Tiskař Jakub Horský: Baví mě spojení tradice se současným uměním. Grafické techniky s technologií
Budeme povídat s grafikem a tiskařem Jakubem Horským, který přijal pozvání do Českého rozhlasu Hradec Králové. Takže dnes to bude, dá se říct, o vůni barev a špinavých rukách.
Jste staromilec?
Staromilec jsem v tom ohledu, že mě baví pracovat s tradičními tiskařskými technikami. Baví mě práce s těmi starými mechanickými tiskařskými stroji, baví mě práce rukama. Ale určitě nejsem staromilec v tom ohledu, že bych chtěl vystupovat v nějakých skanzenech a podobně. Baví mě to spojení tradice se současným výtvarným a vizuálním uměním. To znamená spojení tradiční grafické techniky se současnou technologií.
Když se řekne knihtisk, tak většině z nás určitě naskočí jméno Gutenberg a také ruční vkládání jednotlivých písmen do tiskařské matrice. Něco takového doma máte? Vkládáte písmenko po písmenku?
Je to tak, sbírku písmen máme velmi širokou, dáváme ji dohromady řadu let. Nicméně slovo knihtisk je lehce zavádějící v tom ohledu, že už nejde tolik ani o knihy. Když si člověk představí knihtisk, tak je to tisk knih, ale já se spíš přikláním k anglickému označení, byť to není úplně ono, letterpress. To znamená tisk písmen, protože vytisknout dnes knihtiskem knihu celou takovou, jak ji známe, to je časově a technologicky tak náročné, že se do toho nepouštíme. Je to spíš o specifické grafické technice a technologii, která má svá pro a proti.Čtěte také
Jaká jsou ta pro? Řekněte výhody letterpressu.
Výhody jsou takové, že každý kus je de facto originál. Člověk si s tím může pohrát, nemá víceméně žádná omezení v různých materiálech, můžeme si hrát s papíry či textiliemi, s různými dalšími materiály jak tiskovými, tak potiskujícími.
Hračičkou budete, to každopádně.
Hračička jsem určitě. Ale zase naopak je to o malých nákladech, není to o velkých technologických vymoženostech.
Na tvůrčí nepořádek mě neužije. Mé okolí trpí tím, že jsem na pořádek pes, obzvláště v dílně. Je to o souvislém procesu od A do Z.
Jakub Horský, grafik a tiskař
Kde jste ta písmenka sháněl? To musí být složité, protože asi na půdě je nikdo nemá?
Sháněl jsem je kde se dalo. Na půdě to určitě nikdo nemá, to by se rychle propadlo do sklepa. Je to věc, která je jednak velmi těžká, a také velmi náročná na transport, na převoz, na uchovávání. A hlavně je to specifické v tom, když přišel na svět nový technologický objev offsetového rotačního tisku a potom zejména digitálního tisku a dělo se tak i před sametovou revolucí, protože tiskárny nemohly být soukromé, byly to státní tiskárny státní, tak se všechen materiál ze strachu před různými tisky samizdatů a dalších nekalých tiskovin likvidoval. Moc toho u nás nezůstalo.
Písmenka se roztavila?
Písmenka se roztavila a likvidovala. Stroje se záměrně ničily, tedy mnoho toho původního tiskařského materiálu nezbylo.
Čtěte také
Ale vy jste hledal.
Já jsem hledal, ale opravdu toho není mnoho. Ale v oboru pracujeme už několik let a celkem jsme se dostali do povědomí, tak za námi i chodí různí starší tiskaři, že si něco málo odnesli tehdy domů a říkali si, že třeba jednou s tím budou pracovat, ale nedošlo na to. Tak jsou rádi, že se to vrátí zpátky do akce. Protože my nejsme muzeum, všechno, co máme, tak je aktivní a funkční, může se na to sahat, může se s tím pracovat.
