Vladimír Burjánek: Krmivo

21. květen 2023

Nedělní káva

Ačkoliv moji předkové z otcovy strany byli sedláci, lásku k rodné hroudě jsem po nich nezdědil. Ba co víc, jakékoliv činění spojené s půdou, je mi na hony vzdálené. Pravým opakem je moje žena, která se pokaždé těší na jaro. Na chvíle, kdy se vrhne do zahrady a začne, láskyplně po zimě vyčerpanou zem obracet, kypřit, čistit, zbavovat plevelu a připravovat na výsev všeho možného.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Sliby chyby

Potom okopává, protrhává, zalévá a těší se na úrodu. Zeleniny, jahod i ovoce. V té době obvykle zahajuji svoji rybářskou sezónu. Podstrojuji rybám různé pochutiny do krmítka i na háček. Míchám šrot s rozpuštěnými granulemi pro slepice, přidávám vanilkový cukr, strouhanku i zakoupené vonící ingredience. Ještě složitější a pestřejší je, co nabídnout na háček.

Vanilkové, česnekové, jahodové a další kuličky, nebo návnadu živočišnou - žížaly, větší rousnice či červíky.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Kupování

Když jsem se chystal na první výpravu k vodě, koupil jsem si žížaly. Žena zrovna přišla ze zahrady a začala mi vyprávět, kolik vyryla krásných rousnic i malých žížal. Tak to mi nevypravuj, zastavil jsem ji.

Víš, kolik stoji krabička žížal? Čtyřicet korun malé, sedmdesát rousnice. Deset kusů. Proč mi je nesbíráš? A víš ty, jak krásně pracují v zemi a kypří zem? Proto je pouštím, vysvětlila mi.

autoři: Vladimír Burjánek , baj

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Vladimír Burjánek: Přátelství

V adventním čase se obvykle ohlížím zpátky za končícím rokem, co dal i vzal. Uprostřed léta odešel člověk, kterého jsem oslovoval - příteli, mému srdci blízký.

Přehrát
Vladimír Burjánek: Čekárna

Koncem léta jsem seděl v čekárně lékařské pohotovosti. Obvykle je tam ticho, každý spořádaně čeká, až na něho přijde řada.

Přehrát
Vladimír Burjánek: Lidé

Lidé jsou různé a jiné, říkal obvykle starý mládenec Jiříček, když v naší místní osvěžovně, která byla jeho druhým domovem, konzumoval páté pivo.

Přehrát