Kůň vyšlechtěný pro císařský dvůr. Chov starokladrubských běloušů a vraníků přežil všechny režimy
Dnešní host Českého rozhlasu Hradec Králové přijel z Kladrub nad Labem. A když se řeknou Kladruby, tak se asi každému hned vybaví koně. Právě o těch si budeme povídat s ředitelem Národního hřebčína Kladruby nad Labem Ing. Jiřím Machkem.
Já hned začnu gratulací, když dovolíte. Protože se povedlo Národní hřebčín Kladruby nad Labem před několika týdny zapsat na seznam světového dědictví UNESCO. A to je velká věc, gratuluji.
Mockrát děkuji. Je to opravdu úspěch pro celou Českou republiku.
Vy jste to prý letos ani nečekali. Jak dlouho se o to vlastně hřebčín snažil?
Tak bylo to 12 let. Protože prvním krokem je zápis na indikativní seznam, což je seznam čekatelů. A na něm je krajina kladrubského hřebčína zapsána od roku 2007. My jsme čekali, že budeme na seznam UNESCO zapsáni, protože hodnocení, které jsme obdrželi od ICOMOSu, což je Mezinárodní rada památek a sídel, která pro UNESCO památky hodnotí, bylo velmi pozitivní. Nicméně jsme neočekávali, že se tak stane už v letošním roce, spíše jsme to čekali v roce příštím.
Krajina pro chov starokladrubských koní na seznamu UNESCO. To je především světové uznání jedinečnosti kladrubského hřebčína.
Ing. Jiří Machek, ředitel Národního hřebčína Kladruby nad Labem
Jak jste se o tom dozvěděl? Jak se vůbec dávají takové věci vědět? Přijde SMS nebo e-mail s takovou zásadní zprávou?
Sledoval jsem na internetu on-line přenos prostřednictvím oficiálních webových stránek UNESCA. Takže jsem to věděl hned v ten daný okamžik.
Asi jste byl překvapený.
Musím se přiznat, že jsem něco tušil, protože dva dny před tím jsem dostal informaci od českých zástupců, kteří tam byli, že bychom mohli být předmětem hlasování. Takže jsem samozřejmě začal něco tušit, protože jsme ještě museli rychle dodat nějakou informaci pro členy Výboru pro světové dědictví UNESCO. Tedy malinko už se to čekat dalo, nicméně jsem tomu stále nevěřil.
Císař Rudolf II. stál u zrodu našeho národního pokladu, chovu starokladrubských koní
Naším dalším letním prázdninovým tipem na pěkný výlet jsou Kladruby nad Labem. Každý asi zná krásného mohutného starokladrubského koně, ať vráníka nebo bělouše. Tamní národní hřebčín patří, jako chovné zařízení, k celosvětově nejstarším chovným hřebčínům a chov koní tam má po staletí obrovskou tradici.
Co to znamená prakticky pro hřebčín? Čekáte větší příliv návštěvníků, kteří se přijedou podívat?
Obecně je to uznání jedinečnosti kladrubského hřebčína z celosvětového pohledu. Co se týká návštěvníků, tak se samozřejmě zvýšený zájem dá očekávat. Nicméně nečekáme, že by byl nějak dramatický. Spíš očekáváme změnu struktury návštěvníků. Tedy zvýšený zájem ze strany zahraničních návštěvníků oproti českým. A co to znamená? Spousta lidí se mě ptá, jestli budeme dostávat nějaké speciální dotace přímo od UNESCA. Takto to nefunguje. Ale tím, že je památka na tomto prestižním seznamu, tak ten, kdo se o ni má starat, což je primárně Národní hřebčín Kladruby nad Labem jako státní příspěvková organizace, ale potažmo stát jako jeho vlastník, tak se musí náležitě starat tak, aby byla zachována pro další generace.
Jak a kdy vlastně začal onen pověstný chov koní v Kladrubech? Někde jsem četl, že to nějak souvisí s dřevem.
