Vladimír Burjánek: Oblek

9. listopad 2014

Nedělní káva

Švadleny a krejčí patřili dříve nezbytně téměř ke každé vesnici. Stejně jako pekař, švec, řezník, zahradník. Než lidé přešli na konfekci, šilo se u krejčích a švadlen. Ještě si pamatuji, jak mi pečlivý a noblesní krejčí pan Kraus bral míru na mé první šaty. Kroužil kolem mě s metrem a úhledně do notýsku zapisoval potřebné údaje.

Já musel různě pokrčit ruce i nohy, aby on získal dokonalý přehled. Když už pověsil své řemeslo na hřebíček, musel jsem hledat pokračovatele. Měl jsem štěstí, že jsem ho našel. Byl stejně šikovný jako ten předešlý, byl i mladší a modernější a stal jsem se jeho stálým zákazníkem. Bylo na něho stoprocentní spolehnutí, pokud se člověk netrefil, dalo by se říci do chvíle, kdy měl své dny. Byl totiž tak zvaný kvartální pijan. Jednou za čas řekl ženě, že si jde pro cigarety, vyběhl jen tak, v bačkorách - a vrátil se domů za týden. Na různých místech, někdy i sto kilometrů vzdálených od domova proflámoval a utratil pár tisíc korun a nějaký čas byl zase klid. Sedl k mašině, pokojně a trpělivě pracoval, tvořil, ochotně lidem plnil jejich přání. Mistr nad mistry, až na tu občasnou slabost, kterou mu ovšem zákazníci tolerovali.

autor: Vladimír Burjánek