Prokrastinace není lenost. Čím se liší a jak si můžeme pomoci? Máme rady zkušené psychoterapeutky

Čtěte také

Prokrastinace = boj rozumu s emocemi. Buďte na sebe hrdí, když uděláte něco, do čeho se vám nechtělo

I když jsme si vědomi, že odkládání úkolů či povinností bude mít nějaké negativní důsledky, zkomplikuje nám situaci nebo nastane stres a výčitky, proč to děláme, když tohle všechno víme? Má to nějakou spojitost i s leností.
Lenost a prokrastinace jsou dva pojmy, které bývají často zaměňovány, ale není to úplně totéž. Lenost znamená, že člověk, který se do úkolů nepouští, zůstává v pohodě. Nezajímá ho to, nemá třeba motivaci, nechce to dělat. Je to taková pasivní neochota.

Oproti tomu prokrastinace je o tom, že člověk ví, že má úkol dělat, sice se do něj nepouští, ale chce ho zvládnout, jen mu to nejde. Je to spojené s výčitkami nebo pocity viny.

Kde bychom našli hlavní důvody, proč se nám prokrastinace děje?
Těch důvodů je vícero. Mohou to být jak naše emoce či myšlenkové vzorce. Je to do velké míry i naučené chování, které se nám v průběhu našeho života vyskytne a pokračujeme v něm.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Cena prokrastinace

Prý hraje roli také perfekcionismus. Naopak bych čekala, že kdo bude chtít mít vše perfektní, tak nebude nic odkládat.
S tím perfekcionismem je to trošku složitější. On může někdy zapůsobit přesně opak. Chceme mít vše dokonalé, ale než abych to udělala nedokonale, tak to odkládám, odsouvám a vymýšlím, co ještě udělat, dodělat a tím vlastně ztrácím zbytečně čas. Takže i takový bývá perfekcionismus.

Na jednu stranu máte pravdu, že perfekcionalista by měl spíše člověk, který úkol raději rychle udělá, ale často to naopak vede k nějaké paralýze, že ten člověk nedělá to, co má. Těch emocí tam je zkrátka víc. Může tam být třeba i strach ze selhání nebo nedostatek sebedůvěry. Stres, úzkost, nuda, nezájem. Nebo je člověk přetížený a zahlcený.

Čtěte také

Psycholog Lašek: Každá maličkost, která nás během dne potěší, je moc fajn. Nemusíme jich mít milion

Je to spíše podvědomá záležitost, že si to ani nedokážeme sami zdůvodnit, proč to děláme?
Může a nemusí. Může to být samozřejmě i na podvědomé bázi, ale může to být i tak, že člověk o tom reálně ví, trápí ho to, ale přesto mu to nejde. Často tím největším problémem je vůbec začít.

Obecně se dá pochopit, že odkládáme nepříjemné záležitosti. Ale někdy odkládáme i věci, které by mohly být příjemné, třeba setkání s kamarádkou. Čím to?
Tam už se potom možná bavíme spíše než o prokrastinaci o klasickém plánování. Už je spíše o tom, jak si věci organizujeme, jak si je naplánujeme, co všechno se pokoušíme a nepokoušíme stihnout, případně jaké priority jim dáváme.

Radka Minaříková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jana Kudyvejsová, Český rozhlas

Celou radioporadnu o prokrastinaci s psycholožkou a psychoterapeutkou Radkou Minaříkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.