si to hezky vysedět u dalekohledů?
Já jsem začínal stejně jako Jindřich Zeman tady v Hradci Králové, což byla prvorepubliková legenda, kdy fotografování byla opravdu dřina. To znamenalo točit kličkou, aby hvězdy neutekly z objektivu. Potom samozřejmě přicházely elektronické kamery a tak dále. A protože jsem chodil do práce a neměl jsem možnost být celou noc vzhůru, musel jsem ráno vstávat, tak jsem si řekl, že postavím něco, co bude fotit za mě. Tak to celé vzniklo.
Čtěte také
Vy jste si ale nestavěl dalekohledy a observatoř jen u sebe doma v Rasoškách, ale měl jste možnost pracovat i na skutečných profesionálních observatořích.
To už ale není jen moje zásluha, ale celého týmu lidí, kteří na tom pracovali. V roce 2007 jsme robotizovali největší český dalekohled s průměrem zrcadla 2 metry na Astronomickém ústavu v Ondřejově. A odtud vedla cesta do celého světa po dalších takzvaných dvoumetrech.
Jak na vás přišli, když jste říkal, že jste jen amatér?
Před 20 lety, kdy jsem si postavil robotickou observatoř, což mi trvalo 8 let, protože nešlo přijít do krámu a říct, dejte mi jednu robotickou observatoř, oni vám ji zabalí a odnesete si ji domů, to nejde ani dnes, tak jsem vymýšlel postupy. Ve svých dětských letech jsem býval účastníkem astronomické expedice v Úpici na hvězdárně, tam jezdili lidé, ze kterých se rekrutovali profesionální astronomové, a ti se pak dozvěděli o tom, že provozuji doma na střeše miniaturní observatoř. A přišli s tím, jestli by to nemohlo posloužit i pro mnohem větší dalekohledy. Byla to náhoda, žádný byznys za tím nebyl.
A na základě vašich zkušeností jsou tedy teď robotizovány velké dalekohledy po světě?
V Chile, na Kanárských ostrovech, v Rusku, v Bulharsku, tady v Čechách, na Slovensku.
Čtěte také
Představme ještě vaši druhou knihu, která se jmenuje Bačkorový astronom na cestách za tmou. Vy rád jezdíte na Šumavu fotit hvězdy, protože tam je světelného smogu nejméně.
Moji předci pocházejí ze Šumavy, takže já tam jezdím za příbuzenstvem a mám tam také chalupu. A jsem tam v takovém tmavém laloku, myslím tím světelného znečištění, kde je opravdu ještě vidět nebe pouhým okem naprosto parádně, na rozdíl třeba od Hradce Králové, který je zamořen světelným znečištěním. Takže vřele doporučuji jet se podívat v noci na Šumavu.
Co bychom ještě řekli k vaší knížce?
Kniha je zvláštní tím, že má předmluvu přímo z Vatikánu. Není tedy od papeže, ale od zástupce ředitele vatikánské observatoře na Castel Gandolfo. Pan Paul Gábor je Čechoslovák, jezuita a také astrofyzik, samozřejmě. A byl tak laskav, že napsal k mé knize předmluvu. Je to pravděpodobně jediná astronomická knížka, která má předmluvu z Vatikánu.
Křest této krásné publikace bude 6. listopadu 2021 v Kongresovém centru Aldis v Hradci Králové od 18 hodin. Astrofotograf Zdeněk Bardon, nedávno oceněný za mimořádné zásluhy o rozvoj celosvětové astronomie, vás všechny zve.
Související
-
Na cestách za hvězdami. Astrofotograf Petr Horálek doputoval do NASA i do vesmíru v podobě planetky
Cesta za hvězdami a ke hvězdám začala sice pro Petra Horálka v Pardubicích. Osudovým místem je pro něj ale - vedle pardubické Hvězdárny barona Artura Krause - Seč.
-
Poslové z hvězd, tedy meteory, jsou v hledáčku nových kamer na střeše úpické hvězdárny
Hvězdárna v Úpici nově monitoruje meteory. Pořídila si na ně speciální kamery. Astronomové tak zjistí, odkud meteor přiletěl nebo jakou měl rychlost. Téma pro Janu Házovou.
-
Kloním se k názoru, že v tom ohromném vesmíru je civilizací spousta. Ale nevypadají jako my
Na 2. července připadá Světový den UFO. A tak Český rozhlas Hradec Králové pozval do studia člena České astronomické společnosti Milana Halouska, aby nám to vysvětlil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
