Pravdivé pohádky o Milouškovi napsala Monika Chalupová pro děti ve školce a díky svému kocourkovi

Jak to bylo s tím vaším kocourkem? Miloušek se jmenuje?
Ano, je to Miloušek a je to moc šikovný kocourek, který se mnou žije už 18 let. Já učím v mateřské školce spoustu roků a dětem jsem o něm vyprávěla. A oni říkali, paní učitelko, povídejte nám ještě o Milouškovi, co dělal a kam zase vlezl. Tak jsem dál vyprávěla, ale děti pak říkaly, že jsem to říkala posledně jinak. Tak jsem se zamyslela a řekla si, že bych si to měla napsat, abych to říkala pokaždé stejně. Sepsala jsem Milouškovy příhody a lidem okolo mě se to zdálo moc hezké, ať napíši knihu. Tak vznikla první knížka, o které jsem si myslela, že si ji nikdo nekoupí, že bude jen pro naše děti ve školce a třeba pro známé.

Miloušek je nejznámější kocour v Jičíně. Protože před se turisty krásně protahuje a pózuje. A oni si ho fotí a hladí si ho.
Monika Chalupová, spisovatelka

Ovšem pak se to rozjelo a před 14 dny jste křtila už třetí knížku. Ty se jmenují Pravdivé pohádky o Milouškovi, protože vy vždy vycházíte ze skutečného příběhu vašeho kocoura Milouška. Kde jste k němu přišli?
Miloušek je nalezenec. Našli jsme ho na chalupě jako malinkaté koťátko. A to byste nevěřil, jak takové malé kotě dovede vydat silný zvuk. On tam tak strašlivě mňoukal, že mi sousedka říkala, paní učitelko, vám tam mňouká nějaké koťátko. Šly jsme se s dcerou podívat a on tam byl, malinký, jen asi třítýdenní. A díky dceři jsme ho zachránili, protože ona hned řekla, vezmeme si ho domů. Já jsem napřed nesouhlasila, protože máme ještě jiného kocoura a myslela jsem si, že se budou prát. A nakonec se z toho staršího kocoura stal takový učitel malého Milouška. To také všechno v knize najdete.

Čtěte také

Obešla sousedy, dala dohromady recepty a narodil se Mokerský receptář. Kuchařkou si splnila sen

Milouška ale už prý předtím, než jste o něm začala psát, všichni v Jičíně znají. Je to opravdová jičínská hvězda.
Miloušek je nejznámější kocour v Jičíně. Protože, když jsme bydleli na Rynečku, tak tam parkují auta vedle sebe a on, až mi to připadalo, že to dělá záměrně, si vylezl na auto, a tam se krásně protahoval. Úplně jako když pózuje. A okolo chodili turisté a fotili si ho, hladili ho. A on to měl moc rád, prostě si na to zvykl a dělal to potom už pořád. To je také v mé knížce

Takže opravdu všechny patálie, které se Milouškovi v knížkách staly, jsou ze života?
Ano, skoro nic jsem si nevymyslela.

Čtěte také

Knížka Josefa Čapka má jednu chybu, je krátká. A tak vznikla: Jak pejsek a kočička pěstovali buřty

Jak si tak povídáme, vás asi moc baví vyprávět dětem ve školce pohádky, je to tak?
Strašně moc mě to baví. Už mám v hlavě další knížku, takovou osnovu, co budu psát dál. Baví mě to, příběhy i scénáře píši dětem jako divadlo. Když jsme teď třeba hráli živý betlém, tak jsem k tomu napsala scénář nebo jsem vedla skupinu ochotníků a psala i scénáře pro dospělé. Mě tyhle věci baví.

Když jste byla malá holka, vyprávěli vám doma? Protože někde se ten váš vypravěčský dar vzít. Jak to bylo?
Abych řekla popravdě, když jsem byla malá, tak rodiče stavěli dům a moc času na mě neměli. Ale naučila jsem se brzy číst a dodnes mám strašnou spoustu pohádkových knížek. A většinu jsem si přečetla.

Že jste se stala paní učitelku ve školce, to byl vás sen nebo náhoda?
To chtěla moje maminka. Takže jsem splnila její sen. A doufám, že občas je na mě aspoň trošku pyšná.

Další knížka o kocourkovi Milouškovi nebude, je to uzavřená trilogie. V hlavě mám jinou knížku. O věcech, které znám nejlépe, tedy o školce.
Monika Chalupová, spisovatelka

Co se líbí dětem ve školce? Jaké příběhy mají rády?
Všimla jsem si toho, že děti mají raději obyčejné příběhy o obyčejných věcech. A já moc nejsem na takové ty přeslazené a krkolomné americké pohádky. To nečtu. Mám raději české pohádky o českých věcech.

Čtěte také

„Teta“ Dana a její čtenářská parta se schází v maličké Knihovně U zvoničky v Hubálově na Jičínsku

Když vás Miloušek tak krásně inspiroval, bylo těžké vydat potom knížky?
No, jemine. To bylo velmi těžké a hlavně velmi drahé. Pro samonakladatele je vydání knížky opravdu docela přepych. Sama jsem si je vydávala. Nenašel se nikdo z nakladatelů, kdo by je chtěl. Možná teď, když to nabídnu jako trilogii a řeknu, že jsem byla u vás v rozhlase, se třeba někdo najde.

Tři knížky už jsou na světě. Budete tedy psát dál o kocourkovi Milouškovi?
Ne, tohle je už uzavřená trilogie. Miloušek vyrostl, má své miminko, má svoji rodinu, kocourka Pupíka, který se narodil pod postelí. A ten tedy už také povyrostl, už to není Pupík, je to Pupek. A tohoto zase vychoval pejsek, jezevčík Emička.

Další knížka o Milouškovi už tedy nebude. Ale bude nějaká jiná?
Už mám v hlavě další projekt, další knížku, mám k ní napsané poznámky. A ta bude o věcech, které znám nejlépe. Tedy o školce.

Naším hostem byla paní Monika Chalupová z Jičína, autorka Pravdivých pohádek o kocourku Milouškovi. Tak se vašim krásným knížkám daří.