Když se řekne umělec, že si většina z nás možná představí takový ten tvůrčí nepořádek. To ale asi u knihtisku nejde, protože byste ta písmenka potom nenašel. Takže spíš perfekcionalismus a každé písmenko v nějakém šuplíčku?
Je pravda, že na tvůrčí nepořádek mě úplně neužije. Já si naopak myslím, že moje okolí trpí tím, že jsem na pořádek pes, obzvláště v dílně. Protože tiskařská kasa má nějakých 113, 120 přihrádek, a když se písmenko vezme a nevrátí tam, kde bylo, tak ho už zkrátka nikdo nikdy nenajde. Tedy je to o nějaké systematičnosti, o nějakém souvislém procesu od a do zet.
Mluvíte velmi často v množném čísle, to asi proto, že pracujete v dílně se svojí ženou, také grafičkou a ilustrátorkou.
Ano, je to tak, pracujeme ve dvou, jsme takový tvůrčí duet. Dá se říct, že jsme se hledali tak dlouho, až jsme se našli.
Na co jste nejvíc hrdí? Co se vám profesně zatím nejvíc podařilo?
On ten knihtisk nebo dílna, to je spíš taková třešnička na dortu celé naší tvorby. My fungujeme jako grafické studio, žena se věnuje převážně ilustraci a grafice, vizuálnímu umění.
Ráda bych zmínila, že byla nominována i jako ilustrátorka roku 2019.
Je to tak. Bylo to za karetní hru OPI, která šla asi před dvěma lety. A v tomto tématu vlastně pokračuje dál.
Vy mimo jiné také se svojí ženou už několik let vytváříte i grafický vizuál pro divadelní festival Open Air v Hradci Králové. Jste na to pyšní?
Pyšní na to určitě jsme, bylo to několik bezvadných let spolupráce s týmem, kdy se vytvářel takový komplexní celek, ať už šlo o katalogy nebo o plakáty, o veškeré aplikace k akci, která je pro Hradec velmi specifická, výjimečná a oblíbená. Tam jsme se mohli doslova vyřádit, jak ilustračně, tak graficky.
Radost, když si poskládáte z písmen nápis, potřete ho a vytisknete, je veliká. Je to taková stavebnice, se kterou si můžete hrát.
Jakub Horský, grafik a tiskař
Zajímal vás design už od malička nebo to přišlo až postupem let?
Já si myslím, že už od dětství. Nevím, jestli úplně od narození, ale vždy mě to velmi lákalo. Po gymnáziu jsem se ani nějak nerozhodoval, studoval jsem grafický design, pak jsem pokračoval v ateliéru, papír a kniha a dále a dále. Tak se to ke mně postupně dostávalo.
Jaké jste vytvořil své první grafiky na knihtisku? Vzpomenete si?
Na knihtisku to byly asi nějaké drobnosti, pokusy.
Vizitky mě napadají, nebo tomu se nevěnujete?
Vizitky nejsou problém, stejně jako další drobnosti. Třeba i obaly na cédéčka nebo na gramofonové desky v limitovaných kusech a podobně. Přemýšlím, co bylo prvním takovým větším projektem. Asi to byl právě projekt s mojí ženou, říkali jsme tomu Animálie. Byla to taková linoryto-knihtisková záležitost věnující se vizuálně obyvatelům našeho lesa, různým bytostem, zvířatům a podobně. Z toho jsme udělali kolekci různých pohlednic, zápisníků a potisků textilií či oblečení.
Čtěte také
Zmínil jste linoryt, mě tak vypadá, že klasický knihtisk si každý představí, že se tam naskládají písmena. Ale s obrázky je to asi komplikovanější, tam už je to metoda nějakého vyřezávání?
Ano, celé se to může zařadit do techniky, které se říká tisk z výšky. To znamená, že co je navrchu a potřeme barvou, to obtiskneme. Můžeme to znát třeba z razítek. Razítko je také vyřezaný reliéf do materiálu, co je na navrchu, je obarvené, obtiskne se, co je vyhloubené, tam barva není, to se neobtiskne.
