Studentka Anna Vitvarová procestovala kus světa a poznala skvělé lidi. Ale vždy se ráda vrací domů

Když jsem si vás vyzvedával v respiriu, tak jste si počítala nějaké vzorečky.
Ano, budu mít za chvíli zkoušku z elektrotechniky. Studuji na katedře technických předmětů, vlastně teď už na katedře techniky. Změnil se nám název. A zároveň ještě studuji výtvarnou tvorbu, takže bych byla ráda učitelkou výtvarné výchovy a techniky.

Anna Vitvarová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak jde technika s uměním dohromady?
Technika je prima, když si vymyslíte nějaký umělecký projekt, tak ho díky ní umíte zrealizovat.

Na Lomboku jsme zažili neuvěřitelné momenty jako třeba koupání v moři nebo východ slunce na sopce. To snad nejde ani popsat.
Anna Vitvarová, studentka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Vy hodně cestujete, teď jste se vrátila z Řecka?
Ano, teď jsem strávila přes čtyři měsíce v Řecku. A má první cesta s univerzitou byla do Portugalska, tam jsem byla víc než pět měsíců.

Čtěte také

Na Portugalsku je nejkrásnější přirozenost. Portugalci jsou jiní, ale svým způsobem stejní jako my

Portugalsko mám moc rád. Lisabon a Porto, jakému fotbalovému klubu fandíte?
Já jsem spíš vesnický, domácký typ, takže rozhodně fandím Portu a portskému víno. V Portugalsku jsem žila ve městě Viana do Castelo, kde mají skvost, nahoře je umístěna katedrála svaté Lucie. Čas od času jsem si také někam pocestovala, ale byla jsem tam v období covidu, takže cestování nebylo tak jednoduché. Ale obletěla jsem například s mými kamarády Azorské ostrovy a Madeiru.

Co jste vlastně jela do Portugalska studovat?
Jelikož tady mám dvouobor techniku a výtvarnou výchovu, tak jsem tam studovala pouze výtvarnou tvorbu a pedagogiku. Měla jsem pedagogické předměty. A tamní výuka je podle mě velice odlišná oproti naší, hodně se tam pracuje. Zadali mi jen projekt, řekli téma, které mohlo obsahovat úplně cokoliv.

Ze začátku to můj mozek nepojímal, takže jsem měla rozdělaných třeba šest projektů a nevěděla jsem, kde začít, co dělat. Až ke konci jsem najednou pochopila, že můžu dělat úplně co chci. Učitel přistoupil na jakoukoliv metodu, kterou jsem si vybrala. Takže jsem začala dělat animaci, kterou jsem si vždy chtěla vyzkoušet. Pak jsem fotografovala, bylo to opravdu velice volné, ale potřebovala jsem chvíli, než jsem na to naskočila.

Čtěte také

Z Japonska bych k nám přenesl pokoru lidí. Abychom víc respektovali jeden druhého

Co přátelství? Také jste tam nějaká navázala?
To bylo ze začátku trochu komplikované, protože Portugalci, když jsem na ně spustila anglicky, i když má angličtina není perfektní, tak se velice báli a odmítali se mnou komunikovat. Ale zhruba po třeba měsíci se se mnou začala bavit jedna spolužačka, se kterou jsme spolu začaly dělat jeden z projektů. A potom jsem si našla výborné kamarády mezi Erasmus studenty. Ale z té třídy to byla opravdu jen tato jedna spolužačka. Trošku se mne ujala a doprovázela mě městem, uvařila třeba místní jídlo. Ona byla také chtivá informací o Česku, takže si vzájemně povídaly. Moc ráda na ni vzpomínám a jsem s ní stále v kontaktu.

