Strávil jsem s 9 000 zaměstnanci závodu v Kvasinách daleko víc času než s rodinou. Ta mě ale nabíjí
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes ředitel závodu Škoda Auto v Kvasinách Jiří Černý, který po pěti letech ve vedení podniku končí a odchází řídit ještě větší podnik do Číny.
Tak nám řekněte, kolik lidí pod vás ve Škodovce vlastně spadá?
V současné době v závodě v Kvasinách pracuje více než 9000 lidí. Ten největší personální boom nastal v posledních dvou, třech letech.
Vy si jistě uvědomujete významnou roli zaměstnavatele v našem regionu.
To si určitě uvědomuji, na druhou stranu se snažím i řešit problémy, které s tím prostě přicházejí. To, že infrastruktura v okolí závodu není vyřešená, že jsme museli řešit i problémy, které nastaly s velkým nárůstem zaměstnanců. Snažili jsme se hodně pracovat na vztazích s našimi sousedy i s celým regionem. A já věřím, že se nám to povedlo.
Zkrátka nezavíráte před problémy oči. Zmínil jste ono neuvěřitelné číslo 9 000 zaměstnanců. Máte mezi nimi kamarády?
Kamarádi, to jsou kolegové, lidé, kteří v našem závodě pracují desítky let, déle než já. Nevím, jestli je nejlepší ono slovo kamarádi, ale partneři určitě ano.
Manažera dělá to, jestli se dokáže vyvíjet. Tak náročný jako na své kolegy musí být i sám na sebe.
Jiří Černý, ředitel závodu Škoda Auto v Kvasinách
Vůbec si neumím představit vaši psychiku, když máte zodpovědnost za tolik lidí. Asi je neznáte všechny osobně. Ale řekněte na rovinu, vždy jste byl manažerský typ, na hřišti jste přerozděloval práci?
Ne, do této pozice člověk opravdu roste a zraje. To, co dělá manažera manažerem je spíš to, jestli se dokáže i on sám vyvíjet. Jestli dokáže být tak náročný jako na své kolegy i sám na sebe.
Jste na sebe přísný?
Asi ano. Poslední roky v Kvasinách skutečně nebyly jednoduché. S těmi 9 000 lidmi jsem strávil daleko víc času než se svou rodinou.
A možná vaše práce vyžaduje, aby vás alespoň trošku bavila.
Bez toho by to vůbec nešlo.
Auta vás zajímala už od dětství?
Od malička, ať to byla nákladní nebo osobní auta. Já jsem se vlastně celý profesní život okolo vozů nějakým způsobem točil. Neznám nic jiného.
Od dědy, táty a autodráhy si dojel Jan Kopecký až k titulu mistra světa v rally kategorie WRC2
Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes automobilový závodník, jezdec továrního týmu Škoda Motorsport Jan Kopecký z Kostelce nad Orlicí. Mimochodem také oceněný jako nejúspěšnější sportovec Královehradeckého kraje za rok 2018.
Zajímaly vás technické detaily nebo spíše vrcholné pozice a řízení podniku?
Tak jistě detaily také. Pokud nemáte ponětí, jak daný produkt funguje, abyste do detailů znala funkci onoho zařízení, to prostě nejde.
Takže zasahujete i do vývoje nových technologií? Když se má něco měnit, naznačíte svoji představu, kam by se to mělo ubírat?
Spolupracujeme s kolegy, kteří to mají na starosti. Ti dávají dohromady například nové výrobní linky. A jsou rádi za podněty, které jdou přímo od nás z výroby. Je to výsledek týmové práce.
Je něco, na co jste skutečně pyšný za dobu vašeho působení ve firmě během oněch pěti let?
Pyšný jsem na to, že jsme byli za těch posledních pět let vždy průkopníci nového. Ve Škodovce teď naposledy budeme první, kteří budou vyrábět vůz s elektrovýzbrojí, kteří budou splňovat nároky na elektromobilitu.
