Jsem jen obyčejný hrdý Čech, tvrdí o sobě Libor Šnajdr, zakladatel Českého paralympijského výboru
Královéhradecký kraj i letos ocenil významné osobnosti regionu. Nejvyšší krajské ocenění tentokrát získali ředitel prvního hospice v republice Miroslav Wajsar a také kardinál Dominik Duka. A za celoživotní rozvoj sportu a parasportu si ocenění odnesl Libor Šnajdr, který se už bezmála 60 let věnuje sportu ve všech jeho podobách.
Nejdříve sám závodil jako běžec, pak trénoval a založil a dodnes řídí SK Nové Město nad Metují, a je také zakladatelem Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců. Z Nového Města nad Metují Libor Šnajdr vytvořil jedno z největších a nejaktivnějších paralympijských center u nás.
Gratuluji k ocenění od kraje.
Děkuju moc. Chtěl bych poděkovat současnému vedení Královéhradecké kraje, že si občas vzpomene i na sportovní funkcionáře. Mě to ocení potěšilo, protože si myslím, že práce sportovních funkcionářů stále není doceněná. Většinou to děláme zadarmo, takže pak takové ocenění je prostě fantastické.
Čtěte také
Vy se sportu věnujete ve všech jeho podobách po celý život. Jak to začalo, kdo vás přivedl k běhání a k atletice?
Jako kluk jsem v sedmé třídě spadl z koně, bydleli jsme na vesnici, protože jsem vesnický kluk, a nemohl jsem se pak pořádně postavit na nohy. Byl jsem osvobozený od tělocviku a od všeho, rok jsem nechodil do školy a učili mě doma. Pak jsem si přečetl v novinách článek, že prostě nějaký podobně postižený Američan začal poklusávat a chodit. Já jsem to ale měl zakázané, docházel jsem asi po třech měsících na kontroly a vždy se mě pan primář ptal: "Nic neděláš, neděláš tělocvik a nesportuješ?" Já jsem odpovídal: "Ne, ne." Ale chodil jsem, pak jsem začal trochu běhat a po dvou letech jsem vyhrál okresní přebory. Psali o tom i v novinách, v Novém čase. Pak jsem šel zase na kontrolu a primář opět: "Nesportuješ?" A já: "Ne, ne, nesportuji." A on: "Co je tohle?" A ukázal mi ty noviny, kde jsem byl vyfocený. A dodal: "Víš co, dělej to dál." Takže tak jsem se dostal ke sportu.
V roce 1987 jsem vůbec nevěděl, že handicapovaní atleti sportují. A začal jsem pátrat, jestli vůbec u nás jsou také nějací takoví sportovci.
Libor Šnajdr, zakladatel Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců
Chtěl jsem se zeptat na vaše vzory. Tenkrát byl jistě populární Emil Zátopek.
Četl jsem všechny jeho knížky a vlastně jsem se s ním i dobře znal, i s jeho manželkou, s oštěpařkou Danou. To byl náš velký vzor pro všechny.
Čtěte také
Takže jste běhal, to je ta aktivní sportovní část vašeho života. Pak jste také trénoval v Novém Městě nad Metují.
Začal jsem kolem sebe shromažďovat kluky, kteří chtěli také sportovat. Jeden čas se říkalo, že jsme taková městská škola běžců, protože když jsme pak přijeli na atletické závody družstev, v bězích jsme od 400 metrů až po 5 km všechno vyhrávali. Ale stále jsme byli někde na konci, protože pro ta družstva se počítalo 18 disciplín a skoky a vrhy nám chyběly. Ale zlepšovalo se to a teď jsme se zase vrátili s družstvem mužů v Novém Městě nad Metují do první ligy. Holky jsou ve druhé lize. Ale na desetitisícové město jsme rarita.
Máte tam také skvělý areál a zázemí. O což jste se také určitě postaral i vy, když se rekonstruoval tamní Stadion generála Klapálka.