Čtěte také

Lukáš Kulda učil dva měsíce na Lomboku tamní nespoutané děti angličtinu, skateboarding i parkour

Kde jste všude měla díky univerzitě možnost studovat?
Přiznám se, že si to už možná ani všechno nepamatuji, ale mile ráda si to zopakuji. Takže jsem začala v Portugalsku, potom jsem se přesunula do Spojených arabských emirátů, kde jsem byla tři týdny u šejka. To bylo ve spolupráci s českou ambasádou v Abú Dhabí. Také tam jsem si našla nové přátele, byly jsme tam čtyři zástupkyně z českých vysokých škol a všechny holky byly skvělé. Zažily jsme spoustu dobrodružství, což utvrdí vztahy. A potom jsem se přesunula na Lombok, do Indonésie.

To je kousek od Bali, kam se hodně jezdí na dovolenou. Ale Lombok je ještě takový neobjevený, ne?
Už je také celkem turistický, ale je úplně jiný. My jsme dostali poslední týden volno, takže jsme se mohli přesunout na ostrov Bali, který jsme celý procestovali. Mohli jsme tak srovnávat a je to rozdílné. Hodně se tam míchají náboženství a každý ostrov je úplně jiný.

A co se týče studijní náplně na Lomboku?
Tam je úžasná česká organizace, která tam vytvořila dvě školy. Jmenuje se Škola v ráji a přijímá dobrovolníky, kteří tam jedou učit tamní děti angličtinu. Opravdu se jedná o základy, nemusíte se bát, já také v angličtině nikterak neperlím, ale cokoliv jim tam dáte, jakkoliv si s nimi hrajete, tak jim to pomůže k tomu, aby získali později nějaké zaměstnání. Angličtina jim otvírá dveře. Oni v těchto školách, které česká organizace Škola v ráji zaštiťuje, dostávají speciální výuku, aby mohli například pracovat v turistických destinacích, v hotelech, jako servírky a podobně.

Čtěte také

Děti vás po výuce přijdou obejmout, směje se Terezie Kracíková, učitelka na indonéském Lomboku

Co cestovatelské zážitky na Bali a na Lomboku?
My jsme hlavně s mojí kamarádkou navázaly úžasné přátelství. Ona je teď v Americe a stále si píšeme a voláme. Procestovaly jsme vlastně celý Lombok a skoro celé Bali na skútru. Zažily jsme neuvěřitelné momenty jako východ slunce na sopce, to nejde snad ani popsat. Úžasné barvy mezi mraky, když stojíte opravdu nad nimi. Celou noc jste šli nahoru do šíleného kopce.

Takže taková odměna za tu dřinu.
Byla to krása. Sbírala jsem si tam lávové kameny. Nebo když jsme spolu poprvé plavaly v moři, které je tam úžasné, nemusíte se ani trochu snažit a plavete na hladině. Mlčely jsme, já jsem se na ni podívala a jen jsme se usmály. Tento malý okamžik stál za všechny problémy a trable, co nás doprovázely.

Čtěte také

Studentka toxikologie Veronika Skoupilová se těší do USA. Získala prestižní Fulbrightovo stipendium

Tedy byly i nějaké problémy a trable?
Je to tak. Hned první týden se to na nás nabalilo. Ztratili nám na letišti zavazadla, potom nám nefungovaly SIM karty, přišla hrozná bouřka, vypadl signál, nemohly jsme dát domů vědět, že jsme v pořádku, nic nefungovalo. Ona se také vybourala na skútru, spadla do nejhlubšího kanálu, to všechno se stalo během prvních tří dnů. Ale pak jsme se už smály, zářily jsme, přišlo nám to všechno náramně zábavné. Byli tam s námi i ředitelé škol, kteří nám se vším pomáhali, takže to nebylo nijak tragické. Ale potom to vykoupání v moři stálo za to.

Teď jste se vrátila z Řecka, o tom si už ani nestihneme popovídat. A chystáte se zase někam na další cestu?
Ano, v sobotu pojedu do Nitry na Slovensko. Už ne tak daleko. A vždy se ráda vrátím domů.

Anna Vitvarová, studentka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, byla dnes naším hostem. Moc děkuji za krásné vyprávění.