Děti vás po výuce přijdou obejmout, směje se Terezie Kracíková, učitelka na indonéském Lomboku

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku
Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Dnes se s Českým rozhlasem Hradec Králové a také se studentkou Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové Terezií Kracíkovou, která učila děti angličtinu na indonéském Lomboku, podíváme trošku do světa. 

Co přesně Terezo studujete na hradecké univerzitě?
Studuji na Přírodovědecké fakultě, ale bude ze mě paní učitelka na střední školu. Moje aprobace jsou konkrétně biologie a výtvarná výchova.

Terezie Kracíková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Takže budete učit na střední škole děti. Díky Univerzitě Hradec Králové mají studenti hodně možností jezdit po světě. Tak kde všude už jste byla v rámci studia?
V rámci studia díky Univerzitě Hradec Králové už jsem měla možnost studovat v Lotyšsku, pak jsem se podívala do Jižní Ameriky do Brazílie a teď už to byla pracovní stáž, konkrétně na Lomboku v Indonésii.

Děti vám vezmou ruku a přiloží ji sobě na čelo. Tím projevují úctu. Protože učitel je na Lomboku vysoce postavená osoba.
Terezie Kracíková, studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové

Vy jste studovala také v Brazílii?
Ano, na jeden semestr jsem se tam podívala. Byla jsem tam skoro tři měsíce. Bylo to tam výborné.

Jací jsou tam lidé? Protože tam je horká krev, ne?
Určitě je tam znát onen temperament. Oproti Evropě je život energičtější, ale je tam zase větší chaos.

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Jak vás napadlo jet do Indonésie? Vy jste tam byla teď od září do prosince.
V prosinci jsem se vrátila. Byla to spíš taková náhoda, protože vždycky byl můj sen procestovat Vietnam a ráda navštěvuji cestovatelské přednášky. Takže jsem byla na jedné v Praze, kterou shodou okolností vedla paní z Kintari foundation, která zprostředkovává dobrovolnictví pro učitele angličtiny na indonéském Lomboku. Tedy díky tomu jsem se tam dostala. Oslovilo mne to daleko víc, než procestovat Vietnam.

Vzdělání jako revoluce. To je budoucnost Indie. Projekt Adopce na dálku očima Evy Zálešákové

Návštěva rodin v Belgaum

Diecézní katolická charita Hradec Králové spolupracuje od roku 2000 s diecézí Belgaum v indickém státě Karnátaka. Jde o finanční podporu školní docházky chudých dětí známou u nás jako Adopce na dálku.

Když se řekne Indonésie, tak si představím hlavně ostrov Bali. To je kousek od Lomboku?
Je to kousek od Lomboku. Dá se tam jet trajektem nebo i letadlem. Je to do půlhodiny cesty, trajektem potom trošku déle, protože organizace je někdy složitější, člověk se tam může zaseknout klidně třeba i na 12 hodin.

Jsou tam krásné bílé písečné pláže?
Jsou tam krásné pláže. To jo.

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Vás začali připravovat na ten pobyt už v České republice, než jste odjela. Učila jste se také indonéštinu?
Učila jsem se indonésky. Doopravdy zázemí Kintari foundation je úžasné a přátelské. Protože jsme měli jak lekce indonéštiny, tak zájemci, kteří jsou trošku tanečně nadaní, což není úplně můj případ, mohli chodit na kurzy tradičního indonéského tance. Měli jsme i průpravu metodickou. Důležité je zmínit, že potom na místě ona indonéština udělá dost, protože je hrozně milé se studenty mluvit indonésky. I lépe se jim to pak dobře vysvětluje. Angličtina tam není zase na takové úrovni, indonéština komunikaci dost usnadní.

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Když mluvíme o Lomboku, nebylo tam před tím velké zemětřesení?
Já jsem odjížděla na začátku září a na přelomu července a srpna minulého roku tam bylo velké zemětřesení, dokonce několik za sebou. Takže když jsem přijížděla, tak kolegové a dobrovolníci, co to tam působili přes léto, už jezdili na místa s pomocí. Tam byla potřeba hlavně voda, rýže, základní suroviny. Lidé třeba neměli ani na čem spát, takže se vozily rohožky, plachty, prostě co bylo potřeba. Vždy se na ta místa jezdilo víckrát. Nejdůležitější byl místní starosta, který sdělil organizaci, co by bylo třeba potřeba příště přivést.

Strach jste neměla, když tam bylo velké ničivé zemětřesení před vaším příjezdem?
Upřímně se musím přiznat, že jsem měla strach. Protože pro nás, když se řekne zemětřesení, tak se člověk docela vyděsí.

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Já si nedokáži ani představit, co se s člověkem odehrává.
Právě, když potom vidíte informace na internetu. A to chci zdůraznit, že je hodně důležité mít pravdivé informace přímo z místa. Takže já jsem byla v kontaktu s dobrovolníky, co už tam působili. A ti mi sdělili, jaká je situace. Potom už jsem se tolik nebála odletět. Strach jsem překonala díky informacím.

Doporučuji všem, aby se nebáli a jezdili do světa, poznávali ho. Myslím, že se vám bude potom akorát stýskat.
Terezie Kracíková, studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové

Když jste se naučila indonéštinu, můžete nám něco říct?
Určitě, ráda vás pozdravím. Selamat pagi, to je dobré ráno. Apa kabar znamená jak se máte?

