Rozkoukala jsem se v barevné tmě, usmívá se Renata Moravcová, Žena regionu Královéhradeckého kraje
V Českém rozhlase Hradec Králové dnes máme hned tři hosty. Prvního představíme toho čtyřnohého, který se jmenuje Xanto. Je to obrovský pomocník paní Renaty Moravcové z Dobrušky, kterou tu taky vítáme. A ještě je tu s námi i pan Petr Tojnar.
Nejdřív ohromná gratulace od Českého rozhlasu Hradec Králové paní Renatě, která se letos stala Ženou regionu Královéhradeckého kraje. Co jste na to říkala, když jste se to dozvěděla?
Já jsem byla samozřejmě úplně překvapená, protože jsem s tím v žádném případě nepočítala.
Vy jste opravdu ohromný člověk, před kterým je třeba pořádně smeknout. Přesto, že se s vámi ten život vůbec nemazlil, tak jste dokázala ohromné věci. Já poprosím pana Tojnara, aby vás našim posluchačům trošku představil a taky prozradil, proč vás do ankety Žena regionu nominoval, protože vy za to tak trošku můžete, viďte, pane Tojnare?
Tak to není zase tak úplně pravda, že bych já za to mohl. Ale domluvil jsem se s jednou paní knihovnicí z Mokrého, s paní Dášou, kde jsme si popovídali o paní Renatě. Paní Dáša to překrásně napsala a nominovala. Bylo to velice krásné, protože paní Renata vyhrála Ženu regionu v Královéhradeckém kraji.
Účinkovat budou i malí cvrčci, bude tam nevidomý prvňáček tady z Hradce, takže opravdu od malých dětí až po dospěláky. Ukážeme všechno možné, co zvládáme a lidé nám to třeba, vy koukavci, ani nevěříte. Renata Moravcová, organizátorka akce Barevná tma
Můžeme paní Renato připomenout našim posluchačům váš příběh? Vy jste byla až do svých 14 let naprosto zdravé čilé dítě a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu tak být nemělo.
Ano, do 14 let jsem byla docela zlobivé dítě. Myslím si, že si se mnou rodiče užili. Ale ve 14 letech jsem onemocněla diabetem, začala jsem si čtyřikrát denně aplikovat injekce inzulínu. A ze začátku se to zdálo, že mě nemůže potkat nic horšího. Ale jak se časem ukázalo, tak ve 30 letech mně začaly odcházet oči, které se po páté operaci, kdy už jsem koukala jen na jedno oko, tak se operace nezdařila a od té doby už jsem úplně nevidomý člověk.
A pak přišla ještě další velká rána osudu, protože jste ještě dál onemocněla.
A když jsem se, jak říkám, rozkoukala v té tmě a se synem a se všemi hodnými lidmi, které v Dobrušce okolo sebe mám, tak se zdálo, že i tohle nebude velký problém, tak k mým 40. narozeninám mně odešly ledviny a já jsem začala jezdit třikrát týdně na dialýzu. A potom doktor zjistil, že bych mohla být transplantovaná, v pražském IKEMu jsem absolvovala všechna předtransplantační vyšetření a dva roky jsem čekala na dárce.
A to se povedlo.
To se povedlo a já jsem letos v únoru slavila 7 let po transplantaci a v současné době jsem úplně spokojený člověk.
Kdy jste se potkali s panem Tojnarem? Protože on je taky vaší velikou oporou.
Musím potvrdit, že pan Tojnar je mou velkou oporou, možná v posledním roce úplně tou největší, určitě bych všechny aktivity bez jeho velké pomoci nemohla dělat. Samozřejmě můj syn a pan Tojnar, tak to jsou moji největší pomocníci. No a kdy jsme se potkali? Když jsem začala v Dobrušce dělat ty svoje všechny aktivity pro zrakové postižené i pro lidi z Dobrušky, tak když jsem dostala nějaký nápad, tak jsme nejdřív běžela do kanceláře pana starosty. No a asi před 10 lety tam seděl pan Tojnar a tam jsem jej poprvé potkala.
Paní Renata opravdu žije naplno, protože je předsedkyně Organizace nevidomých a slabozrakých v Dobrušce a v Rychnově a také předsedkyně Klubu držitelů vodících psů. Xanto nám tady krásně cinká, má na krku rolničku. Xanto je jistě vaše možná největší opora, ne?