Mluvil jste také o tom, že správný vrcholný manažer by se měl poučit ze svých chyb. Našlo se tedy něco, z čeho jste se mohl poučit?
Myslím si, že jsem se mohl ještě více věnovat práci v regionu. Jinak se domnívám, že ten projekt byl velice úspěšný.
Občas někdo zmíní, že by se část výroby mohla přesunout jinam. Naznačuje se občasné propouštění, což samozřejmě vyvolává zděšení lidí, kteří u vás pracují. Jsou to jen komunikační šumy nebo je za tím i realita?
Jsou to komunikační šumy. To, o čem se nyní mluví, to je spíše vize Průmyslu 4.0. Mluví se o tom, že daleko větší podíl práce převezmou robotizovaná zařízení a roboty. Nicméně výroba automobilů je tak specifická a tak náročná, že to v nejbližším horizontu v žádném případě nemůže znamenat ohrožení pracovních míst. Bude to z mého pohledu spíš postupný proces. A velký důraz se bude klást na rekvalifikaci. Nebude to tak, že by odcházely stovky lidí. Budeme se snažit pracovníky školit, vzdělávat a posunout do nových profesí.
Odcházíte do Číny, kde je dostatek levné pracovní síly. I to vyvolává otázky.
Jednak ta pracovní síla už není zase tak úplně levná oproti té české nebo východoevropské. A druhá věc, ten hlavní důvod je ten, že v Číně Škodovka prodává 400 000 vozů ročně, což je pro nás významný trh. To je ten hlavní důvod, proč směřuji do Číny, nic jiného za tím není.
V Kvasinách pod vámi pracuje 9000 lidí, kolik jich bude v Číně?
V Číně jich bude zhruba 7000. Nicméně ten počet není vždy určující. U nás v Kvasinách je to číslo dáno specificky svým režimem, kdy my, na rozdíl od Číny, pracujme šest dní v týdnu. Navíc spoustu práce v Číně zajišťují externí dodavatelé.
V Číně se pracuje kolik dnů v týdnu?
Tam se pracuje pět dní v týdnu.
Považujete svůj odchod do Číny za povýšení?
Myslím si, že ano. Všeobecně pracovníků, kteří od nás odchází do zahraničí, není zase tolik. Je to zajímavá práce, je to práce na nových projektech. Takže z tohoto pohledu jde určitě o povýšení.
Je to země s jinými zvyklostmi, jinou politikou. Předpokládám, že už jste tam několikrát zavítal.
Byl jsem tam mnohokrát a navíc se s kolegy z Číny setkáváme během oněch necelých šesti let docela často. Máme bezpočet kontaktů, známe se velice dobře, vzájemně si pomáháme. Nebo spíš v této fázi jsme pomáhali my jim při nábězích v čínských závodech. Takže z mého pohledu to není úplně cesta do neznáma.
Umíte už něco čínsky?
Ni hao.
To je nějaký pozdrav?
To je pozdrav, dobrý den. A tím končím.
Takže se budete dorozumívat anglicky?
Anglicky. Ta země v oněch industriálních částech je na vysoké úrovni, minimálně ta úroveň manažerů. Mluví perfektně anglicky, jsou to lidé, kteří mají desetileté zkušenosti z průmyslu. Jistě tam najdu naprosto adekvátní partnery.
Přestože jste rozhodně vůdčí osobnost, o tom nepochybuji, ale pro každého člověka je přesun do cizí země jistě určitou zátěží. Vůbec se nebojíte?
Já bych to nazval spíše jako smíšené pocity. Jsou to smíšené pocity, protože je to jiná země a je to daleko. Člověk musí myslet na rodinu, kterou tady nechává.
Rodina v vámi do Číny nepojede?
Ti nejbližší se mnou pojedou, moje paní a dcerka. Na druhou stranu mám rodiče, kterým bude 80 let, mám tady vnučku, mám tady další děti. Tedy bude to taková roztržená rodina.
Manželka s dcerou se těší do Číny?
