Vladimír Burjánek: Umění

9. únor 2020

Nedělní káva

Už klasik naší literatury Bohumil Hrabal v jedné ze svých knížek píše, že umění má být zraňující, má čtenáře, potažmo i posluchače či diváka oslovit tak, aby, jak psal Hrabal, vyskočil a v podvlíkačkách běžela autorovi dát přes ústa. On to pochopitelně napsal po svém jadrně.

Často si vzpomenu na slova malíře Vladimíra Komárka, který mi jednou řekl, že přijde doba, kdy si umělec uprostřed svých děl uleví ve výstavní síni a bude se to brát jako umění.

Při pohledu na některé umělecké výtvarné artefakty napadají člověka různé asociace. Díval jsem se nedávno na televizi, kde nějaký malíř hovořil o výtvarném umění. Podělil se s diváky i o zážitek, který vystihuje složitost pochopení záměru autora.

Snový svět Vladimíra Komárka v Jičíně do 6. ledna 2019

Snový svět Vladimíra Komárka v Jičíně|foto: Milan Baják

Mezi svá zajímavá díla na větší výstavu dal i olej, kde vedle malby použil i kousek igelitu, který nalepil na místo, kam si myslel, že patří. Když po vernisáži přišla večer uklizečka, zaujal ji vlající umělohmotný proužek na malbě. Zhrozila se a v domnění, že se na dílo nalepil odhozený kousek nepořádným návštěvníkem, pracně vymyšlený záměr Mistrem, strhla dekoraci a hodila ji do koše.

Když to autor objevil, dal své práci opět původní doplněk k dokonalé kompozici. Uklízečka si už dala pozor. Ruský spisovatel Solženicin řekl: Umění, to přec není co, ale jak.

autoři: Vladimír Burjánek , baj