Standa Henych, legenda běžeckého lyžování, nedá dopustit na hašlerky. A teď pořádá lízátkové závody

25. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Standa Henych, legenda běžeckého lyžování, rodák z Jilemnice

Na běžky teď vyrazíme s člověkem, který toho na nich hodně zažil. Rodák z Jilemnice, který v 70. letech minulého století závodil v barvách Československa, kdy z mistrovství světa ve švédském Falunu v roce 1974 přivezl ze závodu na 50 km stříbrnou medaili a na olympiádě v japonském Sapporu v roce 1972 to bylo 9. místo. Legenda běžeckého lyžování, Stanislav Henych.

Stanislav Henych ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Stanislav Henych (*19. 2. 1949, Jilemnice)

běžec na lyžích, který závodil v 70. letech 20. století v barvách Československa. Na mistrovství světa ve švédském Falunu 1974 získal v závodě na 50 km stříbrnou medaili. Účastnil se také zimních olympijských her v Sapporu 1972 a Innsbrucku 1976.

Kdy jste stál naposledy na běžkách?
Na běžkách stojím většinou každý rok jednou a to na výročí tragédie Hanče a Vrbaty, kdy se vyráží k jejich mohyle, a to je 24. března. To jedu vždy na běžkách. Jinak si na ně dostanu jen když mě vnoučata donutí a chtějí, abych s nimi jel.

Rituály jsem neměl, ale nosil jsem červenou čepičku s šachovnicí kolem. Upletla mi ji maminka. To byl můj talisman pro štěstí.
Stanislav Henych, legenda českého běžeckého lyžování

Letos je krásná zima, na sníh velmi bohatá.
Bohužel jsem ještě letos nebyl, protože se zase snažím vytvářet podmínky pro lidi, aby měli kde lyžovat, aby byly připraveny tratě. A to mi teď dělá daleko větší potěšení, než abych sám šel na běžky. Takže jsem pořád v přírodě, v krásné zimní zasněžené krajině.

Čtěte také

Kolik vám bylo let, když jste se poprvé postavil na běžky? Protože vy jste se narodil v krkonošské Jilemnici.
Ano, narodil jsem se v Jemnici, ale žil jsem v Kořenově. Asi tak v 10 letech mě oslovil pan Ducháček, tamní funkcionář Slavoje Kořenov, a říkal, ať si přijdu půjčit lyže a vyzkouším si to. Druhý den jsem s nimi jel na závody. Do jara jsem stihl ještě troje další závody a tím jsem začal lyžovat.

A hned vás to chytlo za srdce?
Chytilo, protože v Kořenově jsme nic jiného v zimě nedělali, než jezdili na lyžích. Já jsem sice po tom prvním roce dostal žloutenku, takže jsem měl rok karanténu a nemohl sportovat. Ale pak už to šlo úspěšně dál.

Jaké byly ty první výsledky? Protože úspěchy člověka povzbudí a nakopnou.
Hned v tom prvním roce se mi podařilo na těch prvních třech závodech být jednou třetí, jednou druhý, a jednou jsem dokonce vyhrál nějaký přebor v rámci jabloneckého okresu. Tam byla vždy velká konkurence, takže to mělo pro mě význam.

Čtěte také

A ty největší životní úspěchy? Je to mistrovství světa v roce 1974 a stříbrná medaile ze Švédska?
Samozřejmě, to je jednoznačně nejúspěšnější závod a taková moje třešnička, kterou si vždy musím připomenout. Doma ta medaile pořád visí a připomíná mi ten úspěch. V tom roce se nám docela dařilo, takže jsme na mistrovství světa přijeli lehce jako favorité a celou dobu se nám nedařilo. A moje medaile přišla až poslední den. Všechny disciplíny měly už nějakou medaili a my pořád nic.

Takže na konec to krásně cinklo.
Bylo to v závodě na 50 km. Tenkrát to bylo velmi zvláštní období, kdy v Sapporu v roce 1972 ještě všichni jeli na dřevěných lyžích a potom za čtyři roky na další olympiádě v roce 1976 v rakouském Insbrucku už jeli všichni na umělých lyžích. A tohle byl rok, kdy někdo jel na umělých lyžích, někdo ještě na dřevěných lyžích s umělou skluznicí a podobně.

Stanislav Henych se v cíli běhu na 50 km na Mistrovství světa ve švédském Falunu raduje ze stříbrné medaile

A vy jste jel na čem?
Já jsem tenkrát jel na umělých lyžích. Už jsem je měl vyzkoušené. V lednu, když jsme jeli na první závody světového poháru do Itálie, tak nám tyto lyže dali a pak jsme na nich už jezdili.

Do japonského Sappora jsem si vezl kilo a půl hašlerek. Měl jsem vždy lehké problémy s průduškami a jejich větrová chuť mi pomáhala.
Stanislav Henych, legenda českého běžeckého lyžování

Koukám teď v televizi na Ski Classics, to jsou vyloženě dlouhé tratě. Patří tam i Jizerská padesátka. Vy jste měl tyto štreky rád?
Ne, já jsem nikdy tyhle takzvaně lidové dlouhé tratě nejezdil. Nebyl na ně ani čas, protože jsme jezdili světové poháry a mistrovství světa. Třeba v tom Falunu se nám nedařilo, byl jsem třináctý na třicítku, potom devátý na patnáctku, ale při štafetách jsem měl vůbec nejrychlejší čas. Což bylo tři dny před padesátkou.