Ano, klády rubati. To znamená, že tady byly husté lužní lesy. Naši předci je vykáceli a začali na těch místech budovat pole. Ale zjistili, že k onomu klasickému zemědělství to místo úplně nejvhodnější není. Ovšem je vhodné pro zakládání luk a pastvin a tím pádem k chovu koní. Kdy ona tradice chovu koní začala, úplně přesně nevíme. Ale už ve středověkou v místech, kde v současné době hřebčín stojí, byly osady, které se jmenovaly Kobylníky nebo Kobylí pole. Tento název už napovídá, že tam byli chováni koně. Ovšem s vyloženě intenzivním chovem koní začali Pernštejnové, kteří toto území získali v roce 1500 a založili koňskou oboru. Na ně pak navázali kolem roku 1560 Habsburkové.
Klasický starokladrubák, starokladrubský kůň, ten má tedy počátky kde? To mě zajímá.
Důležitý byl rok 1579, kdy císař Rudolf II. už stávající hřebčín, který tam byl, povýšil na tzv. dvorní hřebčín. Ten dostal za úkol produkovat koně pro císařský dvůr tehdy ještě v Praze, později ve Vídni. Dostal za úkol vyšlechtit speciální ceremoniální kočárové plemeno, kterým by se císař mohl chlubit a pyšnit. A které by sloužilo v jeho dvorních stájích. Tak k tomu také došlo.
Dnes vašich služeb a především vašich koní využívají také královské rodiny po celém světě. Dánsko to je především?
Ano, dánská královna Markéta II. již od roku 1994, to znamená 25 let a od roku 2004 švédská královská jezdecká garda.
Mladých chovatelů koní je málo. Oproti tomu stoupá zájem o sportovní jezdectví
V České republice žije podle Ústřední evidence koní momentálně zhruba 90 tisíc těchto zvířat. To je třikrát víc, než před 30 lety. Zatímco dřív si lidé nejčastěji svého koně vychovali od hříběte, dnešní trend je spíš nákup dospělého zvířete ze zahraničí. Podle některých chovatelů také ubývá zájem lidí o práci u koní. Proč tomu tak je, to zajímalo reportérku Janu Házovou.
Vy jste mluvil s královnou? Setkal jste se s ní osobně?
Ne, já osobně ne, ale například se s ní setkal jeden z mých předchůdců, pan doktor Norbert Záliš, ředitel Národního hřebčína Kladruby nad Labem, díky kterému právě došlo k prodeji prvního šestispřeží na dánský královský dvůr. Ale intenzivně komunikujeme s dánským královským podkoním, který k nám pravidelně jezdí.
Mohli bychom si onoho typického starokladrubáka představit a popsat. Jak vypadá a v čem je vlastně tento kůň výjimečný?
Tím, že byl vyšlechtěn jako tzv. galakaroseriér, to znamená kůň určený do slavnostních zápřeží, kdy se používaly tzv. karosy, což byly velké těžké okázalé kočáry, tak k tomu bylo zapotřebí mít velkého mohutného ale reprezentativního koně. Tedy je to typický kočárový kůň, patří mezi nejmohutnější teplokrevná plemena a od konce 18. století je chován ve dvou barevných variantách. To znamená v bílé jako bělouše a v černé jako vraníky. Ty máme ve Slatiňanech u Chrudimi a bělouše chováme v Kladrubech nad Labem.
Kolik těch koní vlastně v Kladrubech dnes je? A jak se chov rozšiřuje, jak to vůbec funguje?
Národní hřebčín Kladruby nad Labem chová přes 500 starokladrubských koní, na celém světě jich je pouze okolo 2000. Je to málo početná populace, nicméně chovají je i privátní chovatelé. Především v České republice, ale i v okolních evropských zemích jako například v Rakousku, Polsku nebo Slovensku.
A byl někdy za ta staletí starokladrubský kůň v ohrožení?
Mockrát. Většinou, když se změnil politický režim a tak se řešilo, co s hřebčínem dál. Jestli vůbec chovat dál starokladrubského koně. Ale nakonec si každý režim tuto situaci vyhodnotil tak, že lepší než chov zničit, je si ho přisvojit, starat se o něj a chlubit se tím. Největší nebezpečí bylo samozřejmě po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918, po vzniku nové Československé republiky. Protože vše, co bylo spojováno s Habsburky, tak bylo považováno za špatné. A hrozilo, že to bude zničeno. Tak byli v ohrožení starokladrubští koně a nakonec to málem odnesli právě vraníci, protože se v té době rozhodlo, že se ponechá pouze bílá varianta a vraníci se rozprodají, což se také stalo. Nicméně pan prof. František Bílek začal s regenerací v době druhé světové války a potom v ní pokračoval ve Slatiňanech. A to je vlastně i důvod, proč se přes 70 let chovají vraníci ve Slatiňanech.
