Víte, v čem je jiný svět mentálně handicapovaných? Jsou přímí a dají vám najevo lásku. To je dar
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí novopečenou Ženu regionu, kterou se v jubilejním 10. ročníku této ankety díky veřejnému hlasování a největšímu počtu hlasů stala Oldřiška Mencáková z Hradce Králové.
Moc vám gratulujeme, protože jste v tuto chvíli Ženou regionu Královehradeckého kraje. Co jste na to říkala, když jste zvítězila? Kdy jste se to dozvěděla? Přímo až na místě při vyhlašování výsledků?
Vyhlášení se uskutečnilo 7. října v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Do soutěže mne přihlásila a nominovala má kamarádka. Potom se uskutečnilo hlasování a následovala pozvánka do galerie.
Na mém vítězství bylo nejhezčí, jak mi to lidé od srdce přáli. Ohlasy mých kamarádů a známých.
Oldřiška Mencáková, Žena regionu Královéhradeckého kraje 2019
Přišla pozvánka, ale to jste ještě nevěděla, že jste zvítězila.
Ne.
Protože tam bylo s vámi dohromady 10 finalistek.
Ano, dalších devět. Já jsem to netušila a hlavně ani nečekala. Vyhlašování výsledků bylo příjemné, bylo to o počtech hlasů. Ale hlavně byly potom příjemné ohlasy mých kamarádů a známých. To na tom bylo nejhezčí, jak mi to ti lidé přáli. Volali a psali, bylo to všechno takové od srdíčka.
Žena regionu, to je anketa opravdu výjimečných a mimořádných žen. Tak bychom asi měli říct, kdo je vůbec Oldřiška Mencáková a jak se stalo, že zvítězila v této anketě?
Já mám říct, kdo je Oldřiška Mencáková? Jsem matkou dcery s mentálním postižením, narodila se mi v roce 1983. A tato situace mne dovedla k tomu, že jsem po nějakých letech začala pracovat ve sdružení pro pomoc mentálně postiženým. Ta práce mě nesmírně naplňuje, pomáhám dětem při volnočasových aktivitách. Pořádáme výlety, rehabilitační pobyty, víkendy s koňmi, jak my tomu říkáme. Některá ta děcka nemají ani možnost se někam dostat nebo rodiče s nimi nemají tu možnost. Taky jezdíme například k moři. Prostě se snažíme zkvalitnit životy těchto dětí, protože si to zaslouží. Jsou to úžasné děti.
Čtěte také
Vaše dcera Petra se narodila v roce 1983. Tak mě zajímá srovnání oné doby. Protože tenkrát byli lidé s jakýmkoliv handicapem na okraji společnosti, ne? To pro vás muselo být také těžké.
Spíš bylo těžké přijmout onen fakt. Protože já jsem ji měla v hodně mladém věku. A bylo těžké přijmout fakt, že dcera není taková, jakou jsme ji chtěli mít nebo jakou jsme si ji představovali. Ale to prostě musíte přijmout a přijmete to. Potom jsme měli velké štěstí, že se dostala do školky, kde mohla být, když to tak řeknu, v uvozovkách mezi normálními dětmi. Potom se dostala do zvláštní školy, kde měla skvělou paní učitelku. Tedy já musím říct, že my jsme minulou dobu v tomto tak úplně nepoznali, že by byla Petra někde odsunovaná. To si myslím, že vůbec ne, protože mohla chodit do školy. Ale jak jsem se před více než 20 lety dostala do onoho sdružení, tak se začaly dělat různé věci pro děcka a to mne opravdu naplňuje.
Možná tedy máme předsudky v tom, jaké to bylo tenkrát a jaké to je dnes.
Ono to bylo jiné. Děcka, co se týče mentálního postižení, byla opravdu zasouvaná a schovávaná za města a do ústavů. Teď už je to naprosto úplně někde jinde.
Vzpomínáte si na ony první vlaštovky, kdy se začaly objevovat organizace, které začaly těmto dětem pomáhat?
Jasně. První vlaštovka byla před 15 lety, kdy se nám podařilo zřídit Skok do života při tomto našem sdružení. A pak už se to rozjelo, ale to už byla nová doba.
Vy děláte spoustu věcí pro mentálně postižené lidi při vaší dobrovolnické práci. Ale co děláte vy sama pro sebe? Jak trávíte svůj volný čas, mě zajímá. Co vás baví, když máte volno?
Já dělám všechno možné. Ráda jezdím třeba na kole, v zimě jezdíme lyžovat. Ale pro mne je teď úplně největší prioritou má dvouletá vnučka.
Takže vy jste také babička. Ta vás asi hodně zaměstnává, ne?
