Podkovář je půlveterinář. Snažím se koňům rozumět, ale do hlav jim nevidím, směje se Martin Jiroušek
Ráda bych řekla, že teď spolu zařehtáme, ovšem není se mnou ve studiu kůň, nýbrž člověk, díky kterému koně skutečně radostně řehtají. Podkovář Martin Jiroušek z Batňovic, muž, který pendluje po stájích v Čechách, Německu i Švýcarsku a stará se o koně za stovky milionů korun.
Milujete svoji práci?
Samozřejmě.
Z vás to kovářské a podkovářské nadšení přímo srší. Jak to všechno začalo?
Když se dělá srdcem, tak to prostě z člověka září. Můj strýc je také podkovář, ale jinak praděda a prastrýc byli kováři, tam sahá historie mé práce a profese.
Dá se tedy říct, že jste vyrůstal u koní?
Vyrůstal jsem s koňmi odmala, mamka stále chová koně. Tam asi propukla má láska k tomuto řemeslu, protože kovář, to je nedílná součást chovatelů koní. Každých osm týdnů k nám jezdil strýc, tak jsem mu pomáhal a tím to začalo.
Starám se pravidelně o 160 koní. Ale raději se neptám na jejich hodnotu. Protože člověk k nim potom přistupuje jinak a to nechci.
Martin Jiroušek, podkovář
Možná jste ani neměl na výběr, protože řemeslo se u vás dědí.
Určitě jsem měl na výběr, ale táhlo mě to tímto směrem.
Je těžké porozumět koním? Myslíte si, že jim rozumíte?
To je těžké říct, jestli rozumím koním. Ale určitě se jim snažím porozumět, protože každý kůň je originál. A samozřejmě každý klient je originál. Tak se to musí skloubit, abychom si všichni navzájem rozuměli.
Čtěte také
Ještě vám žádný kůň neublížil?
Samozřejmě je tam velké riziko ublížení, kopance, kousance, ale to je už taková rutina. Už to beru automaticky. Pokud jsem pomalý, tak je to moje chyba. Ale tak to je u řemesla. S tím do toho jdu.
Prostě koňům do hlavy nevidíme. Poznáte to, když je něco trápí nebo jsou vystrašení?
Samozřejmě. To dá kůň hned najevo. Už jen když přijdu do stáje, tak dají koně znát, jestli jsou nebo nejsou lekaví.
Musíte být empatický a velmi citlivý, určitě i vzdělaný v tomto ohledu.
U tohoto řemesla je vzdělání základ. Jednak co se týče anatomie, ale i vlastního přístupu ke zvířatům i k lidem, to je základ.
Veterinář nejste a přitom musíte rozumět zvířatům.
Podkovář je půlveterinář. Spolupráce s veterinářem je nezbytná.
Vy jste studoval v Jaroměři tříletý obor podkovář. Ale ty největší zkušenosti přišly asi až v souvislosti s prací v zahraničí a samotnou praxí.
První rok po vystudování jaroměřské školy jsem odjel na necelý rok do Německa, k Brémám. A tam jsem poznal úplně jiný svět podkovářského řemesla, že se to dá táhnout i jiným směrem táhnout. Po tom necelém roce jsem se vrátil do školy, abych se doučil na uměleckého kováře. A pak jsem pokračoval dál v cestách do Švýcarska.
Snažím se mít v pojízdné kovárně všechno pro podkování koní. Jen vytahuji ven z dodávky svoji kovadlinu, když přijdu do stájí.
Martin Jiroušek, podkovář
Chovají se v Německu a ve Švýcarsku ke koním stejně jako u nás?
Tak to jsou národy, co žijí s koňmi.
V čem to je jiné než u nás?
Už jen koňské závody prožívají úplně jinak než v Česku. Emoce jsou tam úplně jiné.
Ve Švýcarsku jste měl výhledy na štíty Alp.
Ale mně stačí úplně vrcholky Krkonoš.
Čtěte také
Cestujete po stájích a ošetřujete i velmi vzácné koně. Kteří jsou vlastně nejcennější?
Každý majitel si určuje svoji cenu podle toho, jaký má ke koním vztah. Ale cenově jsou většinou nejdražší parkuroví a drezurní koně.
Kde se ta hodnota tak pohybuje?
To záleží vše na původu koně, odkud přijde, jaké má potomstvo, jakou má sportovní výkonnost. To se všechno počítá.
Jsou to třeba i stovky milionů? Už jste takového koně někdy ošetřoval?
Taky.
A nebojíte se, že se mu něco stane?
Nebudu lhát, samozřejmě že se člověk bojí. Ale já se raději neptám na hodnotu koní. Protože člověk k nim potom přistupuje jinak a to nechci.
