Sportovní Jára Cimrman, to byl Emerich Rath. Jeho jméno nese unikátní Muzeum zimních sportů
Zavedeme vás za jednou krásnou a velkou tradicí, za historií zimních sportů v našem kraji. Ta má v Polici nad Metují své muzeum, tedy Muzeum zimních sportů Emericha Ratha. Jádro expozice tvoří soukromá sbírka pedagoga, řezbáře a sběratele Mgr. Jindřicha Vaňka z Hronova. Původní sbírka je nově doplněna o textové a obrazové panely, které přibližují historii lyžování a skoků na lyžích v Machově, Hronově a Polici nad Metují.
Připomenuty jsou i významné osobnosti z tohoto regionu, například broumovský rodák Emerich Rath, všestranný sportovec, účastník dvou olympiád, vegetarián, antifašista a tramp.
Hostem je dnes Jan Tůma, archeolog a kurátor sbírek Regionálního muzea v Náchodě, pod které ono muzeum v Polici nad Metují patří a spadá. Pane Tůmo, také lyžujete?
Lyžoval jsem, teď už příliš nelyžuji.
Představme ono Muzeum zimních sportů Emericha Ratha. Jak vlastně vzniklo? Asi zásadní je jméno sběratele Jindřicha Vaňka z Hronova.
To je zásadní jméno. Jindřich Vaněk byl pedagog, který se také věnoval práci s mládeží a byl instruktorem lyžování. Hlavně díky svému dědečkovi měl kontakty právě na Emericha Ratha a začal se zajímat o zimní sporty. Začal shromažďovat soukromé muzeum zimních sportů.
Takže začal sbírat staré lyže.
Staré lyže, brusle, sáňky. Všechno, co k tomu patřilo.
Pan Vaněk údajně tu svou sbírku ukazoval lidem za svého života, zemřel v roce 2011, vlastně doma, měl ji nahoře v podkroví.
Ano, měl ji doma v podkroví nainstalovanou. V podstatě tam lidé chodili jako do soukromého muzea.
Byl to tedy vášnivý lyžař a sportovec?
Byl to vášnivý lyžař a sportovec. Dokonce v Machově, kam dojížděl, jim dělal dokonce na nejrůznějších lyžařských karnevalech vždy Krakonoše. Byla to zajímavá osobnost.
A po kom je vlastně ta jeho sbírka a muzeum zimních sportů pojmenované? Muzeum zimních sportů Emericha Ratha. Tak kdo byl Emerich Rath?
Emerich Rath byla neuvěřitelně zajímavá osobnost, která má shodou okolností vztah k našemu regionu. On se sice narodil v Praze v roce 1883, ale už krátce nato se jeho rodiče odstěhovali do Broumova, tam strávil celé dětství. A pak vlastně v Broumově strávil závěr svého života. Působil tady u nás v regionu, mezi tím působil opět v Praze, v Berlíně v Německu, na různých místech. Byl to světoobčan. Sportovec mnoha sportů. Za celý život získal více jak 500 ocenění v různých sportech, opravdu nepřeberného množství a typů. Byl například mistrem Německa v boxu v těžké váze. Účastnil se dvou olympiád, jako maratonec, což bylo neuvěřitelné, jezdil na kanoi.
Takže takový skoro sportovní Jára Cimrman.
Dalo by se to tak říct. V podstatě žijící Jára Cimrman. Protože ty sporty, které dělal, byly téměř všechny. Není téměř sport, kterým by se nezabýval.
Já jsem četl o Emerichu Rathovi, že on už s těmi lyžemi jako malý kluk začínal na kopečcích kolem Broumova.
To je právě jedna z těch důležitých událostí, které se váží k tomu muzeu. Emerich Rath je prokazatelně první člověk, který na Broumovsku začal lyžovat. A to už v roce 1896. Kdy si ještě jako žák tehdejší měšťanky nechal od svého vídeňského spolužáka dovézt první lyže a začal jezdit po Broumově, kde budil velký údiv. A v podstatě zasel tam takové to semínko lyžování. Protože broumovští občané si toho všimli a začali také lyžovat velmi brzy.