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Bajk.
Bajk jste správně odpověděl. To znamená: dobře.

Jaké tam bylo v září počasí?
Bylo nádherně. Tím, že jsem odjížděla z léta od nás, tak to nebyl zase tak úplně velký šok, jako když jsem potom přijížděla v prosinci. Najednou tady ani nevylezlo sluníčko. Odjížděla jsem z teplého místa, kde bylo od rána do večera úplně nádherně, i když začínalo období dešťů. Ale jinak to tam bylo nádherné.

Jak vás tam přivítali a kde jste vůbec bydleli? Takové ty praktické záležitosti mě zajímají.
Bylo zase o nás úžasně postaráno od naší organizace. Takže jsme bydleli vyloženě u místních lidí. Tím jsme se dostali i třeba na místní svatby nebo další akce, což bylo hrozně hezké. Lépe jsme tak mohli poznat kulturu. Přivítali nás hrozně vřele. Třeba před tím mě někteří lidé varovali, že je tam islám. Přeci jen máme trošku předsudky, ale musím říct, že bylo úžasné, jak o nás bylo postaráno. Hned nám říkali sister, brother, pořád se ptali, jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Kdykoliv jsme potřebovali, i z letiště nás odvezli. Takže to bylo hrozně milé. Místní lidé jsou hrozně vřelí a přátelští.

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Jak vypadala tamní škola? Jak si máme představit obyčejnou školu na Lomboku? Když to srovnáme s našimi podmínkami a školami?
To je hrozně těžké popsat, když to člověk nevidí na obrázku. Ale důležitý například je, že děti nemají lavice, jsou tam třeba tři špatné stoly. Na místě byla taková starší tabule, která nám třeba občas spadla. A naše organizace tam provozuje i školku, která byla už dál v pralese. V období dešťů bylo těžký se tam dostat a neprobíhala výuka. Bylo zkrátka velké bláto a na skútru tam nebylo možné dojet.

Nejkrásnější je učit děti, které se učit chtějí. Směje se nejstarší aktivně působící učitel matematiky

prof. RNDr. František Kuřina, CSc. ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Matematika bývá postrachem nejen na základní škole. Lze ji naučit každého? Jde pro matematiku nadchnout? Co je to Hejného metoda výuky matematiky? A je vůbec zapotřebí povinná maturita z matematky? Jakých chyb se učitelé matematiky nejčastěji dopouštějí?

Vzpomínáte si na svoji první vyučovací hodiny, když jste poprvé předstoupila před tamní školáky? Jak byli staří?
Já jsem měla děti staré zhruba 9 až 15 let. Tam je to potom rozdělené podle úrovně jejich angličtiny. Není to podle věku a to byl právě docela šok, po různých zkušenostech v českém školství. Jak na základních i středních školách to probíhalo prostě úplně jinak. Ale bylo to nádherné, děti jsou otevřené a vždycky po výuce chodily a ještě vás objímaly. Nebo mají takové gesto, že vám vezmou ruku a přiloží ji sobě k čelu a tím vám projevují úctu. Protože učitel je tam vysoce postavený, můžeme to tak říct.

Zlobily?
Byly docela temperamentní, ale bylo to takové to dětský zlobení, nebylo to nic zákeřného.

Měla jste také čas trošku poznat krásy tohoto ostrova? Jezdí se tam za sluníčkem.
Hlavně Lombok, kde jsem byla, tak je ráj surfařů. Takže jsem zkoušela i surfovat, ale nebyl to úplně můj šálek kávy. Takže jsem potom chodila různě na výlety nebo jsme se jezdili dívat na západy slunce, což je úplně něco nádherného, pozorovat jej nad oceánem. Samozřejmě na pláži jsme také trávili čas, navštívili jsme i vodopády, byli jsme šnorchlovat a udělali jsme si i takový round trip okolo ostrova. On není zase tak úplně veliký, takže se to dalo krásně objet. A byla tam třeba i pláž s černým pískem, jen tak pro zajímavost.

Terezie Kracíková učitelkou na Indonéském Lomboku

Opravdu? Asi sopečný písek.
Ano. Pak jsme spali pod sopkou, kam tedy zrovna nebylo možné vylézt, protože jak bylo zemětřesení, tak tam byly popadané stezky.

Chtěla byste se tam vrátit? Protože vy vašim kolegům studentům na Univerzitě Hradec Králové doporučujete, aby se nebáli, aby hodně jezdili do světa, aby ho poznávali. Že se nemají čeho obávat a nebudou nikdy těchto cest litovat. Jediné, co hrozí, že se jim bude potom stýskat.
Přesně tak. Já si myslím, že se jim bude akorát stýskat. Už když jsem v prosinci odjížděla, tak jsem říkala, že tento rok se tam musím podívat. Což teď nevím, jestli vyjde. Ale určitě bych se tam minimálně ještě jednou ráda vrátila.

Terezie Kracíková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Říká Terezie Kracíková, studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové, která učila děti na Lomboku v Indonésii. Terezie, moc děkujeme.
Já také moc děkuji za pozvání. Na shledanou.

Spustit audio

Související