Václav Souček: Stalo se

12. září 2020

Sumarizovat nepominutelné záležitosti je trvalá svízel, neboť zmíní-li glosa následky, nemá šanci podrobně popsat příčiny.

Čtěte také

Václav Souček: Citáty a předkové

Česká vláda slouží od jara coby otloukánek, jenž se pravicovému spektru nezavděčí, kdyby se rozkrájel. Jestliže rozdává, je to špatně, tam, kde šetří, je to nesprávně. Zatím se ještě o dotace za „kovid“ nehlásily exekutorské kanceláře, zato v těch advokátních se už kupí připravované žaloby opomenutých subjektů.

Spanilá vyčtená formulace ke kovidu praví, že „každý virus cizopasí na svém hostiteli, a proto se mu přizpůsobuje, aniž by ho vyhubil.“ V tom přizpůsobování nezůstáváme coby hostitelé o moc pozadu.

Za svými milovanými kumštýři se odebral do hereckého nebe režisér Jiří Menzel, což je pro naši kulturu ztráta jednoznačná.

Čtěte také

Václav Souček: Polštáře

Nelze nevzpomenout jeho počinu z karlovarského festivalu, kdy rozený gentleman vzal spravedlnost do svých rukou, a zlískal proutkem nepoctivce z první řady VIP hostů.

Páně Menzelovy „Ostře sledované vlaky“ zůstanou ostře sledované nejen jako oscarový film, ale také jako už zvyklostní havárie na českých kolejích, takový obyčej. V tomto týdnu u Domažlic.

Po více než dvanácti letech se opět - a v závorce marně - u soudu hledají viníci železniční tragédie ve Studénce.

Navzdory tomu se nechce věřit, že namísto právního státu máme stát právníků.

autoři: Václav Souček , baj