Je to natolik „divný“ jazyk, že jsem ho chtěla vystudovat, směje se překladatelka z portugalštiny

8 fotografií

Včera jste se potkala s portugalštinou dokonce i tady v Hradci Králové. Povězte, kdo vám udělal radost?
Je to úplně neuvěřitelné, ale v rámci divadelního festivalu Regiony v Hradci Králové vystupoval portugalský soubor z Lisabonu, takže jsem měla jedinečnou možnost se jít podívat na divadelní vystoupení v portugalštině. Samozřejmě s českými titulky, ale já jsem si užívala portugalský jazyk.

V životě mne láká to, co je pro ostatní divné nebo netradiční. A portugalština je dost divný, takový šišlavý románský jazyk.
Sandra Špačková, tlumočnice z portugalštiny, cestovatelka a průvodkyně

Vy jste už na vysoké škole studovala obor portugalistika. Co vás přitáhlo právě k portugalštině?
To se váže celkově k mému příběhu. Vždy mne v životě láká trošičku to, co pro ostatní maličko divné nebo netradiční, atypické. A portugalština, řekla bych, je v rámci románských jazyků poměrně neznámý jazyk. Mnozí, když ho uslyší, tak si řeknou, že je dost divný. Je takový šišlavý, není to ten hezky znějící románský jazyk. A to mě právě přitahovalo a zajímalo. Říkala jsem si, že je to natolik divný jazyk, že bych ho chtěla studovat.

Čtěte také

Jsem trošku ‚závislá' na všem portugalském. Mám ráda země, kde si nenechají vzít svůj styl života

Je to těžký jazyk třeba ve srovnání s angličtinou nebo němčinou?
Je určitě těžší než třeba španělština či italština právě tou svojí výslovností. Ale například ve srovnání s francouzštinou si myslím, že je portugalština lehčí. Tím, že tam jsou ony šišlavé zvuky, tak nám je to blízké, š a ž umíme vyslovit. Tedy pro nás je to jednoduché, ovšem třeba pro Angličana to bude složitější.

Vy jste studovala v Lisabonu, pak jste ale odjela na studijní pobyt na rok do Finska. Jak to velký rozdíl? Dvě úplně jiné země a kultury, národnosti i podnebí?
To se právě zase váže k té mé zálibě v jinakosti. Říkala jsem si, když jsem ze střední Evropy a studovala jsem na jihu, tak nastal čas poznat zase nějaký jiný extrém, tudíž zimu. A byla možnost odjet do Helsinek, což se mi povedlo. A musím říci, že mě to velice překvapilo, protože jsem neměla žádná očekávání. Myslím, že je v životě dobré, když nemáte žádná očekávání, potom to většinou dopadne dobře. Finsko mě velice mile překvapilo jak mentalitou lidí, tak i kulturou, svými přírodními krásami.

Finové jsou na první pohled dost podobní Čechům. Překvapivě jsem za rok ve Finsku navázala víc přátelství než za čtyři roky v Portugalsku.
Sandra Špačková, tlumočnice z portugalštiny, cestovatelka a průvodkyně

Kdybyste měla porovnat Finy a Portugalce? Je pravda, že Portugalci jsou horkokrevní a temperamentní, kdežto Finové jsou chladní Seveřané? Nebo je to úplně jinak, když je poznáte blíž?
Docela to zdání klame. Protože u Portugalců byste všeobecně čekali jednodušší navázání vřelejších a přátelštějších kontaktů, ale co se týče dlouhodobých vztahů, těch opravdových přátelství, tak to zase až tak jednoduché s těmi jižany není. Oni jsou vysmátí a příjemní na povrchu, ale nepřipustí si kohokoliv k tělu. Což je právě úplný opak u Finů. Ti jsou na první pohled dost podobní nám Čechům, netváří se moc vlídně a přátelsky, ale když už se s nimi dáte do řeči, tak to myslí opravdově. A překvapivě jsem za rok ve Finsku navázala více přátelství než za čtyři roky v Portugalsku.

Čtěte také

Nejen jezera či sauny, ale i světový design a golf na sněhu. Na cestách s Petrem Voldánem po Finsku

Vy také pořádáte besedy a přednášky o zemích, které jste navštívila. A o Finech například říkáte, že mají rádi zahradničení a pletení. Jak jste to zjistila?
Zahradničení jsem právě zjistila přes moji kamarádku, která mě pozvala na svoji zahrádku. A pochopila jsem, že zahrádkářské kolonie jsou ve Finsku opravdu běžné a skoro každý tráví čas na své zahrádce. A pletení, to bylo také poměrně jednoduché. Tto jsem zjistila hned první den, protože jsem bydlela na kolejích asi 20 minut vlakem od centra Helsinek, a jakmile jsem nastoupila do vlaku, tak ženské otevřely batohy a kabelky, vytáhly klubko, jehlice a začaly plést. Tak jsem po čase začala plést také.

