Vladimír Burjánek: Popletové
Někteří lidé, aby dodali svému já vážnosti, používají s oblibou cizí slova. Malér je ovšem v tom, když přesně neznají jejich pravý význam, nebo si cizí výrazy pletou s podobnými slovy. Jednoho takového znám. Co vím, na pohřbu už gondoloval vdově, načež jsme mu vysvětlili rozdíl mezi kondolencí a gondolou.
Čtěte také
Když se nám pochlubil, že měl k obědu výborného panasonica, dopracovali jsme se k tomu, že myslí pangase. Podařilo se nám také přesvědčit ho, aby neříkal judo, ale psaná podoba tohoto sportu, že se vyslovuje „džudo", s poněkud zvukově staženým déčkem.
Stejně jako e-mail že je třeba číst „ímejl" a Cha - cha - cha není posměch, ale svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby zvaný „ča ča ča." Přišli jsme ještě společně na řadu dalších úskalí, se kterými si Ludva mnohdy nevěděl rady.
Čtěte také
Už se zdálo, že naše amatérské pedagogické schopnosti padly na úrodnou půdu a Ludvík při našich setkáních chyboval méně. Je ovšem pravdou, že se neznámým slovům dokázal obratně vyhýbat. Pak nám dal doslova pecku. Jako obvykle jsme při diskuzi přešli z fotbalu na politiku.
Probrali jsme nejnovější aféry, sliby a vystoupení. Ludva se chtěl zapojit také, ale nemohl si vzpomenout, jak se jmenuje šéf pirátů. Vyzval nás k pomoci. Sakra, jak se jmenuje ten ze severu, co má na hlavě ty drony?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
