Václav Souček: Bylo - nebylo

Dílek smutku do toho adventního údobí přináleží; osmé výročí  úmrtí Václava Havla, dramatika, disidenta, vizionáře a prezidenta. Jak neúprosně ukrajuje z našich životů čas (ten běžec dlouhým krokem, jak praví píseň), ubývá pamětníků, a přibývá vykladačů oněch historických událostí.

Houfec tak zvaných „pravdoláskařů“ přeběhl k táboru „pravoláskařů“, skalní příznivci a idealisté čelí uštěpačným poznámkám o „havloidech“, a stavějí symbolická srdce ze svíček.

Výrok, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí vzali mnozí za své, a mnozí z někdejších mnohých zůstali nejen vizionáři, ale i realisty.

Zleva Jolyon Naegele, Michael Žantovský, Václav Havel v roce 1991 Foto Radan Bocek

Neboť stejně tak visí v paměti věta, že „naše společnost nevzkvétá“. Celých třicet let - tolik času nedopřály dějiny ani první Československé republice.

Vzkaz Václava Havla zůstává v podobě odkazu pesimistům natruc. A novodobé vykladače historie je dlužno odkázat na poslední větu trezorového filmu Vojtěcha Jasného Až přijde kocour:
„Bylo nebylo… ale spíš bylo!“

autoři: Václav Souček , baj
Spustit audio

Související