Pojďme teď na chviličku k Lisabonu. Turistické příručky slibují, že je to romantické město. Souhlasíte s tím?
Asi ano. Lisabon je podobný Praze tím, že je to menší město, má kolem milionu obyvatel a takové křivolaké malé uličky. Řekla bych, je je to takový ten středověký charakter města. Takže ano, dalo by se říci, že je romantické.

Argentinu mám ráda, je takovou exotičtější Evropou. Sedíte u oceánu, dáte si výborný steak, popíjíte víno a večer jdete na tango.
Sandra Špačková, tlumočnice z portugalštiny, cestovatelka a průvodkyně

Vy jste se stala překladatelkou z portugalštiny, a to dokonce i soudní. Vzniklo to z nějaké aktuální potřeby, nebo to bylo zase proto, že jste chtěla něco jiného, než ostatní?
Řekla jste to správně. Chtěla jsem zase něco ještě trošičku víc. Takže jsem si potom oběhala celé to kolečko a byla jsem jmenovaná soudní překladatelkou a tlumočnicí.

Čtěte také

Na Portugalsku je nejkrásnější přirozenost. Portugalci jsou jiní, ale svým způsobem stejní jako my

Bylo nutné ještě zvládnout něco z právnické terminologie?
Ano, je tam toho poměrně hodně. Musíte zvládat ten jazyk na vysoké úrovni, což já jsem měla doložené magisterským titulem z Portugalska. Potom jsem musela absolvovat roční kurz právnického minima na Právnické fakultě v Praze a ještě udělat zkoušky Komory soudních tlumočníků.

Jak často vás volají, abyste tlumočila někde u soudu nebo u policie?
To záleží, protože vás kontaktují podle toho, z jakého kraje nebo města jste. Tady v Královéhradeckém kraji jsem jediným překladatelem a tlumočníkem na portugalštinu, takže většinou kontaktují tedy mě. Ale samozřejmě zase těch případů není tolik. Řekla bych, dejme tomu, jednou či dvakrát týdně.

A co to bývá za případy?
Buďto to bývá trestní právo, nebo potom častokrát soukromé překlady, svatby, ty jsou poměrně časté, Češka si bere Portugalce nebo Brazilce. Protože portugalsky se mluví také v Brazílii, kde je tedy takzvaná brazilská portugalština, ale vztahuje se na ni i to mé kulaté razítko. A potom to jsou i různé soukromé překlady jako rodné či oddací listy.

Čtěte také

Zvěrolékařka v Patagonii aneb fyzicky a psychicky náročné putování i nejrychlejší běh v životě

Teď mě zajímá ještě jiná země. Ve svých přednáškách zmiňujete u Argentiny tango, argentinský steak a víno. Jaké máte na tyto tři věci vzpomínky?
Argentinu mám velice ráda, je takovou exotičtější Evropou. Není to pro mně úplně typická Jižní Amerika. Obyvateli i jejich kulturou. A co se týče těch tří typických věcí, které jste zmínila, je to takové trošičku, jako když si představíte Španělsko, ale ještě malinko exotičtější, ale ne zase příliš. A mé vzpomínky, umíte si to představit. Sedíte někde u řeky nebo u oceánu, v případě Argentiny a Buenos Aires, dáváte si výborný steak, k tomu popíjíte kvalitní víno a do toho se jdete večer podívat na tango. Nebo si ho případně zatančit, což tedy ovšem není můj případ. Nejsem úplně dobrou tanečnicí, takže pouze sedím, popíjím, jím a kochám se.

Z cest jste se vrátila do Hradce Králové, jste maminkou dvou malých dětí, usadilo vás to opravdu více doma?
Určitě. Děti usadí velice kvalitně a hodně. Ale zase na druhou stranu to má i své výhody a krásy. Cestování zase nabere úplně jiných rozměrů, koukáte po jiných věcech, vyhledáváte jiná místa, takže cestování dostalo v mém případě úplně jinou dimenzi.

Sandra Špačková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Máte už vyhlédnuto, kam vyrazíte na prázdniny?
Na podzim se chystáme do Portugalska. Což není u mě úplně překvapivé. A jinak v létě vyrazíme na různé minivýlety, jak ráda říkám. Dříve jsem létala do Jižní Ameriky a to jsem považovala za exotiku. Teď je pro mě exotika i výlet do Krkonoš. S dětmi se destinace trošičku změní, vzdálenosti se většinou zkrátí. Ale zase poznávám o to více své okolí.

Sandra Špačková byla dnes naším hostem. Moc děkuji za příjemný rozhovor.