Podkovářství není řemeslo, ale poslání. Když chcete udělat koni dobré „boty“, musíte být i psycholog
Dnes vám Český rozhlas Hradec Králové představí zajímavého člověka a ještě zajímavější práci, kterou dělá celý svůj život a obdržel za ni dokonce i ocenění Mistr rukodělné výroby Královehradeckého kraje. Naším hostem je mistr podkovář Karel Kysilka ze Rtyně z Podkrkonoší.
Říkal jste, že dnes je po celém světě jen něco přes 2000 starokladrubáků. Musíte vědět o každém narozeném hříběti?
Jestli to má být starokladrubský kůň, který má dostat potvrzení o původu, že to je starokladrubák, protože my vedeme pro celý svět plemennou knihu, tak o tom musíme vědět. Ale když ho někdo prodá dál a už mu nejde o to, aby to byl chovný kůň, aby klisna rodila hříbata, která by potom dostala potvrzení o původu, jak se říká lidově papíry, tak o tom už se dozvědět nemusíme.
Vy jste u koní vyrůstal?
Vyrůstal. Pocházím z Kladrub nad Labem, takže tam to ani nejde jinak, než vyrůstat mezi koňmi.
Při takových počtech koní, zapíše se člověku nějaký konkrétní koník do srdce? Vzpomenete si na nějakého? Určitě také jezdíte na koních.
Ano, jezdím. Samozřejmě, že se jistý kůň zapíše do srdce. Ale v současné době, protože je to má profese, musím mít rád všechny koně, všech 500 koní včetně všech 175 zaměstnanců. (smích) Všichni jsou skvělí.
Ještě nás pozvěte do Kladrub nad Labem podívat se do Národního hřebčína. Protože tam určitě můžeme v létě přijet nejen na prohlídky, ale také na nějakou velkou akci, kterou pořádáte.
Ano, v půlce září, 14. září chystáme už tradiční akci Kladruby naruby. Což je akce zaměřená především na rodiny s dětmi. A potom ještě mohu posluchače pozvat na závody spřežení do Heřmanova Městce, které pořádáme 7. až 8. září.
A prohlídky hřebčína jsou možné nejen v Kladrubech, ale i ve Slatiňanech?
Ano.
Národní hřebčín Kladruby nad Labem je jedním z nejstarších hřebčínů na světě
Co nám ukážete, když k vám přijedeme?
Prohlídkový okruh trvá něco kolem 45 minut. Je to prohlídka stájí, jak v Kladrubech nad Labem, tak ve Slatiňanech. Ale v Kladrubech jsou ještě další prohlídkové okruhy. Samostatný prohlídkový okruh na zámku, potom samostatný prohlídkový okruh v kočárovně a postrojovně. Nebo se také ještě vedle toho dá navštívit i rozhledna nebo lesovna.
Říká ředitel Národního kladrubského hřebčína, který má rád nejen všechny koně, ale také zaměstnance. Pane řediteli, moc děkuji za dnešní návštěvu.
Také děkuji a všem přeji krásný den.
Související
-
„Azyloví“ koně mohou v Jízdárně Proruby v klidu dožít. Nejstaršímu Grifovi je 27 let
Už jste někdy byli u koně blíž než na deset metrů? Obdivujete tato ušlechtilá zvířata a říkáte si, jaké to asi je pohladit jejich hřívu nebo sednout do sedla?
-
Některé rodinné tradice přetrvávají. Rodina Bohdaských se chovu koní věnuje už od 17. století
Rodina Bohdaských z Náchodska si svou lásku ke koním pěstuje už přibližně 400 let. Zkušenosti si především mužská část rodu předává z generace na generaci.
-
Stárneme spolu. Vytvořením místa pro setkávání seniorů a vysloužilých koní si plním sen
Co mají senioři a vysloužilí koně společného? Pro koho je tento projekt určen? Jak se získávají zvířata pro projekt Stárneme spolu? Je náročná péče o starší koně?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
