Běh je návyková droga. Nejtěžší není skončit, ale začít. A navíc je to relax i na hlavu

Běh (ilustrační foto)
Běh (ilustrační foto)
Nevím, kdy jste vy naposledy někam běželi, možná, když jste dobíhali autobus, aby vám neujel. Ale my vám dnes představíme člověka, který rád běhá a taky k běhu pro zdraví vyzve tak trochu i vás. Hostem je dnes Aneta Žďárská, bývalá atletka a také trenérka atletické mládeže v Novém Městě nad Metují, osobní trenér běhu a organizátorka běžeckých kurzů pro veřejnost Run4run v Náchodě.

Vaším tatínkem je Aleš Žďárský, to znamená velký sportovec a ceněný trenér atletiky v Novém Městě nad Metují. Takže jste se potatila? Dá se to tak říct?
Určitě mě to ovliňovalo, že je táta trenér atletiky. Rodiče nás vedli ke sportu od malička a sama jsem se věnovala 15 let aktivní atletické kariéře, hodně v uvozovkách. Protože já nejsem žádný medailista z mistrovství republiky ani reprezentant Český republiky. Ale ve velmi významném směru mě ten sport ovlivňoval. Při výběru vysoké školy a vlastně i dalšího osobního zaměření. A teď se to propojilo i s organizováním běžeckých kurzů v Náchodě.

Čtěte také

Vy jste běhala překážky 400 metrů jako Pavel Maslák a Zuzana Hejnová.
Ano, tak. Na tom jsem skončila. Tam se vyvíjí ty disciplíny. Když začnete v útlém věku, tak ty děti většinou, když jsou u zdravého trenéra, začínají na kratších vzdálenostech. Tedy sprinterské vzdálenosti a v dospělých kategoriích jsem skončila na 400 metrů překážek.

Chceme ukázat lidem, že běhání může být i zábavné a pestré. Není to jen o tom vyběhnout z bodu A do bodu B. Aneta Žďárská, organizátorka běžeckých kurzů pro veřejnost Run4run

Sport na vrcholové úrovni se dá dělat jen do určitého věku. A pak se člověk rozhoduje, jestli bude dál pokračovat v tréninku.
Určitě, ale znám i atlety, kteří v tom věku, v jakém jsem teď já, jsou velice úspěšní. Takže záleží to asi i na tom, jak vás to dál motivuje zůstat ve výkonnostním sportu, který je docela drsný. A je tam velká časová investice do tréninku. Já už jsem dál nepokračovala po vysoké škole. Už jsem měla dost toho permantního stresu z absolvování pravidelných tréninků. Takže už jsem si to položila do té roviny příjemné.

Jak tedy vznikl projekt Run4Run? To jsou vlastně takové kurzy běhání pro každého.
V podstatě ano. Je to pro širokou veřejnost, která má zájem buď s během začít, nebo se o něm něco dozvědět, anebo se zlepšit. Nebo se naučit nějaké nové metody tréninku. Chceme ukázat obecně lidem, že běhání může být i zábavné a pestré. Není to jen o tom vyběhnout z bodu A do bodu B. Aplikujeme tam metody atletického tréninku v přípravě hobby běžců.

Organizátorka běžeckých kurzů pro veřejnost Run4run Aneta Žďárská ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

S jakou odezvou se to v Náchodě setkalo? Běhat s trenéry.
My jsme v podstatě řekla bych docela odvážně začli na podzim, což je v Náchodě docela nebezpečné. Protože tam jsou ty podmínky co se týče počasí, náročnější, než třeba běhání v Praze, kde můžete běhat téměř celý rok. A zkusili jsme udělat první dva tréninky ukázkové zadarmo a hned druhý týden už jsme měli vypsané běžecké kurzy, že se lidé můžou zúčastnit toho osmitýdenního kurzu, což je 8 tréninků. A po těch ukázkových tréninzích jsme měli velice pozitivní odezvu a většina lidí, kteří byli na těch ukázkách, se poté hned další týden zapojila do toho samotného kurzu.

