Cena primátora Hradce Králové pro Denise Šefaru: „Když padlo mé jméno, zůstal jsem beze slov.“

Měl bych vás možná oslovovat pane inženýre, protože vy už jste inženýr. Je to tak?
Je to tak. Ale nepotrpím si na to.

Za co jste byl nominován na Cenu hradeckého primátora?
Dle mého názoru velkou část na té nominaci má mé prohlubování spolupráce akademického sektoru s praxí. Protože ostatní nominovaní byli, jak jsem pochopil, zejména excelentní vědci. Já jsem měl spíš přesah do propojování akademického života s tím praktickým.

Denis Šefara ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

A to mě právě zajímá. Protože vy už máte své zaměstnání v jedné jmenované, velké české automobilce.
Asi každý z posluchačů pochopil.

Tak co tam děláte?
Máme na starosti celopodnikový systém, konkrétně systémy pro odbyt a skladovací procesy. Ale mimoto jsem součástí týmu, který má na starosti právě spolupráci s vysokými školami. Působím jako kontaktní partner, jakýsi ambasador pro fakultu informatiky a managementu tady v Hradci Králové.

Zabývám se v rámci své dizertační práce použitím eye trackingu jako nástroje pro podporu uživatelů.
Ing. Denis Šefara, držitel Ceny hradeckého primátora za studentskou tvůrčí práci v roce 2018

Když se zeptám na auta, zajímaly vás jako kluka?
Přesně tak, auta byla jedním z mých koníčků. A když se objevila nabídka spojit IT, což je moje vzdělání, s automobilismem, pracovat ve firmě, která dodává produkt, který je mi blízký, tak nebylo o čem přemýšlet.

Hradec Králové rozdal výroční ceny. Nejvýznamnější událostí bylo odhalení památníku legionářům

• Upravit
• Smazat

Hradec Králové zná laureáty výročních cen města za rok 2018. Na akademické půdě Univerzity Karlovy je oceněné osobnosti nebo jejich zástupci převzali z rukou představitelů města. O individuálních cenách hlasovali zastupitelé, nejvýznamnější událost roku ale vybírala veřejnost. 

Jestli jsem to dobře pochopil, vy jste prostředníkem mezi byznysem, onou automobilkou a hradeckou univerzitou. Zajišťujete, aby to spojení fungovalo, aby se vytvářely nové spolupráce, nové projekty, nové věci.
Přesně tak. Z těch snadno představitelných oblastí spolupráce, jsou to exkurze, kdy automobilka zajistí dopravu studentů, občerstvení i program. Většinou je to s přesahem, jak jsem zmínil na IT. Studenti si předem domluví téma, na to jim pak uděláme přednášky odborníků atd. Nebo to může být forma praxe nebo psaní závěrečných prací, atd. Ale co bych vyzdvihnul, tak je forma podpory určitým sponzoringem nebo dary finančních prostředků, kdy zaměstnavatel je schopen podpořit nějaké vědecké projekty peněžními dary.

Tady musíme říct, že pěkným výsledkem takové spolupráce je eye trackingová laboratoř.
V rámci mé akademické dráhy se zabývám eye trackingem z darů, který mi poskytla automobilka. Fakultě informatiky a managementu byly dány finanční prostředky na nákup technologie pro dovybavení a zmodernizování eye trackingové laboratoře.

Ilustrativní ukázka možného zobrazení eye-tracking dat - tzv. teplotní mapa, ukazuje souhrnně, kam se nejvíce osoby na testovaném webu dívali|foto: FIM UHK

To je praktická věc, která je veřejně představena a ukazuje, jak ta spolupráce funguje.
Ano. Možná bych ještě vypíchnul projekty, kde fakulta funguje v roli dodavatele. Na straně univerzity se vytvoří tým studentů zastřešený nějakým akademikem a ti pak pracují na reálných projektech pro automobilku. Studenti si vyzkouší práci, která neskončí někde v šuplíku, ale má opravdu nějaké dopady do byznysu.

Vy jste inženýr a v Hradci Králové pokračujete v doktorandském studiu. Co přesně na Fakultě informatiky a managementu studujete?
Už tady několikrát zazněl pojem eye tracking, tak já ho trošku dovysvětlím. Jedná se o metodu nebo technologií pro sledování očního pohybu, kdy se díky senzorům dá určit, kam se člověk dívá v rámci nějakého stimulu. Může to být reálný předmět nebo jak se tomu věnujeme na fakultě, jsou to předměty nebo vjemy zobrazitelné na monitoru počítače. Konkrétně já se zabývám v rámci své dizertační práce, použitím eye trackingu jako nástroje pro podporu uživatelů. Představte si to jednoduše, pracujete s počítačem, řešíte nějaký rozhodovací problém, koukáte do nějakých grafů, a najednou vám zazvoní telefon, přijde kolega, zkrátka nějakým způsobem vás vyruší od toho přemýšlení, ztratíte nit, jak se říká. Odběhnete vedle, a když se vracíte zpátky, už jste ztratili kontext.