Jak říkám, jsou to smíšené pocity. Je to daleko. Je to pro nás taková první zkušenost. Tedy tam smíšené pocity jsou asi také.
Chcete vidět, jak vzniká automobil? V Kvasinách nabízí prohlídky závodu za plného provozu
V Kvasinách u Rychnova nad Kněžnou máte možnost vidět vznik vozu od začátku až do konce a to během dvouhodinové exkurze. Automobilka ji nabízí zdarma. Na jednu z nich se s mikrofonem vypravil reportér Václav Plecháček.
Ale vaši práci by bez podpory nejbližších rodinných příslušníků asi vůbec nešlo vykonávat.
Určitě ne. A bez jejich podpory bych ani do Číny nejel. Protože být někde v cizině sám tři roky, to prostě nejde.
Jaká pozitiva jste si jako rodina na tom všem našli? Na co se těšíte?
Velké pozitivum v tom bude vidět moje dcerka, protože bude v Číně studovat zahraniční univerzitu. Bude to zkušenost, kterou by tady nezískala. Ať chceme nebo nechceme, těžiště celosvětové globální pozornosti se zkrátka na východ přesouvá. Země jako Čína, Filipíny, Vietnam, začínají hrát na globální ekonomické bázi a v politice daleko větší roli než to bylo v minulosti.
A je to dobře?
To nevím, ale řekl bych, že to je přirozený posun z doby minulého století, kdy Evropa spolu se Severní Ameriku hrály velkou roli. Vývoj se nezastaví a onen vývoj v těchto zemích je daleko rychlejší.
Své působení v Kvasinách jste hodnotil jako úspěšné. Předpokládám, že ambice, se kterými odjíždíte do Číny, jsou velké. Co když neuspějete? Připouštíte si vůbec něco takového?
Stát se může cokoliv, ale snad to nebude taková tragédie. Mám více než třicetileté zkušenosti z různých závodů v automobilovém průmyslu, vím, do čeho jdu, znám trošičku onu východní mentalitu. Jestli auto stavíte na montážní lince v Kvasinách nebo v Šanghaji, v tom zásadní rozdíl není. Ta přidaná hodnota, kterou tomuto projektu mohu dát, je relativně velká. Tedy profesně zase takový strach nemám.
Jak se udržujete v psychické kondici, abyste si manažersky věřil? Dobré jídlo, sport, nějaký pohyb?
Vypláchnutí mozku, to bezpečně funguje. Ale není to jen sport. Já se samozřejmě snažím třikrát, čtyřikrát týdně sportovat, ať jsou to lyže, kolo, běh. Ale mě nabíjí hodně rodina, mám rád práci na zahradě. Věnuji se i těmto činnostem. Pokud zbyde čas, tak se snažím na svou práci nemyslet.
Říká Jiří Černý, končící ředitel závodu Škoda Auto v Kvasinách. Děkuji za rozhovor.
Děkuji a přeji hezký den.
Související
-
Cena primátora Hradce Králové pro Denise Šefaru: „Když padlo mé jméno, zůstal jsem beze slov.“
Představíme vám šikovného studenta Univerzity Hradec Králové, který obdržel Cenu hradeckého primátora za studentskou tvůrčí práci v roce 2018. Naším hostem je Denis Šefara.
-
Obce v průmyslové zóně Solnice - Kvasiny mohou žádat o dotace na výstavbu bytů a infrastruktury
Ministerstvo pro místní rozvoj chce podpořit výstavbu nájemních bytů pro obce a města v okolí průmyslových zón. Týká se to i zóny v Kvasinách, kde pracuje na 10 tisíc lidí.
-
Stát dá na rozšíření průmyslové zóny Kvasiny dvě miliardy korun
Stát investuje 2 miliardy korun do rozvoje průmyslové zóny v Kvasinách na Rychnovsku, a to kvůli rozšíření závodu společnosti Škoda Auto. Zástupci vlády, Královéhra...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
