Vladimír Burjánek: "Dárky"

Tak babička tu mojím přičiněním našla tehdy velmi používanou kávovou náhražku cikorku nebo meltu, děda lahvičku Alpy, neboli francovky, kterou si mazal nohy a maminka vařečku, malovanou, která se navíc nedala použít k trestu, protože by se znesvětila. Na některé dárky z dětství vzpomínám dodnes a jeden, starý přes padesát let mám dosud funkční. Vedle stromku se tehdy zaskvěl nádherně červený cestovní favorit s brašnami u zadního kola, který jezdí ještě pořád. Nezbavil jsem se ani trumpety, červených lyží a laciné kytary, dárků, které přišly později. Pokaždé, když strojíme další stromek, opatruji staré ozdoby a beru je opatrně do ruky, protože jsou kouskem svátosti života, pokladem, který se otevírá jen jednou za rok v onom nejkrásnějším čase pochopení, citlivosti velkých a radosti i rozechvění těch malých. Právě jim přinesou za pár dní sněhoví motýli to veliké štěstí.