Měřený respondent samozřejmě data o prohlížení nevidí.jpg|foto: Denis Šefara

Člověk zapomněl co dělal.
Zapomněl jste, co jste dělal, nad čím jste přemýšlel. Já chci využít data z eye trackingu, která jsem naměřil předtím, abych uživateli zobrazil - tady jsi skončil, toto sis neprohlédl, atd. No a samozřejmě experimentálně ověřit, že to pomůže v onom navázání na původní činnost.

Získal jste Cenu primátora Hradce Králové za studentskou tvůrčí práci v roce 2018. Čekal jste to?
Vůbec jsem to nečekal. Přiznám se, že jsem už z informace o nominaci pochopil, že má činnost stačila právě na onu nominaci, ale nebude stačit na vítězství. Takže ceremoniál, přiznám se, jsem navštívil v podstatě formálně. Běhal jsem po horách s přítelkyní a málem jsem to ani nestihl. A celou dobu jsem se soustředil na to, jak se mám chovat jako nominovaný, ale ne oceněný. A pak v momentě, kdy padlo mé jméno, jsem si říkal, to asi bude nějaký omyl a opravdu jsem tedy byl beze slov.

Rád si hraji. Zůstalo mi to ze skautu, směje se nejoblíbenější fyzikář, vítěz ankety Zlatý Ámos

• Upravit
• Smazat

Do studia Českého rozhlasu Hradec Králové dnes přijeli hned tři hosté z gymnázia v Dobrušce. Jsou to studenti Veronika Jouklová a Vít Janeček, kteří s sebou přivezli i pana učitele, nejoblíbenějšího fyzikáře v republice, Josefa Hylského. 

Pojďme zpátky k eye trackingu, protože to je velmi zajímavá věc. Vy tedy sledujete pomocí nějakého zařízení oči člověka, kam se dívají, co sledují, proč se tam dívají, jak dlouho se tam dívají. A z těchto dat potom vychází váš průzkum, se kterým dále pracujete. Řekl jsem to správně?
Řekl jste to dokonale. Aplikace získaných dat, které jste zmínil, se dá přiblížit třeba na marketingovém výzkumu. Dají se analyzovat reklamní bannery, billboardy nebo třeba jídelní menu v restauraci atd. To je komerční sféra eye trackingu, kde se těží, jestli má firma správně napsané nějaký své sdělení, jestli si toho vůbec testované osoby všimnou.

Jako třeba, když přijdeme do obchodu a sledujeme, kde je vyskládané zboží. Kam se díváme a jak dlouho se tam díváme. Podle toho se potom postaví regály?
Běžnější jsou experimenty v laboratorních podmínkách, kde by nějaký obchodní regál byl promítnutý na počítači nebo dnes často ve virtuální realitě, případně by tam byl existující regál, ale bylo by to někde v uzavřené místnosti, aby byl analyzovaný člověk pokud možno nepohyblivý. Existují eye trackery, které jsou v brýlích. Těmi lze potom měřit data i v reálném prostředí, ale je to mnohem složitější na vyhodnocování, na eliminaci externích vlivů, atd.

To by mě zajímalo, jestli se dívají jinak muži a ženy v obchodě, když nakupují.
Ano, je spousta studií, které se zaměřují na tyto genderové rozdíly.

Eye-tracker je maličký, u počítače nijak nevyčnívá|foto: Denis Šefara

Eye tracking není nejnovější technologie, i když dnes se s ní daleko víc pracuje. Jak to vzniklo?
Budu stručný. Určitě počátky eye trackingu jsou desítky let zpátky, sahají do minulosti. Ale dříve se jednalo o nějaké invazivní technologie, kdy vám prostě na oko připevnili nějaký přístroj, nějaký měřič, takže se dobrovolníci nehrnuli do takových experimentů. Dnešní eye tracky, včetně toho, který máme k dispozici na Fakultě informatiky a managementu, jsou neinvazivní, fungují na principu infračervených diod, které osvětlují sítnici. A dle odrazu se pak zpětně dopočítá, kam se ten člověk kouká, ať už na nějaký reálný objekt nebo na monitor počítače.

A toho využívá tedy například marketing.
Nebo kognitivní neurovědy. To, jak člověk vůbec dnes vnímá, Human-computer interaction, to znamená práce s aplikacemi, webovými stránkami. I herní oblast, počítačové hry. To třeba napomáhá ovládání, ale dost často se to používá na zmapování uživatelského rozhraní aplikace, jestli je správně navržené. Když dáme respondentovi úkol, zkus najít toto, tak jestli nebádá někde jinde.

Jakub Schmidt a Denis Šefara ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Velké využití do budoucna. Jaká je vaše budoucnost, Denisi? Kde se vidíte za nějakých 10, 20 let, až dokončíte studium na univerzitě?
Teď jste mě zaskočil. To je otázka poměrně na tělo. Já to zkrátím a budu mluvit o budoucnosti v horizontu roku, dvou. Určitě bych chtěl primárně dodělat doktorské studium, protože si jistě dovedete představit, že kombinace full-time zaměstnání a doktorského studia, je někdy velice náročná.

Tak vám držíme palce, ať se to daří skloubit. A hlavně, ať vás všechno, co budete v životě dělat, baví. Našim hostem byl oceněný student Univerzity Hradec Králové Denis Šefara.
Děkuji, na shledanou.