A všechny barvy umíte používat? Gutenberg používal černou a červenou, od té doby ale tiskaři určitě pokročili.
Hlavně technologie pokročila, takže barvy se dnes dají sehnat různé a dají se různě kombinovat.
A vytisknout potom jen na papír?
Tiskneme i na látky, zkoušeli jsme tisknout na různé další materiály. Co je placaté, dá se potisknout, samozřejmě je zapotřebí, aby to bylo savé, aby to nebyly nějaké syntetické materiály. Ale i s tím se dá pracovat.
Jestli mám správné informace, vy učíte také na univerzitě.
Je to tak, věnuji se právě tradičním grafickým technikám, takže tisku z výšky a tisku z hloubky. Pracujeme se studenty právě s těmito technikami.
Čtěte také
A zvete studenty i k vám do dílny, aby se podívali na vaši technologii?
Zájem o to je veliký, ale bohužel se nám to ještě nepodařilo zrealizovat kvůli koronaviru a dalším věcem.
A nechodily k vám do dílny třeba i menší děti?
Měli jsme u nás i školy, děti si přišly vytisknout nějakou pohlednici, pohrát si s písmenky. Ale my jsme jednak limitovaní prostorem a potom také technikou, protože písmenka jsou drobnější, vyráběné z liteřiny, což je olovo, antimon a cín. Takže nic zdravého pro dětské ruce, zároveň je třeba dávat pozor i na stroje, aby nikdo nepřišel o prsty. Ale je to jedna z cest, které bychom se rádi věnovali, otevřít dílnu veřejnosti.
Pro děti to musí být krásný zážitek.
A nejen pro děti. Opravdu je o to velký zájem.
A výkřik "já budu knihtiskařem", už jste někdy zažil?
Upřímně, to jsem zatím nezažil, ale to nadšení z tvorby ve chvíli, kdy poskládáte z písmen nějaký nápis, potřete ho a vytisknete, tak ta radost je určitě veliká, protože je to vlastně taková velmi variabilní stavebnice z písmenek, se kterou si můžete hrát.
Já jsem úplně nadšená z vašeho nadšení, které umíte přenášet dál. Na čem teď pracujete?
V současné chvíli knihtiskově, abych pravdu řekl, nemáme rozdělaný žádný velký konkrétní projekt, ono to jde s tou pandemií ruku v ruce. Nicméně jsou dlouhodobější věci, na kterých děláme, například s brněnským muzikantem a producentem Martinem Kyšperským už děláme asi desátý obal na desku. Tam se dá také vyřádit tiskařsky. Například pro bluesmana a písničkáře Jana Fice jsme tiskli knihtiskem obaly na elpíčka a podobně. Tedy i v této sféře se dá vyřádit.
Naším hostem byl grafik a tiskař Jakub Horský. Držím palce, ať se vše podaří dotáhnout k vaší spokojenosti a hlavně, ať vám vaše práce stále dělá radost.
Díky moc. Na shledanou.
Související
-
František Zachoval: Kniha o Galerii moderního umění bude i jistým návodem, jak vnímat současný kumšt
Nejen divadla, koncertní sály nebo sportovní arény během tohoto roku osiřely. Ale také výstavní síně a galerie, což je velmi složité a znamená to i nemalé finanční ztráty.
-
Kaleidoskop světa Vladimíra Preclíka hraje všemi barvami v hradecké Galerii moderního umění
V prvním patře hradecké Galerie moderního umění je vystavena část kolekce plastik, reliéfů, obrazů, objektů a serigrafií, kterou Vladimír Preclík věnoval v roce 2008 kraji.
-
Omezení rozvíjí kreativitu v umění aneb Výtvarka na dálku v podání učitelky Kateřiny Krausové
Středoškolskou výtvarnou výchovu a dějiny umění je možné vyučovat na dálku zajímavě, inspirativně a zábavně. V době koronavirové se o tom přesvědčují studenti v Nové Pace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
