Ženy jsou vynikající ve všem. Tak jsem se ujala taktovky, směje se dirigentka Dana Ludvíčková

12. prosinec 2017

Uznávám myšlenku interpretovanou Jaroslavem Duškem: minulost mne minula a budoucnost teprve bude, nelze o nich hovořit. Kdo jsem? Kozoroh se všemi jeho typickými vlastnostmi a probouzející se Slovan. Přijala jsem řadu rolí, ale především jsem vděčná dcera, tolerantní manželka, milující maminka a nadšená babička. usmívá se dirigentka a sbormistryně PaedDr. Dana Ludvíčková.

Známé rčení „těžko na cvičišti lehko na bojišti" platí i pro pěvecké sbory, které nacvičují repertoár pro adventní koncerty.

Už ve čtvrtek 14. prosince se ve Velkém sále královéhradeckého Adalbertina můžete večer těšit na Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby v podání hned několika sólistů, dvou pěveckých sborů a orchestru pardubických filharmoniků. A všechno to bude řídit žena, dirigentka Dana Ludvíčková.

Aby žena dirigovala, to není zase až tak běžná věc. Já jsem si vzpomněl na slavné dirigenty, Zubin Mehta například, Leonard Bernstein, Douglas Bostock a další. Ale dirigentka.
Máme i českou v historii, Vítězslavu Kaprálovou. Dnes už bych řekla, že je to poměrně běžné ty dirigentky. Ale před těmi 30 lety, co jsem začínala, tak to běžné nebylo. To jsem skutečně byla taková výjimka a vždy jsem někde zaujala muže, protože jsem tam přišla jako žena dirigentka.

Co vás k téhle profesi dostalo? Ženy jsou vynikající harfenistky, muzikantky, hudebnice.
Ale ne, ženy jsou vynikající ve všem.

To jste řekla moc hezky. Ano, máte pravdu, ženy jsou skvělé ve všem. Měla jste jako holka sny, když jste si dirigovala u gramofonu?
Údajně jsem dirigovala ve třech letech poprvé, když jsem viděla operu Studni, tak pak jsem měla údajně vařečku a všichni museli zpívat podle mě, ale to už si nepamatuji. Ale můj sen byla zpěvačka, jako asi většiny holčiček. Ale je pravda, že jsem se na tu práci připravovala, protože jsem hrála od malička na housle, hrála jsem tím pádem v orchestrech, zpívala ve sborech. Takže postupně se to dostalo až k tomu, že když jsem měla možnost, tak jsem se ujala i té taktovky.

Vy jste ve své kariéře už dirigovala sbory i orchestry. A byla jste i dirigentkou Posádkové hudby Hradec Králové.
Tam by se dalo říct, že jsem byla hostující dirigentkou. Byla to spolupráce asi čtyřletá a bylo to skutečně unikátní. Nevím, jestli se někde najde žena, která by řídila posádkovou hudbu, vojáky vůbec. Bylo to zajímavé v tom, že tehdejší dirigent mně musel předat velení, jinak chlapci nechtěli moc poslouchat. Takže on mi oficielně předal velení a pak už vše fungovalo dobře.

Jak na vás ti muzikanti reagují? Poslouchají, když se před ně postaví žena? Někteří slavní dirigenti byli navztekaní když je muzikanti neposlouchali.
Ne, já volím úplně jiné postupy. Já to vše beru z toho ženského principu. Takže já se nevztekám, nezlobím se, ale spíš působím tak, aby se mnou spolupracovali rádi.

Vzpomenu slov pana dirigenta Bělohlávka, který jednou řekl, že podle něj je ta romantická doba křicících imperátorů, lamačů taktovek, trhačů vlasů a partitur už asi nenávratně pryč a že teď přichází vzájemný respekt a spolupráce nad všechnu autoritu.
Přesně tak.

