Knížka Josefa Čapka má jednu chybu, je krátká. A tak vznikla: Jak pejsek a kočička pěstovali buřty
Finis koronat opus! V pátek 6. října se slavnostním uvítáním knížky pohádek uzavřela první kapitola příběhu - vznik, narození a oslava narození. A současně začala kapitola druhá - cesta za čtenáři. Zojka, Jonáš, Petra, Al da, Aleš a pejsek s kočičkou věří, že si kniha najde své čtenáře. A ti si budou spokojeně užívat chvíle nad písmenky a obrázky.
Jak pejsek a kočička pěstovali buřty. Takto krásně se jmenuje úplně nová pohádková knížka. Hlavně pro děti, ale také pro dospěláky, pro jejich rodiče, kteří z ní budou svým dětem určitě rádi číst.
Jsem moc rád, že vám mohu představit celou rodinu Bílých, která to má na svědomí. Ahoj Zojko. Dobrý den, paní Petro. Hezký den Aleši. Ahoj Jonáši. Kolik je ti let?
Už je mi 10. Dobrý den.
A Zojko, tobě je kolik?
Mně je 7 a bude mi 8. A jsme skoro stejně velcí, výškově, s bráškou.
Vy jste z Červeného Kostelce. A máte asi hodně rádi pohádky, když u vás doma vznikla tahle knížka.
Ano. Táta nám je vypráví.
Jakou máte od táty nejradši?
Odkaz dračích jezdců.
Tak to neznám.
Tak to zrovna není úplně pohádka. To jsme teď začali jako trošku dobrodružnou fantasy knížku.
Takže abych to pochopil správně. Vy si trošku vymýšlíte pohádky?
My jsme si ani nevymýšleli. Protože jsme si četli knížku Josefa Čapka, která je úžasná. Ovšem má jednu zásadní chybu, je velmi krátká. A tak děti prostě chtěly další pohádky. Tak to vzniklo. Navzájem jsme si vyprávěli pohádky. A oni si je na rozdíl ode mě pamatovali. Tak mi je pak nadiktovali.
Jakou máte od Josefa Čapka nejraději? Samozřejmě z té knížky o pejskovi a kočičce. O tom jak vařili dort? Pamatujete se na ni?
Ano. Já mám asi nejraději tu o košili. Namalovala jsem jednu košilku do té knížky.
Bylo to jednoduché napsat Jak pejsek a kočička pěstovali buřty, když takto navazujete na Josefa Čapka?
Ono to přišlo nějak samo. Já si myslím, že nám to Josef Čapek trochu napovídal.
A autorská práva. Nebyl v tomhle směru problém?
Ano, autorská práva by mohl být problém. Letos končí autorská práva a já jsem se spojil s paní Kateřinou Dostálovou, což je vnučka Josefa Čapka. Ona tím nejdřív nebyla moc nadšená, protože myslela, že půjde o nějaký projekt, kde chceme vydělat peníze. Když zjistila, o co jde, tak se stala dokonce kmotrou naší knížky. A je moc ráda, že ta knížka nakonec vyšla.
Křest knihy proběhl před několika dny. Jak se tam vnučce Josefa Čapka líbilo?
Moc se jí to líbilo. Byla hrozně spokojená, protože měla velký strach. Na něčem takovém dlouho nebyla, nebo nikdy snad. A nakonec byla velmi spokojená a líbilo se jí to.
Máte už ohlasy od prvních čtenářů?
Vzhledem k tomu, že to je jen několik dní od toho křtu, kdy vlastně knížka vyšla do světa, tak ještě těch ohlasů moc není. Ale už na místě se lidem knížka líbila. Protože je velmi pěkná. Myslím si, že naše grafička udělala velice pěknou práci. A samozřejmě obrázky, které kreslily naše děti.
Já myslím, že grafička ani neměla moc velkou práci, když ty ilustrace vidím. Kdo to kreslil?
Zojka a Jonáš. Oba dva se na tom podíleli.
Ty obrázky jsou trošku jako takové omalovánky. Že si je tam může čtenář třeba dokreslit nebo domalovat. Je to tak?
Ano, my jsme tam udělali schválně několik prázdných míst, aby si každý mohl svoji knížku dotvořit, aby měl svůj vlastní originál. Protože si myslíme, že každý člověk, pokud bude chtít, si může dnes knížku vydat. A může si udělat něco pěkného, co bude mít nějakou trvalou hodnotu.
A proč Jak pejsek a kočička pěstovali buřty? Máte rádi buřty? Třeba v létě u táboráku?
No, opékáme u ohýnku. Ale spíš pejsek měl chuť na buřty. A s kočočkou si je vypěstovali.
To je asi hezký pocit, ne? Mít knížku konečně v ruce. Krásně voní.
Je to úžasný pocit. Když si vezmete, že to je rok práce. Byla to velká radost, když ji přivezli.
Jonáši, ty jsi se prý postaral o titulky?
Nadpisy. Ty jsem tam dělal asi jedno odpoledne. A to kreslení jsme měli se Zojkou napůl.
Jste ohromně šikovní. Ještě mi řekněte, ten papír, je takový recyklovaný. Možná i životnímu prostředí to prospívá. Proč takový papír?
Aby se to nelesklo v noci, kdyby si někdo vzal lampičku. Aby se to neodráželo, protože to se pak špatně čte.
To je úžasná a praktická věc. Máte už asi zkušenosti.
To je po té naší první knížce, která je na zářivě bílém papíru. A když si ji chcete přečíst večer při lampičce, tak vám to svítí do očí a musíte ji různě naklánět, aby se to dalo přečíst.
Tak ji Aleši taky představíme. Ta knížka se menuje A vítr chytit za pačesy. To je básnická sbírka?
To je sbírka, ke které mě donutili mí přátelé, kterým už asi čtvrt století posílám básničky. Tak říkali: Hele, už to vydej jako knížku. Nakonec nás k tomu před 2 lety donutili. A Zojka do ní nakreslila krásné obrázky.
Aleši, jak vy jste se vůbec dostal ke psaní? Vy jste původním povoláním stavař, učíte ve škole.
Původně stavař. Pak jsem začal učit a pak jsem dělal nějaký čas strojařinu. Teď jsem se zase vrátil k tomu učení. A člověk píše v takových těch těžších chvilkách vždycky. Trochu jako místo návštěvy psychologa. Tak jsem si napsal nějakou básničku nebo něco takového. A pak z toho byla i taková zábava. Protože musíte dávat myšlenky do nějaké formy. Je to občas docela dřina. Když to chcete dostat do formy nějaké básně, tak musíte trochu popřemýšlet. Ale ty nejhezčí básničky stejně přijdou samy, že je sotva stačíte zachytávat.
Chystáte už třeba další knížku?
Já už asi nikdy v životě. Té práce je tolik, a víte co. Protože se to vydává v malém nákladu, tak tomu odpovídá potom cena, za kterou to potřebujete prodat. A lidé na vás koukají, že chcete zbohatnout. Ale ono je to obráceně. V podstatě si uděláte dluh, abyste to mohli vytisknout. Ale stejně je radost.
Děkujeme rodině Bílých z Červeného Kostelce za návštěvu a ať obě knížky dělají čtenářům jenom radost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
