Sandra Schützová: „Je to můj dětský sen, podívat se olympiádu. Slibuji všem i sobě, že to vybojuji!“
I když to letos v zimě vůbec na běžky v našich nížinách nevypadá, my přesto vyrazíme do stopy s vynikající českou běžkyni na lyžích Sandrou Schützovou z Jilemnice. Sandra je od roku 2013 také členkou české ženské reprezentace a několikrát startovala na MS v klasickém lyžování.
Jak si letos užíváte zimu a závodění? Předpokládám, že zimní sezóna je pro vás nejvytíženější období v roce.
To je pravda, je nejnabitější. Letos zima samozřejmě tím, jak nejsou dobré sněhové podmínky, je náročná i na tréninky, musíme hodně dojíždět. Ale jinak je zima skvělá. Užívám si ji.
Vy pocházíte z Jilemnice. Jak jste se dostala k běžkám a běžeckému lyžování? Kolik vám bylo, když jste začínala?
K běžeckému lyžování jsem se dostala na základní škole až v 5. třídě. Začala jsme kamarádit s jednou spolužačkou a ona byla vlastně mým vzorem. Je to biatlonistka Ludmila Horká. Tak jsem se k běžkám dostala.
Jídlo je pro vrcholového sportovce taková třešnička na dortu. Ale já miluji sladké. Takže to mám docela náročné.
Sandra Schützová, reprezentantka ČR v běhu na lyžích
Chtěla jste lyžovat nebo běhat na běžkách?
Ne, já jsem chtěla dělat atletický sedmiboj a běžecké lyžování mě v podstatě vůbec nenapadlo. Přestože jsme bydleli na horách, tak jsem neměla vůbec žádné touhy dělat běžecké lyžování.
Čtěte také
Já jsem jako dítě nenáviděl běžky.
Měla jsem to stejné. Začínala jsem jezdit na sjezdovkách, ne tedy závodně, ale bydleli jsme na Horních Mísečkách, tak jsme v podstatě každý volný čas trávili na svahu. Takže první bylo sjezdové lyžování, běžky vůbec.
A potom vás to tedy v té páté třídě hned chytlo?
Chytlo mě to poměrně rychle. Začala jsem se hrozně rychle zlepšovat, takže možná i to bylo motivační, když vám něco jde. Bavilo mne to a protože jsem se zlepšovala, tak mi to šlo čím dál víc.
Co to vůbec všechno obnáší být vrcholovým sportovcem na vysoké úrovni? Co všechno tomu musí člověk podřídit?
Veškerý volný čas, všechno je potřeba tomu podřídit. Asi nepřichází do úvahy nějaké večírky a studentský život. Moc se to nedá skloubit, spíš výjimečně. Až potom případně mimo sezónu, tak ten duben. Ale přes zimní sezónu to není možné praktikovat.
Opravdu tedy člověk myslí jen na ten sport?
Myslím si, že to tak úplně není. Každý to tak nemá. Nedá se říct, že by to tak dělali všichni, ale spousta vrcholových sportovců vlastně ani nestuduje, protože se prostě rozhodli, že budou dělat jen vrcholový sport. Podřídili tomu úplně všechno.
A co jídlo? Můžete se normálně najíst?
Já s jídlem dost bojuji. Já prostě miluji jídlo a miluji sladké. Takže je to docela náročné.
Řízek si dáte také někdy? A buchtičky se šodó?
Baví mě řízek a buchtičky se šodó taky.
Vy máte s tím jídlem i jeden vtipný zážitek. Slyšel jsem, že jste se s kamarádem na základní škola o něco vsadila!
To jsem ani nevěděla, že je to veřejně známé, ale je to tak. Vsadili jsme se, kdo sní víc houskových knedlíků.
Kdo jich snědl víc?
On, protože mi řekl, když bylo čtvrt hodiny do tréninku, že na trénink nejde. Tedy když už jsem jich měla 18, tak jsem pochopila, že to nebude dobré. (smích) Já jsem na trénink musela. Zvládla jsem ho i když to bylo docela náročné, protože jsme měli nějakou opičí dráhu, opravdu rychlé změny pohybu. Bylo to nepříjemné.
Jaká je vaše letošní sezóna?
Letošní sezóna je taková zvláštní tím, že není žádná úplně vrcholná akce. Tudíž každý si volí vrchol jaký chce a hodně sportovců testuje nové tréninkové metody. Někomu se to povede více, někomu méně. Ještě letos máme ve Světovém poháru tři tour, takže tam je strašně závodů. Ale mimo ten Světový pohár moc závodů není, je to taková zvláštní sezóna. To vlastně nikdy nebylo.
Máte ale už za sebou i úspěchy, protože jste byla v Novém Městě na Moravě třetí na Mistrovství republiky.
