Dagmar Ruščáková: Když hřebci tančí
Dagmar Ruščáková: Když hřebci tančí
Sedím na jednoduché dřevěné lavici a sleduju kolbiště. Vlastně prostornou jízdárnu ve španělské Córdobě, kde za zvuků hlasité hudby předvádějí své umění nádherná mohutná zvířata se svými jezdci. Úží se mi nad tou krásou dech. Obdivuju soustředěně nesené hlavy, mohutná plece, silné nohy tepající písek v některé ze složitých figur španělské vysoké jezdecké školy.
Čtěte také
Oceňuju jezdce, vedoucí své svěřence pevnou, ale jemnou rukou. Jezdecké boty se dotýkají boků zvířat bez ostruh. Koně jsou soustředění, ale pod tím je cítit radost z pohybu a práce. Jen jeden mladý hnědák má chvílemi pocit, že lepší by bylo prostě se jen tak tryskem proběhnout! Jeho jezdec mu však znovu a znovu připomíná, že na to teď není správná chvíle.
Mladý buřič se tak brzy zařadí na své místo této úžasné čtverylky. Mám pocit, jako by jeho drobná neposlušnost ještě umocnila dokonalou souhru těch ostatních.
Napadá mě, kolik práce znalostí a peněz je potřeba, aby si pověstní andaluští koně uchovali do budoucna nejen svoji krásu, ale i schopnosti.
Vždyť kdo dnes potřebuje dokonale vycvičeného bojového koně? Původ většiny cviků této drezury je totiž právě ve výcviku rytířských koní.
Čtěte také
Nejen pro turnaje. Hlavně do bitev, kde na jeho schopnostech a spolupráci s jezdcem vlastně závisely jejich životy. Vždyť i ona slavná kapriola, neboli výskok koně s vyhozením zadních nohou, sloužila původně k tomu, aby si kolem sebe jezdec v bojové vřavě udělal minimálně víc místa, pokud už se mu nepodařilo zneškodnit útočníka za sebou.
Z těchto úvah mi pak překvapivě vychází chvála turistického ruchu. Jen díky němu je nejen v Córdobě pořád dost lidí, ochotných platit poměrně vysoké vstupné, které pomáhá finančně držet nad vodou tento nádherný projekt. Ochotně jsme zaplatili i my. Vždyť, kdy se vám jen tak povede vidět andaluské hřebce tančit?
Související
-
Dagmar Ruščáková: Polévky jako od…
Jak se na něco od jídla napíše „Babiččina“ nebo „Jako od babičky“, nejspíš se to prodá podstatně líp, než kdybyste tam napsali třeba „Jako od tchýně“.
-
Dagmar Ruščáková: Cože jsem to jen…?
Sedím s notebookem na klíně, přichystaná napsat svůj rozhlasový fejeton. Má číslo 553 a téma je stůl. Začnu sebejistě, ale po druhém odstavci vím, že nevím. O čem měl být?
-
Dagmar Ruščáková: Ouííí aneb když nestojíte o publikum
„Na to, že to jsou nesmysly, jste to četla moc hezky,“ pochválila mě zdravotní sestra. Tím skončila ta… důstojnější… část foniatrického vyšetření.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
