Záludnosti interpunkce a časté chyby. Čárka, tečka, středník a vykřičník. Malé, ale mocné symboly

Naším hostem je Mgr. Jiří Jelínek, Ph.D. z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Podělí se o své zkušenosti a přidá i tipy, jak se vyhnout nejčastějším chybám.

Čtěte také

Dominika Klůzová ovládá pět jazyků: Nerada zůstávám na jednom místě. Pohyb je pro mě přirozený

Dá se v čárkách najít zaslíbení?
Asi bych řekl, že je to v zásadě tak trochu řemeslo nebo bych to srovnal možná s vařením. Vaříme skoro všichni každý den, umíme si uvařit čaj, umíme si uvařit třeba guláš. To jsou základy, které musíme ovládat. Ale potom samozřejmě existují lidé, kteří s interpunkcí umí doslova kouzlit, podobně jako šéfkuchař v nějaké luxusní restaurací uvaří něco, nad čím se budeme rozplývat.

Takže spisovatelé, předpokládám, umí kouzlit.
I básníci a tak dále. Ono to vypadá jako něco naprosto základního, obyčejného, nudného a školometného. Ale ve skutečnosti správně umístěná tečka, nebo třeba i středník, dokáží divy.

V některých případech je psaní čárek, řekla bych, životně důležité. Protože je jistě rozdíl, když svoláváme děti k večeři, pojďte jíst, děti. Když tam čárku neuděláme, tak vybízíme ke kanibalismu, pojďte jíst děti.
To je typický příklad, který má i komediální potenciál. Ale čárky mohou být v některých případech až záludné nebo zákeřné. Velice nebezpečné. Je to v přívlastcích. Například, když si představíme sportovní rubriku v novinách. Tak první, vyhraný zápas není totéž co první vyhraný zápas.

Interpunkce má velmi důležitou funkci v našem českém jazyce. Slouží především k tomu, aby se čtenář zorientoval v psaném textu.
Mgr. Jiří Jelínek, Ph.D. z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UHK

Je zde rozdíl, který spočívá v tom, že pokud tam čárku umístíme, mluvíme o prvním zápase sezóny. A jen tak mimochodem dodáváme, že jsme ten zápas vyhráli. Zatímco pokud je to první vyhraný zápas bez čárky, tak je to první zápas, který ten tým vyhrál v celé své historii. Tedy i to může být zavádějící.

Čtěte také

S láskou k Francii a francouzskému jazyku. Je to země vína, sýrů, šampaňského a šarmantních lidí

Není čárka jako čárka. Ale musíme říci, že máme znaménka diakritická a interpunkční. Možná bychom měli vysvětlit rozdíl.
Ano. U těch interpunkčních znamének cítíme i vidíme předponu inter, která znamená mezi. A ta nám naznačuje, že se ta znaménka umisťují někam mezi slova ve větách nebo mezi věty. Zajímavé je to srovnat například s angličtinou, která má samozřejmě interpunkci také, ale používá pro ni slovo punctuation. Nemá tam ono inter právě proto, že téměř nepoužívá diakritická znaménka, se kterými by se to mohlo plést.

Ovšem interpunkce má určitě velmi důležitou funkci v našem českém jazyce.
Ohromně důležitou funkci, to je pravda. Slouží především k tomu, abychom se jako čtenáři zorientovali v psaném textu, který nám byl předložen. Historický původ interpunkce je vlastně v tom, že se jedná o určitý systém rad pro lidi, kteří nahlas předčítají text. Kam vložit krátkou nebo dlouhou mezeru atd.

Tedy je to nějaká rétorická pomůcka. Zatímco v mluveném jazyce se samozřejmě interpunkce nenachází. Její obdobou jsou právě různá odmlčení, mezery a tak podobně.

Jiří Jelínek a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou radioporadnu o interpunkci s Mgr. Jiřím Jelínkem, Ph.D. z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové si můžete poslechnout v našem audioarchivu.