Byla jsem dvakrát třetí, ano. Tam se mi běželo dobře. Byla jsem předtím nemocná, takže jsem byla opravdu ráda, že se to povedlo?
Je lepší závodit před domácím publikem než někde ve světě?
To si myslím, že rozhodně. Víkend předtím jsme měli Světový pohár v Novém Městě nad Metují a to je nepopsatelné. Tam opravdu dokáží udělat výbornou atmosféru. Vždycky na Vysočině ráda závodím.
Chystám se na poslední závod Visma Ski Classics ve Finsku. Bude to výzva, 70 km jsem zatím nejela ani v tréninku.
Sandra Schützová, reprezentantka ČR v běhu na lyžích
Co považujete zatím za svůj největší sportovní úspěch?
Myslím, že asi loni, když jsem absolvovala celou Tour de Ski. S odstupem času si toho začínám čím dál víc vážit, protože to je strašně náročný program. Měla jsem 24. čas ve výjezdu na závěrečnou sjezdovku a toho si vážím čím dál víc.
Baví vás také letní lyžování na kolečkách?
To mě opravdu baví hodně, ano. A docela se mi to i daří. Vybojovala jsem bronzovou medaili při MS na kolečkových lyžích v závodě na 15 km volně. Toho si vážím také hodně. Je to zkrátka medaile z MS. Sice ne ze zimního, ale jednou je to MS.
Jak velký rozdíl je závodit na klasických a kolečkových lyžích?
Jedno je na sněhu v zimě, druhé je v létě na asfaltu. To je největší rozdíl. (smích) Ne, tam je rozdíl v tom, že pro ony kolečkové lyže potřebujete tvrdou podložku, ten asfalt. To je v podstatě stoprocentní podmínka. Kdežto v zimě je sníh hodně velká proměnlivá podložka. Někde ho máte tvrdší, někdy měkčí, někdy vám jedou lyže víc, někdy méně. Prostě se to hodně mění. Mnohdy je rozhodující, jak se lyže namažou.
Já jsem si oblíbil dlouhé běžkařské závody. Visma Ski Classics se ten seriál jmenuje. Jezdí se na krásných místech v přírodě. A vy letos také pojedete?
Pojedu. Chystám se na poslední závod, ten se jede ve Finsku tuším první víkend v dubnu. Bude to 70 kilometrů.
To je neuvěřitelné. 70 km na běžkách, nebojíte se?
Je to pro mě trošku výzva, protože jsem nikdy neabsolvovala 70 kilometrů ani na tréninku. Ale těším se na to.
Jezdí se nádhernou krajinou. Mají vůbec závodníci čas se trošku kochat?
To nevím, to bych vám řekla až potom, jestli jsem to zvládla. (smích) Ale myslím si, že si to člověk užívá i tak, když jede v tom hezkém prostředí. I když nám už to možná ani tolik nepřijde, protože to je pro nás v podstatě normální.
Čtěte také
Do série Visma Ski Classics patří i Jizerská padesátka. Dívala jste?
Dívala jsem se. Líbilo se mi to moc. (smích) Vždy mě hrozně svrbí ruce, hned bych vyrazila taky.
Takže ale teď máte před sebou 70 km. Vak vám budeme držet palce.
Děkuji.
Co olympiáda, má sen podívat se na olympiádu?
To je můj dětský sen, podívat se olympiádu. A já to vybojuju, za dva roky tam pojedu. (smích)
Za dva roky bude v roce 2022 zimní olympiáda v čínském Pekingu.
A já jsme teď veřejně slíbila, že se tam podívám. Slibuji to vždycky všem a především i sobě.
Držíme moc palce, Sandro, ať se vám to povede. A potom, až se vrátíte z olympiády, tak se na vás tady zase budeme v rozhlasovém studiu těšit.
Já se taky těším.
Naším hostem byla vynikající česká běžkyně na lyžích Sandra Schützová. Moc děkuji za návštěvu.
Také děkuji, mějte se. Na shledanou.
Související
-
Historické lyžování na jasankách je vášeň, zábava, návrat v čase i přehlídka úžasných garderob
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové to bude dnes o lyžování, ale nikoliv o tom současném, nýbrž o historickém. Naším hostem je Michal Martinek.
-
Lyžařka září při maratonech. Obojživelník Eva Vrabcová Nývltová běhá vždy naplno a s radostí
V pátek 25. května byla Pátečním hostem od 10:00 v přímém přenosu z Radiokavárny v Havlíčkově ulici v Hradci Králové úspěšná běžkyně. Eva Vrabcová-Nývltová.
-
Užívám si dřinu, tuhnutí nohou a nakonec výhledy. Směje se mistr světa v týmovém běhu do vrchu
Dnes se s Českým rozhlasem Hradec Králové proběhnete. A budeme si povídat o tom, co člověk dokáže, když chce. Naším hostem je Ondřej Fejfar, který běhá po celém světě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