Připomeňte ještě, které orchestry v Hradci Králové jste řídila? Ve sboru Smetana jste byla nějakou dobu sbormistryní.
Já jsem začínala u Litomyšlského symfonického orchestru, což bylo nádherná práce a spolupráce s velkými umělci, skromnými báječnými lidmi, jako Rudolf Rokl a Dagmar Balogová a další, Jaroslav Svěcený, abych taky mluvila o místních muzikantech. To byla krásná práce s amatéry i s profesionály. A potom jsem udělala konkurz na Univerzitu Hradec Králové, kde jsem převzala sbory a později také orchestr. Nejdřív to byl Orchestr hudební mládeže, potom jsem převzala ještě Smetanu. Tím pádem jsem už nestíhala ten orchestr, ale potřebovala jsem na doprovázení sboru orchestr, tak jsem si zase orchestr založila. Byl to Orchestr Hradec Králové, který byl určen k doprovodu mých sborů, abych mohla dělat vokálně instrumentální skladby.

Pod vaší taktovkou se teď ve čtvrtek rozezní také Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Prý to pro vás bude už v pořadí 65 provedení, co budete Rybovku dirigovat?
Pokusila jsem se to spočítat, protože mě to samotnou zajímalo. A došla jsem opravdu k číslu 65. Takhle kulatě se to povedlo. A zajímavé na tom je, že většinu těch Rybovek, když to tak mám říct, tak jsem dělala právě s hradeckým sborem Smetana. To je prostě má srdeční záležitost.

Asi jste také hodně jezdili do světa, kde je česká muzika, a vůbec naše sbory, velmi žádané zboží.
Pár těch cest určitě bylo, ale já jsem to vždy brala jako odměnu nebo takový bonbónek po té celoroční práci doma pro naše publikum. Prostě to bylo za odměnu. Dnes se jezdí běžně, takže spíš už se někomu třeba ani cestovat nechce.

Muzika ve vašem životě, to je jistě velké štěstí. Člověk může dělat to, co ho baví.
Myslím, že zatím jsem měla veliké štěstí na to, co jsem dělala, co mě bavilo. A nejen v muzice jako takové, ale také pracovně. Potkávala jsem lidi, co mě bavili a dodnes potkávám.

Co vás baví ještě kromě hudby?
Všechno možné. Bydlím na horách, kousek od Deštného máme chalupu. Takže tam co mě nejvíc baví, tak to je všechno, co tam dělám. To znamená od houbaření přes fotografování po zahrádku. A teď zrovna tam mám vnoučata. To mě taky moc baví.

Vy jste zmínila i fotografování, to máte ráda?
Ano. A zrovna teď jsem se rozmyslela, že udělám první výstavu v Novém Městě nad Metují ze svých fotek.

Tak až to bude, tak nám dejte určitě vědět. Protože to rádi našim posluchačům řekneme. Aby dirigentka fotografovala a měla výstavu, to se tak často nestává. Na závěr ještě pozvěte na čtvrteční koncert do hradeckého Adalbertina. A možná ještě představme všechny účinkující, kteří tam s vámi budou.
Mám tam své v uvozovkách sólisty, a to budou hradecké zpěvačky Jana Lesná a Markéta Štefaniková a potom dva muži, se kterými už dlouho spolupracuji. To je Václav Boštík a Michal Tetur. A také pěvecké sbory tam budou. Continuo hostující z Pardubic a potom místní smíšený sbor Jitro. A k tomu ještě pár zpěváků, které jsem přizvala z mých bývalých pěveckých sborů, z univerzitního a také ze Smetany.

A z Pardubic ještě také orchestr?
Orchestr pardubických filharmoniků, to je také taková má srdeční záležitost. S nimi spolupracuji už mnoho let a udělali jsme spoustu dobré muziky. Začátek je v 18 hodin a budeme dávat kromě České mše vánoční, což si myslím, že stačí jenom říct titul a všichni už vědí, hned se na to naladí, tak ještě jsem vybrala takový populár vážné hudby. Skladby, které se snad nejčastěji interpretují, což je Bachovo Air. To se dělalo v mnoha a mnoha úpravách, dokonce i populárních, jazzových. Ale my ho zahrajeme tak, jak ho Bach napsal. Potom budeme hrát velice populární kánon Pachelbelův D-dur, no a do třetice slavnostní věc, předehru k Te deum Charpentiera. To všechno v Adalbertinu v Hradci Králové ve čtvrtek 14. prosince. Přijďte všichni, všechny vás zveme. A přeji všem adventní čas prožitý šťastně a vesele.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.