Takže on vlastně jako malý kluk ty dospěláky přesvědčil, aby to zkusili na těch lyžích.
Přesvědčil je k tomu. A byl to v podstatě průkopník lyžování na Broumovsku. Když si uvědomíme, že nedlouho před tím se začaly lyže vyrábět v Jilemnici v roce 1892, 1894, tam začal Hynek Mečíř vyrábět lyže. Tak takto brzo se začínalo už na Broumovsku lyžovat.
Jak to pak s ním bylo dál v životě? Protože on se s ním ten komunistický režim potom po válce příliš nemazlil.
Byl to takový životní optimista stíhaný osudem. Byl to člověk, který měl rád trampink, měl v Praze vlastní trampský obchod s trampskými pomůckami. A měl i takovou trampskou chatu v Lukách pod Medníkem, kde také pořádal různá sportovní utkání. Ale co bylo důležité, po roce 1948 byl obviněn komunistickým režimem z propagace amerikanismu, protože v tom obchodě mu našli americké vlajky a další klasixké trampské vybavení. Byl dokonce rok zavřený. Poté byl propuštěn a dostal minimální důchod 300 korun. Musel postupně rozprodávat veškeré své sbírky, majetek a nakonec skončil v Broumově u svého bratrance, s kterým se nepohodl a skončil jako bezdomovec. Což v dobách socialismu bylo dost neobvyklé. On sám byl v podstatě zapřísáhlý antifašista, za války schovával Žida. V podstatě díky tomu také nebyl odsunut, protože on byl rozeným pražským Němcem. Byl také vegetarián. Němci ho považují za zakladatele vegetariánského hnutí. Byl to abstinent, otužilec, chodil dokonce bos i v zimě, takže to byla osobnost velmi zvláštní.
Všestranný sportovec to byl. A ke konci života mu možná zbyla jen ta láska k tomu sportu.
Ke konci života, když ho Sbor národní bezpečnosti odvezl do Domova důchodců ve Stárkově, tak tam při zápisu napsal, že nemá žádného majetku. Skutečně žádný neměl. Kromě chuti pracovat a sportovat, jak si zaznamenali.
Po všestranném sportovci Emerichu Rathovi je tedy ona expozice zimních sportů v poličském muzeu pojmenována. Co tam všechno máte? Co tam návštěvník uvidí, když se přijede do Police nad Metují podívat?
Uvidí tam sbírku bruslí, které dokumentují to, že Police nad Metují byla dlouhou dobu monopolním výrobcem bruslí v Rakousku-Uhersku. A pak dlouhou dobu i za první republiky a ještě v 50. letech, 60. letech se tam vyráběly brusle. A pak jsou tam především lyže, které dokumentují vývoj lyžování na Poličsku, v regionu Orlických hor, Broumovska, Machovska, Poličska. Jsou tam opravdu krásné sbírky, které pan Jindřich Vaněk nasbíral.
Co je možná tím nejcennějším kouskem, kterého si pan Vaněk hodně vážil?
Nejcennějším kouskem jsou asi nejstarší lyže, které tam máme, údajně pocházející z roku 1897, nebo 1896. Tedy z doby, kdy Emerich Rath začal lyžovat. Lyže byly vyrobeny v kolářské dílně pana Plného v Machově. A mají takovou zvláštnost, že mají na sobě napodobeninu vázání Bilgeri, kterou vyrobili v zámečnické dílně Benedikta Plného v Machově. Ta napodobenina byla nelicencovaná, to vázání Bilgeri bylo patentované, takže v podstatě to byla napodobenina vyrobená načerno, vlastně podomácku, což je neuvěřitelná věc.
To jsou tedy ony Oldřichovky?
To jsou lyže Oldřichovky. V podstatě je tam doložená celá výroba lyží v Machově, kde právě v kolářské dílně Oldřicha Plného otec a syn pokračovali ve výrobě lyží.
Proto Oldřichovky. To se tak dřív dělalo nebo jste si je tam pojmenovali vy? Protože já jsem tam potom našel i Foglarky, asi podle pana Foglara.
