V 11 letech zkusila běžky a už ji nepustily. Pro Kateřinu Janatovou je při sportu důležitá i parta

Jaké to bylo v Pekingu? Užila jste si to?
V rámci možností jsem se snažila užít si každou chvíli. Samozřejmě důležitý byl i náš výkon, který podáme v závodech, ale snažili jsme se také nasát čínskou kulturu.

Kateřina Janatová je česká reprezentantka v běhu na lyžích. S lyžováním začínala v rodné Jilemnici. V osmnácti letech poprvé startovala ve Světovém poháru v běhu na lyžích v Novém Městě na Moravě. Na zimních Olympijských hrách v čínském Pekingu skončila ve sprintu na 19. místě a na třicítce dojela 22.

Byla to vaše první olympijská zkušenost?
Ano, tohle byla má první olympiáda, takže nemám bohužel porovnání, jaké to je bez covidu. Celý český tým se snažil krásnou atmosféru vytvořit, abychom nebyli tolik ve stresu a pod tlakem. A myslím, že se nám to vydařilo, atmosféra byla v dobrém duchu.

Můj přítel je spíš sprinter, ale já mám i vytrvalecké schopnosti, takže jsem schopna s ním trénovat a stačit mu.
Kateřina Janatová, reprezentantka v běhu na lyžích

Byli jste i na zahajovacím ceremoniálu?
My jsme bohužel bydleli poměrně daleko, asi 3 hodiny jízdy. A druhý den už polovina týmu začala závodit, takže jsme zůstali ve vesnici a jen jsme to sledovali u televize. Mrzelo nás, že jsme nemohli zamávat domů, kde se na to těšili. Ale tak to prostě je, máme spoustu závodů, takže začínáme na začátku a končíme vlastně jako poslední. Takže jsme si užili aspoň zakončení her. Tam jsme měli možnost se podívat.

Čtěte také

Eva Vrabcová Nývltová: Ráda bych se podívala na svoji šestou olympiádu. Běhání mě pořád moc baví

Takže jste se zúčastnila zakončení her?
Já jsem bohužel nebyla, protože jsem nakonec odlétala už brzy ráno do Finska, takže jsem zůstala ve vesnici a odjížděla jsem už asi ve 4 ráno.

Byla jste spokojena, jak se vám vedlo sportovně?
Tratě tam byly opravdu náročné. Asi to bylo i tou zimou, kdy bylo opravdu třeba až -20 stupňů, pak už se to trochu zlepšilo. Se sprintem a s 19. místem jsem spokojena, to je dobrý výsledek, i když jsem mohla být ještě asi o pár pozic lepší, kdyby si ten den všechno sedlo. Ale nejvíc si vážím výsledku z třicetikilometrové trati, kde jsem dojela na 22. místě. To jsem rozhodně nečekala, jelo se mi dobře, byla jsem ve velké skupině a dokázala jsem ještě zafinišovat, což je pro mne také velký úspěch.

Čtěte také

Sandra Schützová: „Je to můj dětský sen, podívat se olympiádu. Slibuji všem i sobě, že to vybojuji!“

Ještě taková zajímavost, vy jste měla na olympiádě také přítele, je to tak?
Měla jsem tam přítele, ale zpočátku to bylo vše hodně striktní, všichni měli strach, kdyby někdo přinesl covid do týmu.

Musíme vysvětlit, že váš přítel je britský běžec James Clugnet, který na olympiádě reprezentoval Velkou Británii. Takže jste se nemohli spolu potkávat?
Zpočátku to bylo opravdu omezené, ale když jsme šli spolu třeba běhat, tak si myslím, že snad nebyla žádná možnost, abychom se nějak nakazili. Byli jsme testováni každý den a potom v průběhu her už jsme se normálně začínali vidět a to nám pomohlo i psychicky, byla to taková podpora, pro mě opravdu hodně důležitá.

Jak se jemu dařilo?
Moc se mu nedařilo, byl hodně zklamaný. Já upřímně ani nevím přesné umístění, ale jeho cílem bylo dojet do 15. místa ve sprintu, ale nepodařilo se mu ani postoupit z kvalifikace. Tam záleželo, jak komu ta trať sedla, protože profil sprintu není úplně obvyklý.

Jaké to je být s přítelem na stejné lodi, když to tak řeknu, a dělat stejný sport?
Naše konverzace jsou hlavně o sportu a tréninku. A je dobré, že můžeme spolu jít i na nějaký trénink. Snažíme se to i skloubit, trošku přizpůsobit plán. Ale on je spíš sprinter a já mám i vytrvalecké schopnosti, takže jsem schopna s ním trénovat a stačit mu.

Čtěte také

Standa Henych, legenda běžeckého lyžování, nedá dopustit na hašlerky. A teď pořádá lízátkové závody

To jsem se chtěl zeptat, jaké tratě vás víc baví, jestli kratší nebo delší?
Rozhodně sprinty a týmový sprint. To mně přijde i hodně atraktivní pro diváky. Nikdy nevíte, co se v jakém momentu stane, je to rychlé. Ale poslední dobou mám docela ráda i dlouhé tratě, jako třeba 30 kilometrů. Teď jsme jeli na Horních Mísečkách Mistrovství České republiky a tam mě to opravdu moc bavilo.

Je vám 25 let, takže máte spoustu závodů před sebou. Chtěla byste si třeba zajet i Jizerskou padesátku?
Rozhodně bych chtěla, Jizerská padesátka je klasika, kterou u nás ve sportu chceme všichni absolvovat. Bohužel je to vždy v poměrně nevhodný čas, kdy máme velké akce, ale třeba až nebudu na takové úrovni, tak si ji zajedu.

Čtěte také

Nejhustší je, že jsem inspiroval lidi. Kvůli mně začali lyžovat, říká světový freeskier Daniel Hanka

Jak jste se vůbec dostala k běžeckému lyžování? Vy jste rodačka z Jilemnice, tam se možná lidé přímo rodí i s lyžemi na nohou, ne?
To je skoro pravda, ale já jsem začínala na sjezdovkách ve Vrchlabí a po čase, když jsem potom přecházela na sportovní školu, tak jsem zkusila i běžky a hrozně mě to chytlo. To mi bylo asi 11 let. I ta parta lidí kolem sportu také dělá hodně.

Letošní sezóna už pro vás skončila?
Příští týden máme ještě poslední závody Mistrovství České republiky a pak odjedu do Francie se svým přítelem, protože on pochází z Francie. A musím také napsat bakalářskou práci, to je pro mě asi teď nejdůležitější věc. Studuji obor Regenerace a výživa na Masarykově univerzitě v Brně. Má to hodně blízko ke sportu, pomáhá mi to rozšiřovat obzory v nových trendech, jak urychlit regeneraci a podobně.

Kateřina Janatová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Zkoušíte to i sama na sobě?
Určitě. Zbožňuji zkoušet veškeré věci, které nám ještě třeba může poradit náš fyziolog Jiří Dostál z Prahy. Věřím, že mě to může jen posunout dál.

Naším hostem byla běžkyně na lyžích a olympijská reprezentantka Kateřina Janatová z Jilemnice.