Eva Vrabcová Nývltová: Ráda bych se podívala na svoji šestou olympiádu. Běhání mě pořád moc baví

Evo, vy jste rodačka z Trutnova, ale už nějakou dobu žijete v Hradci Králové. Tak jaká byla Jizerská padesátka? Užila jste si ji?
Byla nádherná, bylo úžasné počasí, krásně tvrdé stopy, takže to bylo opravdu super. A opět po dlouhé době nádherná atmosféra.

Eva Vrabcová Nývltová, česká atletka a běžkyně na lyžích. Jako atletka se zúčastnila Letních olympijských her 2016 a 2020, kde běžela maraton. Svého největšího úspěchu dosáhla na Mistrovství Evropy 2018, kde získala bronzovou medaili v maratonu v novém českém rekordu. Třikrát startovala také na zimní olympiádě.

Byla to vaše premiéra na Jizerské padesátce? Protože vy jste ve své běžecké kariéře jezdila jiné závody, ne tyto dálkové.
Lauf to můj první nebyl, protože jsem dvakrát startovala za tým Lukáše Bauera, ale Jizerka to byla opravdu první. Vždy jsem si ji chtěla projet, takže byla jen otázka času, kdy. Když jsem ukončila lyžařskou kariéru, tak jsem si myslela, že už to pojedu opravdu jen jako hobík, tedy to, že jsem se dostala do profi týmu a mohla jsem jet ještě na relativně dobré úrovni, za to jsem moc ráda.

Trénink je určitě těžší lyžařský. Ale dopad na organismus v běžeckém maratonském závodě je podle mne větší.
Eva Vrabcová Nývltová, atletka a běžkyně na lyžích

Váš tatínek asi z toho měl velkou radost, protože on má snad dokonce medaili z Jizerské padesátky?
Tatínek, to je kapitola sama pro sebe, protože on mi neustále předhazuje, že byl vždy lepší a že jsem se ještě nedostala ani na jeho úroveň. On byl třetí v roce 1973 a jel 2 hodiny 51 minut, takže jsme se teď pošťuchovali, protože jsem ho porazila skoro o půl hodiny. Doufám, že už teď bude klid.

Čtěte také

Šťastná maminka Eva Vrabcová Nývltová: Vrchol kariéry chci mít za tři roky na olympiádě v Paříži

Co vás přivedlo k dálkovému běžeckému lyžování? A možná k lyžování a k běžeckému sportu vůbec?
Protože maminka i taťka mají ke sportu velmi dobrý vztah a já jsem samozřejmě viděla, že táta chodí na tréninky, tak jsem chtěla chodit taky. Ale mamka byla ta, která za to v uvozovkách může, protože ona se mnou trpělivě stála několik hodin na lyžích a čekala, až mě to přestane bavit, což nebylo jen tak. Jí patří asi největší dík. Tedy ke sportu jsem byla vedená, už v pěti letech jsem chodila na lyžařskou přípravku. A lyžování má s během hodně společného, protože v lyžování tvoří běh asi 80 procent. Chtěla jsem být spíš lyžařka a mým snem bylo startovat na olympijských hrách, což se mi naštěstí podařilo.

Čtěte také

Lyžařka září při maratonech. Obojživelník Eva Vrabcová Nývltová běhá vždy naplno a s radostí

Kolikrát celkem? Třikrát to bylo zimní olympiádě.
Třikrát na zimní a dvakrát na letní. Potom ve chvíli, kdy už bylo toho lyžování moc, tak jsem prostě utekla k běhu. Ale to neznamená, že bych na běžecké lyžování zanevřela. Nicméně pak už to kloubit úplně nešlo. Pak jsem cítila, že mi něco hrozně v životě chybí, tak jsem si zkusila vyjet zničehonic jen závody na kolečkových lyžích a nedopadly úplně špatně. A toho si všimnul ředitel jednoho závodního týmu a zeptal se mě, jestli bych si nechtěla zajet. Ve chvíli, kdy jsem mu na to kývla, tak jsem myslela, že budu moci trénovat víc. Ale mému manželovi Martinovi praskla ploténka, tak jsme museli jedno soustředění zrušit. A příprava nebyla taková, jak bych chtěla. Určitě bych mohla jet o něco líp, ale je to dobrá příprava na maraton. Touha po výkonu je v mém případě ještě pořád dost veliká.

Čtěte také

Běh je návyková droga. Nejtěžší není skončit, ale začít. A navíc je to relax i na hlavu

Vy jste také držitelkou několika českých rekordů v půlmaratonu a maratonu, je to tak?
V maratonu určitě, v půlmaratonu jeden neoficiální rychlejší čas teď na podzim padl, ale v oficiálních tabulkách je ještě stále ten můj.

Co je těžší? Běžet maraton nebo zajet Jizerskou padesátku? Nebo i další dlouhé, třeba i devadesátikilometrové závody na lyžích?
Každé je trošku něco jiného. Trénink je určitě těžší lyžařský a závod, třeba ta Jizerka, mi až tak těžká nepřišla. Ovšem Marcialonga, to už bylo 70 km, to už je přes 3,5 hodiny práce. To už je trošku srovnatelné s maratónem. Dopad na organismus je podle mne větší v maratonu.

Kolik vlastně sportovců může říct, že startovalo na zimní i letní olympiádě?
Spočítané to nemám, ale asi nás moc nebude. Nicméně jsou tady lidé, kteří dovedou ve dvou různých sportech získávat medaile, takže zase úplně výjimka nejsem.

Čtěte také

Začínáme běhat. Jaké jsou chyby začátečníků? Důležitý je výběr obuvi, říká Jan Vejběra

Sledujete teď zimní olympiádu?
Určitě a moc fandím. Sice ten čas není úplně optimální, takže v noci kvůli tomu nevstávám, ale pak se přes den snažím aspoň nějaké informace získat. A moje oblíbené sporty si ujít nenechám, pokud mě tedy dcera Adélka nechá. Teď v dubnu jí budou 2 roky. Včera už dokonce lyžovala.

Které sporty si v televizi nenecháte ujít?
Samozřejmě běžecké závody, potom biatlon, lední hokej a určitě jsem sledovala i Ester Ledeckou a Martinu Sáblíkovou.

Co vás čeká v nejbližší době? Určitě byste chtěla startovat na další olympiádě za 2 roky v Paříži. To už by byla šestá!
To je opravdu ještě hudba budoucnosti, je strašně moc práce přede mnou, protože jsem půl roku v podstatě neběhala. Takže je to strastiplná cesta, ale nevzdávám se tohoto cíle. Teď lyžuji i proto, abych si fyzičku zachovala co nejdéle a přitom pošetřila organismus. Protože dopady na asfalt v mém věku už přeci jen nejsou úplně šetrné. Ale pořád mě to moc baví.

Jakub Schmidt a Eva Vrabcová Nývltová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Co vás baví víc? Tenisky nebo lyžařské běžecké boty?
Kdybych neměla žádné bolístky, tak běhání na suchu vítězí na plné čáře. Baví mě i lyžování, ale přeci jen vzít si jen boty a vyběhnout, to si opravdu užívám každý krok. Běhání je víc moje.

Budeme rádi, když to za dva roky vyjde a my budeme moci u televize fandit na olympiádě v Paříži Evě Vrabcové Nývltové.