To se tak běžně pojmenovávalo. Hlavně ti lidé, kteří je kupovali. Už pak vznikla taková nezavedená značka Oldřichovky. Foglarky. Výrobců lyží na tom Poličsku kupodivu bylo poměrně velké množství. To byl právě pan Foglar ve velkém Poříčí, který vyráběl kromě lyží také hokejky, které byly velmi populární a velmi známé. On vyráběl hokejky samorostlé, z jednoho kusu, nebyly lepené, klížené. To bylo na nich zvláštní.
Brusle se vyráběly v Polici nad Metují.
Brusle v Polici nad Metují, pak se tam vyráběly sáňky. Samozřejmě většina těch kolářských dílen vyráběla sáňky. A to jak pracovní saně, typické pro Poličsko, tak klasické sáňky na sáňkování. A máme doložen poměrně unikátní předmět, skibob z roku 1937, který byl vyroben místním výrobcem v Teplicích nad Metují.
Slyšel jsem, že tam máte i běžky poličského rodáka Jiřího Berana.
Ano, máme tam celou sérii sportovních běžek. Mimo jiné jsou tam i ukázány běžky, na kterých Jiří Beran vyhrál pětkrát Jizerskou padesátku. To už se asi dnes nikomu nepodaří.
Čtěte takéMuzeum zimních sportů Emericha Ratha v Polici nad Metují
Každý, kdo by se chtěl s touhle úžasnou historií seznámit víc, může k vám do Police nad Metují přijet. Kde tam přesně je muzeum?
Muzeum se nachází v prostorách Benediktýnského kláštera v prvním patře, v bývalé prelatuře. Expozice muzea zimních sportů je součástí Muzea města Police nad Metují. Muzeum je otevřeno klasicky. Sezóna začíná až v květnu. Mimo sezónu je vždy otevřeno první sobotu v měsíci.
Ale tahle expozice Emericha Ratha, tedy zimních sportů, není to jediné, co muzeum v Polici nad Metují nabízí.
Máme kromě samotného Muzea města Policie nad Metují, kde je kupříkladu k navštívení secesní opatská kaple, tak máme také starou školu dřevěnku z roku 1785, což je barokní stavba patrová s mansadrovou střechou a to je unikátní stavba. Je to památka, kde jsou nainstalovány školní třídy, byt učitele, pořádají se tam řemesla, ty nejbližší budou ale až o Velikonocích.
Teď je tedy dřevěnka zavřená?
Teď je dřevěnka zavřená. Na požádání, když přijdou návštěvníci do muzea, tak ji mohou navštívit.
Vy jste ale z Regionálního muzea v Náchodě, pane Tůmo. Můžeme na závěr říct, co chystáte tam? Protože si připomínáme letošní osmičková výročí.
Samozřejmě, muzeum chystá, jako všechna muzea, výstavy k osmičkám. My budeme naši výstavu otevírat už v pátek 23. února, aby byla na 25. února otevřená. Protože tam bude zmíněn i komunistický puč v roce 1948. Budeme mít výstavu od, která bude věnovaná rokům 1918 i 1938. Bude výstava vojáků pana Šušlíka z Československé armády, to bude pěkná věc k roku 1938. A pak samozřejmě rok 1948 a rok 1968 v Náchodě.
Moc děkujeme za pozvání nejen do Náchoda a Police nad Metují, ale hlavně za připomenutí té krásné a velké lyžařské tradice a historie v našem regionu.
Související
-
Robot - skutečný mistr světa - je k vidění v Polici nad Metují
Do Muzea MERKUR v Polici nad Metují byl instalován zajímavý exponát, robot - skutečný mistr světa, kterého sestrojili studenti z Gymnázia Litomyšl. S tímto robotem...
-
V Polici nad Metují otevře své brány Muzeum stavebnice Merkur
Milovníci ocelových pásků s dírkami, šroubků a různobarevných ocelových destiček, ze kterých je možné s trochou fantazie vystavět nejroztodivnější objekty či stroje...
-
Hlavním městem papírových modelů se stává Police nad Metují
Oblíbenou hračkou dětí a velkým koníčkem dospělých jsou více než 100 let papírové modely.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