Ne, to se nedá říct, zaměstnává. Já si ji beru hrozně ráda a musím říct, že to je ten největší nabíječ, co teď v současnosti mám.
Díky péči o mentálně handicapované jsem potkala spoustu skvělých lidí, s kterými bych se jinak v životě nesetkala.
Oldřiška Mencáková, Žena regionu Královéhradeckého kraje 2019
Člověk potřebuje nabíječe, potřebuje prostě dobíjet baterky. Jak jste se tedy k dobrovolnictví dostala?
To už bude možná takových 23 let. Jedna maminka postižené dcery mě uvrtala, tenkrát jsme říkali uvrtala, abych začala chodit, abychom se připojili do sdružení pro mentálně postižené. Ocitla jsem se tam a během chvíle jsem věděla, že tam chci dělat víc než jen chodit na nějaká setkání. A tak to vzniklo, začali jsme pořádat akce a bylo jich postupně víc a víc.
Dnes už tedy jezdíte i k moři.
Jezdíme i k moři. Ale také chci říct, že díky oné péči, a to je strašně důležité, jsem potkala spoustu skvělých lidí, které bych asi nikdy v životě nepotkala.
Jsou to takoví strážní andělé, možná.
To jsou. Ale to také mí kamarádi. Díky sdružení jsem potkala plno skvělých kamarádů a mám úžasnou podporu v rodině, ve svém manželovi a ve svém synovi a jeho manželce.
Čtěte také
Bez toho by to asi nešlo, abyste tohle mohla dělat. Já se vrátím zpátky k tomu, že jezdíte k moři. Jak to vypadá? To všichni nasednete do autobusu a jedete?
Ano, všichni nasedneme do autobusu a jedeme. A když se tam třeba objeví někdo, kdo není z našich řad, tak chvíli kouká, je hodně překvapený. Ale musím říct, že ve většině případů nás tito lidé naprosto přijmou. A naopak nás potom vyhledávají. Už se nám i stalo, že s námi potom jezdí opakovaně.
Jaký je svět mentálně handicapovaných? Jací jsou lidé s tímto handicapem? Musí to být úplně jiný svět, než ten náš.
Víte, v čem je jiný? Jiný je v tom, že oni jsou přímí a dají vám najevo lásku. Ale dají vám najevo, i když vás nemají rádi. To někdy v normálním životě takto úplně není. To je možná ta největší deviza.
Obecně prospěšná společnost SKOK do života poskytuje na území Hradce Králové kvalitní služby, které umožňují lidem s mentálním postižením získat sebedůvěru, samostatnost a odpovědnost, aby vnímali svůj život jako smysluplný a srovnatelný s životy ostatních lidí.
Co vám to dalo pro váš život?
Strašně moc. Už jenom to, že prostě mám Petru, tak si daleko víc vážím normálních věcí. Prostě život se vám zasune trošičku někam jinam, hodně vám to vezme, ale strašně vám to dá.
Oldřiško, vy jste vyhrála krajské kolo soutěže Žena regionu. Postupujete tedy do velkého národního finále, kdy to bude?
To bude ve středu 30. října. Těším se na to. Tedy ne, že bych chtěla vyhrát, to ne, ale těším se prostě na ty prostory a na ženské, co tam budou. Protože já si myslím, že je opravdu spousta žen, které dělají něco krásného pro druhé a o kterých se neví jen proto, že jsou skromné.
My budeme moc držet palce. A ještě jednou blahopřejeme k vašemu vítězství v krajském kole. Žena regionu 2019 Královéhradeckého kraje Oldřiška Mencáková byla naším hostem. Ať máte pořád kolem sebe co nejvíc andělů, o kterých jsme mluvili. Děkuji.
Já děkuji vám, na shledanou.
Související
-
Rozkoukala jsem se v barevné tmě, usmívá se Renata Moravcová,...
V Českém rozhlase Hradec Králové dnes máme hned tři hosty. Prvního představíme toho čtyřnohého, který se jmenuje Xanto. Je to obrovský pomocník paní Renaty Moravcov...
-
Ženy jsou vynikající ve všem. Tak jsem se ujala taktovky, směje se dirigentka Dana Ludvíčková
Přijala jsem řadu rolí, ale především jsem vděčná dcera, tolerantní manželka, milující maminka a nadšená babička. usmívá se dirigentka Dana Ludvíčková.
-
Lidé s mentálním postižením nemají snadnou pozici při začleňování do běžného života
Už čtrnáct let pomáhá nezisková organizace Pferda mentálně postiženým na Rychnovsku a Náchodsku se začleňováním do běžného života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