A je to opravdu pro všechny? Protože třeba já bych měl i ostych před vrcholovými sportovci.
My se právě snažíme vytvořit takové podmínky, aby tam ten ostych opadl. Už při prvních telefonátech nebo e-mailech, kdy se lidé hlásí, a i svěřují nějaké své obavy, tak je uklidňuji v tom, že opravdu začínáme hodně pozvolna, máme i muže začátečníky i ženy začátečnice. A propojuje se to i s chůzí, což je vhodná metoda pro úplné začátečníky. Učíme lidi se správně rozcvičit, protáhnout po tréninku, učíme je běžecké abecedy, pracujeme s technikou, učíme je vhodně dýchat.

Běhání je radost (ilustrační foto)

Čím to podle vás je, že je v poslední době právě běh tak populární i tady u nás? Protože člověk otevře sociální sítě a tam se to ze všech stran na něj valí.
Přemýšlela jsem o tom, že byl takový boom, kdy všichni chodili do posiloven a cvičili tam. A teď se možná ukázalo, že je dobré taky vyběhnout ven, okysličit si ten mozek čerstvým vzduchem. Roste tím i nějaká odolnost lidí vůči různým nemocem, když to jsou venkovní aktivity. A hlavně je to strašně přirozený pohyb. Od malička všechny děti umějí automaticky běžet, nikdo je to neučí. Ale s těmi našimi moderními životy na to zapomínáme. Na ten normální běžný pohyb. A lidé se k tomu vrací zpátky. Je to i takový myslím dobrý relax na hlavu.

Je to asi po tom velmi příjemný pocit. Ty adrenaliny a endorfiny, jak se vyplavují. Tedy 14. března začínáte s jarními kurzy v Náchodě.
Naše zázemí je ve školících prostorech Pivovaru Primátor v Náchodě, který je i naším hlavním partnerem. Tam máme skvělé podmínky, šatny, kde si lidé můžou uložit věci během tréninku, bezpečně, jsou tam pod zámkem. A odtud vybíháme. Je to superlokalita, protože jsme v blízkosti cyklostezek, podél řeky Metuje, v blízkosti máme lesopark a zároveň je to kousek od centra Náchoda. Takže lidé skončí třeba v kanceláři v práci ve městě a mohou si dojít pěšky na trénink. Ty začínají až v 18 hodin večer, takže po takové té běžné pracovní době by všichni měli mít šanci se tam dostat.

Jak to teda vypadá? Když se přihlásím, tak asi bych si měl připravit nejdřív nějaké vhodné oblečení sportovní, asi obuv je zásadní.
Ano, my říkáme, že na začátek není toho potřeba až tolik, což je taky sympatické u běhu, oproti jiným sportům. Pohodlné sportovní oblečení samozřejmě a vhodnou obuv, pokud možno běžeckou. A pokud přijde úplný začátečník v jakékoliv sportovní obuvi, tak jsme schopni mu poradit, jak si vhodnou obuv vybrat.

Běhání je radost (ilustrační foto)

Jak daleko se běhá? Žádné rekordy asi lámat nebudeme, ne?
Nebudete. My vůbec neběháme na to, že první den se běží 10 kilometrů, další den 12 a třetí den 15. Začíná to tak, že se začátečníci seznámí s průběhem, začíná se volným klusem, který se po dvou minutách prokládá chůzí. Skupina je neustále po kupě, běháme v malých skupinkách, takže tam má trenér čas na individuální přístup k těm lidem. Protože ač ty skupiny jsou rozděleny podle nějaké orientační výkonnosti lidí, stejně tam jsou vždycky nějaké rozdíly a trenéři jsou schopni s tím pracovat. Nikdo neběží celou dobu na ocase skupiny. A hlavně, po zhruba 10 minutách se zastavuje a je společné rozcvičení vedené trenérem. A pak se lidé učí běžeckou abecedu, což je rozpracovaný běžecký krok. Lidé se učí speciálně došlapy, zvrat kolena, zakopávat a tak dál.

Možná si nejtěžší na tom je začít. Ale pak už vás to nutí samo pořád běhat a je to taková droga.
Ano, je to silně návykové.