Xantíka už já beru, ani že to není můj pomocník, Xantík je moje druhá polovička. Já vždycky říkám, když si jej někdo vezme na procházku, aby si odpočinul od té paničky a od té práce, kterou s ní má, tak mně je, jakoby mi někdo odříznul kus srdce na chvíli. Já jsem prostě spokojená a celá jenom s Xantem, takže to už není můj pomocník, to je už takové mé já.
Chcete nás pozvat i na jednu akci, která bude teď 4. května v Hradci Králové v Adalbertinu. Bude to ve čtvrtek, tak co je to za akci Barevná tma?
Je to večer, kdy je program sestaven pouze ze zrakově postižených, abychom lidem ukázali, že i ve tmě můžeme zvládat plno věcí.
Je to jedna z akcí, kterou jste sama vymyslela. Jak k tomu došlo, kde jste vzala ten nápad? První ročník této akce se konal v Dobrušce před rokem.
Ano, ten byl v Dobrušce před rokem. Samozřejmě vždycky, když dostanu nějaký nápad, tak se snažím, aby to poprvé bylo v naší Dobrušce. Jak ten nápad vznikl si pamatuji úplně dobře, protože jsem měla tenkrát za sebou pár nepříjemných dnů, nepotkávala jsem zrovna lidi, kteří by byli dobře naladění. Tenkrát jsem přišla domů, uvařila jsem si čaj a řekla jsem si, že asi bude nejlepší přestat a dát si aspoň na rok oddych a nic nedělat. A jak jsem pila ten čaj, tak mě najednou napadl tenhle program a napadla i Barevná tma. Takže asi tam nahoře ještě nechtějí, abych odpočívala. Tak jsem se pustila do přípravy Barevné tmy a jsem moc ráda, že po Dobrušce bude právě Hradec Králové tím druhým městem.
Co zájemci o Barevnou tmu tedy v Hradci Králové uvidí?
My jsme to s panem Tojnarem už chystali někdy od prosince, samozřejmě to není uchystaná akce za měsíc. Účinkovat budou i malí cvrčci, bude tam nevidomý prvňáček tady z Hradce, takže opravdu od malých dětí až po dospěláky. Ukážeme všechno možné, co zvládáme a lidé nám to třeba, vy koukavci, ani nevěříte. Petr Tojnar to se mnou bude moderovat a přidal se k nám i krajský zastupitel Josef Lukášek.
Tak to bude hodně pestré!
Třeba Pavel Minařík, to je ten malý prvňáček z Hradce Králové, tak ten se vám tam předvede, bude zpívat, přijedou děti i nejenom tady z Hradce, ale z celého našeho kraje, budou hrát na klavír, na trumpetu, zpívat. A my dospěláci, tam bude Radek Žalud, kterého určitě mnozí posluchači znají, je to známý zpěvák, je úplně nevidomý jako já, ten bude zpívat, Karel Hrubeš s Marcelou Holínkovou budou hrát, takovou malou scénku si připravili. No a já už asi třetí měsíc jezdím každé úterý na trénink, jdu za svým tanečním mistrem, panem Tomášem Chmelem a já tedy na té Barevné tmě zkusím tančit.
Pan Tojnar má taky jeden velice důležitý úkol před sebou, vybrat vám taneční šaty, je to tak?
Tento úkol padl na mě, protože paní Renata nevidí, tak chce od chlapa, aby jí řekl, jestli bude vypadat dobře. Tak samozřejmě já to vemu z pohledu chlapa, aby se paní Renata návštěvníkům líbila.
Vy jste vůbec neobyčejná a mimořádně silná žena, paní Renato, když to tak poslouchám. Vy jste si asi opravdu nikdy neřekla, že to vzdáte, že to zabalíte, vy jste vždycky šla dál.
Mě rodiče tak dobře naplánovali, že jsem se narodila na začátku dubna, takže já jsem tvrdohlavá beranka a i těch problémů nebo těch překážek v životě už jsem musela zvládat hodně. Ale jsem ráda na světě a tak se to vždycky snažím nějak zvládnout.
Tak ještě jednou na závěr pojďme připomenout vaěi akci Barevná tma. Čtvrtek 4. května 2017, královéhradecké Adalbertinum, začínáte v 19. hodin.
Ano, začátek je v 19 hodin, vstupné je dobrovolné a lístky se neprodávaly. Kdo přijde, kam si kdo sedne, tak já bych moc ráda chtěla lidi pozvat a těšíme se na všechny, kteří si s námi přijdou ten večer užít.
Pozvali vás Renata Moravcová a pan Petr Tojnar a já vám ještě jednou moc děkuji, nejenom na pozvání, ale hlavně za to inspirující a krásné povídání pro nás všechny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
