Umění je věda o svobodě, při níž jsou žáky všichni. Malíř Miloš Petera o své životní pouti

U malíře a grafika, vášnivého dýmkaře, milovníka poezie a jazzu Miloše Petery
U malíře a grafika, vášnivého dýmkaře, milovníka poezie a jazzu Miloše Petery

Umělec nechodí do důchodu, ten hraje, zpívá a maluje, dokud může. Říká na prahu osmdesátky malíř a grafik Miloš Petera. Host pořadu Návštěva miluje abstraktní umění a dýmky, které si zakuřuje medem a whisky. Když si v noci k malování nebo rozjímání pustí hladivé tóny jazzu, vzpomíná na úsilí i radost z práce a třeba i na to, jak s jeho studentskou kapelou začínala Eva Pilarová.

Redaktorka Jiřina Mužíková navštívila malíře a grafika, vášnivého dýmkaře, milovníka poezie a jazzu Miloše Peteru. Královéhradeckému rodáku, který žije ve Dvoře Králové nad Labem. bude neuvěřitelných 80 let a se svými vrstevníky si nerozumí.

Miloš Petera patří ke generaci, která v těsném sledu za prvními iniciátory, musela obrátit svou pozornost, soustředěnou na konci 50. let na dominantní abstraktní a informelní tendence, k podnětům, které v 60. letech vyvolala v život civilizační hypertrofie, svět plný nových cílů a tužeb, a které dnes spojuje dějepis umění s takovými pojmy jako nová figurace, letrismus, pop či op art a další.

Také Petera se tehdy dal cestou materiálových objektů, asambláží a frotáží v duchu arte povera a informelu. Ale trvalo jen několik let a jeho obrazy a kresby zaměnily temný reliéf a mechanické strukturování plochy za výtvarnou hru s prvky vezdejšího světa. Od počátku 70. let se již Peterův výtvarný postup definoval do podoby, která se stala pro další dvě dekády jeho práce téměř závaznou a pro kterou hledal své inspirační zdroje především v oblasti nové figurace a nové věcnosti.

Ve svých tématech se autor tehdy poprvé obrátil k tématu konfliktu civilizace a přírody
V polovině 80. let dochází ke zklidnění v dramatické ploše jeho obrazů. Mizí materiálová řeč frotáží a struktura podkladů, tlumená barevnost, lyrický tón i poetické ladění a časté intimní téma zátiší svědčí o proměně malířova prožívání světa.

U malíře a grafika, vášnivého dýmkaře, milovníka poezie a jazzu Miloše Petery

Do tvorby 90. let se pak vrátila řada témat a materiálů jakoby dříve odložených. Nové obrazy přinášejí ostré, plné a syté barevné tóny, geometrické prvky prolínají s abstraktními poli a z plochy opět prostupují struktury - zpočátku jako amorfní hmota, později jako otisk technických stop.

Už názvy obrazů svědčí o tom, že prostřednictvím specifických možností a vlastností své malby vytváří další variace na svá základní témata - civilizační konflikt, lyrickou a poetickou povahu všedního lidského života a intimní časové reminiscence. Jejich obrazový ekvivalent nalezneme ve Ztracených rájích dětství či Ohrožených stromech.

Obrazům posledních let, které si podržují veškerou formální výzbroj minulého desetiletí, dominují otisky ve strukturách, jejichž podíl na celkové ploše obrazu roste. Roste také skepse, se kterou autor pohlíží na náš svět, a svůj názor tlumočí v obrazech jako Splín či v Krutých dnech předjaří. Svět, jeho dynamika i existence stále více závisejí na naší schopnosti přesné sebereflexe.

U malíře a grafika, vášnivého dýmkaře, milovníka poezie a jazzu Miloše Petery

Chceme-li vidět svůj osud a svou roli jasně, spíše než dokonalou rozpoznávací schopnost predátorů, potřebujeme v současnosti invenci a intelekt, potřebujeme být vidoucí! Joseph Beuys tuto potřebu formuloval z poněkud jiného břehu, když definoval umění jako vědu o svobodě - při níž jsou žáky všichni - jak divák, tak také umělec.

Mezi ocenění Miloše Petery patří například Pocta umělci - státní ocenění celoživotního díla, Medaile švýcarského nakladatelství Hűbners Verlag či Osobnost roku 2012 a Cena města Dvůr Králové nad Labem.

Pořad Návštěva jsme vysílali v sobotu 19. listopadu 2016 po 18. hodině na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové.

Příjemný poslech!

U malíře a grafika, vášnivého dýmkaře, milovníka poezie a jazzu Miloše Petery