Takže jste byl spíš sprinter než vytrvalec? Nebo obojí, vytrvalec i sprinter?
Myslím si, že když má běžec na lyžích formu, tak zvládá všechny tratě. Ono se to ukazuje i dnes, že i sprinteři dokáží jet distanční závody, viz například Nor Klaebo.

Jaké tratě máte tedy nejradši? Co Jizerská padesátka? Běžel jste ji někdy?
Já jsem nikdy Jizerskou padesátku nejel, mně vyhovovaly tratě obtížné. Hrozně rád jsem měl dvě tratě a to je Štrbské pleso na Slovensku, kde jsme odjeli spoustu mistrovství republiky a absolvovali jsme tam hodně závěrečných příprav před velkými soutěžemi. A potom Nové Město na Moravě, kde byly takzvané Tatry, těžké kopce, a to se mi líbilo. To byly dvě místa, kde se mně nejlépe závodilo.

Čtěte také

A měl jste nějaké rituály proto, abyste vítězil?
Rituály jsem neměl, připravoval jsem se normálně. Ale nosil jsem červenou čepičku s takovou šachovnicí kolem, kterou mi upletla moje maminka. To byla taková zvláštnost, kterou jsem vždycky měl. To byl takový můj talisman pro štěstí.

A jak to bylo tenkrát s těmi hašlerkami? Slyšel jsem, že jste vezl pokaždé na závody plný pytel hašlerek.
Fakt je, že když jsme jeli do japonského Sappora, tak jsme tam cestovali téměř na 4 týdny, tak jsem si vezl kilo a půl hašlerek. Měl jsem vždy lehké problémy s průduškami, tak se mi zdálo, že hašlerky, taková ta větrová chuť, tomu pomáhají.

Standa Henych, legenda běžeckého lyžování, rodák z Jilemnice

To se říká o běžkařích, že když musí běžet v mrazech, tak mají s těmi průduškami problém.
Já jsem měl víceméně chronické záněty průdušek, jezdil jsem pravidelně do lázní do Luhačovic. Ty jsem si vybral, protože se mi zdálo, že tam mají nejlepší inhalace a vyhovovaly mi tam i jejich pitné vody, ať Ottovka, Vincentka nebo další. Když jsem tam byl přes léto, tak jsem měl potom v zimě pokoj.

Moc si přeji, abychom měli dostatek šikovných dětí, abychom pro ně mohli dělat lízátkové závody. Ty se v Jilemnici konají od roku 1976.
Stanislav Henych, legenda českého běžeckého lyžování

Pojďme se podívat na současnost. Protože vy jste se právě vrátil z Nového Města na Moravě.
Tam se konalo třídenní mistrovství republiky dorostu a dospělých. Byl to vlastně první, a kdo ví, jestli ne poslední, letošní závod, jestli nám to doba koronavirová povolí. Protože i na tento závod jsme museli mít výjimku od hygieniků. Po odchodu Pavla Bence na ministerstvo obrany jako šéfa armádního sportu jsem převzal jako zastupující místopředseda vedení úseku. Tyto závody byly i nominační. Tento týden nás čeká schválení nominace na mistrovství světa juniorů a na mistrovství světa dospělých.

V roce 1913 dostal jilemnický sněhulák podobu lyžaře, nápadně připomínajícího Jana Buchara

Jak jsme na tom s běžci v současné době? Jsou nějaké nové hvězdy v našem běžeckém sportu?
Určitě minimálně tři jsou na velmi slušné úrovni. To je Katka Razímová, Katka Janatová a Michal Novák. Ti ovšem na mistrovství republiky nebyli, dostali výjimku na samostatnou závěrečnou přípravu před mistrovstvím světa.

Čtěte také

Pojďme ještě do vaší rodné Jilemnice. Tam je totiž nejstarší náš lyžařský klub.
Jsme nejstarší náš lyžařský klub, který je činný od roku 1894 a pojí se s ním velká historie. Když jsme dávali dohromady knihu 120 let jilemnického lyžování, tak jsme narazili na takové zajímavosti. Klimatologové nás třeba dnes straší, že nebude sníh, ale i v minulosti takové věci byly. V roce 1930 měly být v Jilemnici velké mezinárodní závody včetně skokanských. A nakonec z toho nic nebylo, protože v roce 1930 nebyl sníh.

V Jilemnici je také tradice velkého sněhového Krakonoše. Ta historie je snad od roku 1912?
Roku 1912 to zahájili, ale nebyl to vždy Krakonoš. Bylo to tak, že lyžaři vítali účastníky velkých mezinárodních závodů sněhulákem. Takže některý rok to byla třeba postava pana učitele Buchara, zakladatele lyžování i dlouholetého předsedy jilemnického Ski klubu v počátcích.

Stanislav Henych ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Naším hostem byl Stanislav Henych, legenda našeho běžeckého lyžování. Moc děkuji a držím palce, ať se našemu běžeckému lyžování daří.
Děkuji moc za přání. Přeji si, abychom měli dostatek šikovných dětí, abychom pro ně mohli dělat lízátkové závody. Ty se v Jilemnici konají od roku 1976. Každý účastník dostane lízátko a první tři ještě jedno větší lízátko.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související