Kolik koní máte dohromady na starosti?
Plus minus jsem napočítal nějakých 160 koní, kteří drží termíny každých 7 až 8 týdnů. S těmi můžu počítat. Jsem pořád na cestách. To je můj druhý domov.
Kolik kilometrů ujedete za měsíc?
Za měsíc nevím, ale teď mám za rok najeto 60 000 km.
Dříve měla každá vesnice svého kováře. Nechybí vám ten pocit?
Já jsem to už nezažil, neměl jsem příležitost jako mí strýcové a pradědové. Já to štěstí neměl, tak musím jezdit za klienty sám.
Čtěte také
Jak taková pojízdná kovárna vypadá, neumím si představit, co tam všechno musí být?
Snažím se mít všechno, takže tam mám vrtačky, plynovou výheň i kovadlinu. V dodávce mám ponky, svěráky a brusky. Jen vytahuji kovadlinu ven, když přijdu do stájí.
Když přijedete na místo, tak jaký je postup?
Vybalím si auto, najdu si vhodné místo, kde budu kovat, nebo je většinou ve stájích už dané, kde kováři kovou kvůli bezpečnosti. Potom dostanu seznam koní, kteří se mají okovat, a začnu si je vodit buď sám, nebo když mám někoho k ruce, tak si je nechám předvést před kováním, uvážou mi je.
Proč se chcete podívat na každého koně?
Abych viděl, jak ten kůň chodí, jaké má anatomické postavení, jak je lekavý.
Podkova musí sedět na konkrétní nohu. Ale když kůň nepotřebuje podkovy, tak nejsem vůbec proti. Nemusí je mít každý kůň.
Martin Jiroušek, podkovář
Není podkova jako podkova, ona je každá asi jinak veliká.
Dá se říct, že na každou nohu jiná bota. Ovšem musí být párová, to je jako u člověka. Odvalení a podkova musí sedět přímo na konkrétní nohu. Všechno se musí přizpůsobit.
Teď je u lidí populární bosonohá chůze. A slyšela jsem, že se rozrůstá i skupina lidí, kteří jsou zastánci bosonohých zvířat. To se vám nelíbí?
Samozřejmě se mi to líbí, když kůň nepotřebuje podkovy, tak nejsem vůbec proti. Nemusí mít každý kůň podkovy, když je nepotřebuje.
Čtěte také
Proč kůň vlastně potřebuje podkovu?
Protože koně chodí po tvrdém povrchu, po asfaltu, po betonu. Kde koně žili v přírodě, tak si rohovinu ošoupali nebo obrousili. Ale jelikož koně přesídlili do měst, mezi lidi, kde jsou různé povrchy, štěrky a kameny, tak se podkovou ochrání koňská noha.
U dostihových koní je to asi také nezbytné.
Na každou práci je potřeba jiná podkova. Koně, kteří pracují v lese, potřebují přizpůsobenou podkovu, aby měli sílu a utáhli toho co nejvíc. A dostihový kůň zase potřebuje lehkou podkovu, aby ho neomezovala v jeho rychlosti. U parkurových koní to je zase úplně něco jiného.
Vy sám máte koně, když se kolem nich pohybujete celý život?
Já koně nemám, ale v rodině mamka chová koně. Takže jen jezdím na kočáře, když mám čas. Na hřbet už nesedám.
Přál byste si vychovat svého nástupce, další podkovářskou generaci, aby řemeslo v rodině pokračovalo?
To samozřejmě zahřeje na srdci, když bude chtít pokračovat budoucí potomek, jestli nějaký bude. Proč by ne? Ale nebudu ho do ničeho nutit.
Hlavně, ať vaše podkovy přinášejí obdarovaným štěstí. Podkovář Martin Jiroušek byl hostem Českého rozhlasu Hradec Králové.
Související
-
Stárneme spolu. Vytvořením místa pro setkávání seniorů a vysloužilých koní si plním sen
Co mají senioři a vysloužilí koně společného? Pro koho je tento projekt určen? Jak se získávají zvířata pro projekt Stárneme spolu? Je náročná péče o starší koně?
-
Kůň vyšlechtěný pro císařský dvůr. Chov starokladrubských běloušů a vraníků přežil všechny režimy
Když se řeknou Kladruby, tak se asi každému hned vybaví koně. Právě o těch si budeme povídat s ředitelem Národního hřebčína Kladruby nad Labem Ing. Jiřím Machkem.
-
Divocí koně na Josefovských loukách. Spásáním vegetace a narušováním terénu pomohou ptákům
Divocí exmoorští koně budou do Ptačího parku Josefovské louky vypuštěni v sobotu 20. ledna. Ptačí park Josefovské louky prochází razantním rozvojem.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