Když se po sametové revoluci rozdávaly sportovní areály, protože města o to nechtěla starat, tak sportovci o ta sportoviště zažádali. My jsme také požádali o stadion, ale přednost dostali fotbalisté, protože ti tam byli daleko dříve. Až teprve v roce 1972 jsem zakládal po maturitě atletiku v Novém Městě nad Metují po maturitě. Jenže celý ten areál byl hodně zdevastovaný a ti fotbalisté přišli asi za půl roku na radnici, že to nechtějí. Radnice to také nechtěla a někdo řekl, vždyť Šnajdr to chtěl s atlety, tak jim to dejte. Zavolali mi a já jsem potvrdil, že si to vezmeme na starost. Dal jsem výpověď ve Stavostroji, kde jsem dělal zásobování, a vrhli jsme se do toho. A doteď jsme tam napumpovali nějakých snad 100 milionů korun. A udělal se z toho opravdu pěkný stadion, kde je umělá dráha, nová tráva i přírodní umělá tráva.
Na paralympiádě v Sydney v roce 2000 jsme získali 43 medailí. V hodnocení států jsme byli 11 ze 126. To bylo úplně fantastické.
Libor Šnajdr, zakladatel Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců
Jste zakladatelem Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců a povedlo se vám vytvořit z Nového Města nad Metují jedno z největších a nejatraktivnějších paralympijských center u nás. Kdy jste o sportu handicapovaných slyšel poprvé?
To je taková úsměvná příhoda. Jako funkcionář atletiky a trenér jsem se dostal v roce 1987 na druhé mistrovství světa v Římě a tam jsem v průběhu soutěže zaslechl z amplionu, že něco para. Že to jsou paraplegici, to jsem přeslechl, protože já, když děláme závody u nás, máme dobrou symbiózu s parašutisty. Tak jsem si říkal, aha, budou asi slavnostně přistávat parašutisté. Koukal jsem nahoru na nebe, kde ti parašutisté jsou. A oni nikde. Najednou se dívám dolů na stadion a tam najíždějí paraplegici ve svých formulkách.
Čtěte také
Vy jste opravdu nevěděl, co to je?
Vůbec jsem nevěděl, že tento sport existuje a že handicapovaní atleti takto vynikají a sportují. Když jsem se vrátil do České republiky, tak jsem začal pátrat, jestli vůbec tady u nás jsou také nějací takoví sportovci. Abych je příští rok, v roce 1988, mohl pozvat na naši velkou cenu. Podařilo se to, ale oni říkali, že nám tam nechtějí dělat jen nějaké šašky. Že by chtěli, abych jim udělal mistrovství republiky, že to nikdo nechce dělat. Tak jsme si plácli a udělali jsme mistrovství republiky paraplegiků. Pak jsme to asi po 15 letech předali do Olomouce a my jsme se vrhli víc na velkou mezinárodní lukostřelbu handicapovaných.
Jak vůbec tenkrát trénovali handicapovaní sportovci? Protože vy jste chtěl, aby měli nějaké výsledky.
Je to tak. Těch míst pro trénink bylo málo. Takže když jsme po čtyřech letech jeli do Atlanty, to už jsem byl vedoucí výpravy, dopadli jsme jak sedláci u Chlumce. Tak jsem přemýšlel, že to musíme nějak přebudovat. Že k těm handicapovaným se musí přiřadit nepostižení trenéři, uspořádat zahraniční soustředění, protože tady je dlouhá zima a vozíčkář nemůže začínat v květnu a v červnu, kdy už mají být závody. Tak jsme sehnali peníze a jezdili jsme na soustředění do Egypta. A potom na paralympiádě v Sydney v roce 2000 to dopadlo úplně jinak. Přivezli jsme 43 medailí. V celkovém hodnocení států jsme byli 11 ze 126 států. Taková malá zemička, takže to bylo fantastické.
Čtěte také
Vaše dojmy z celé akce musely být skvělé.
Byly to velké ovace. Z toho je také můj asi největší sportovní zážitek jako funkcionáře. Zažil jsem tam den, kdy jsme získali asi 12 medailí. Pak se psalo v novinách, že to byl český čtvrtek. Všechny osobnosti a vedoucí výprav nám gratulovali. Já jsem hrdý Čech, že se umíme takto profilovat i v handicapovaném sportu. Po 14 dnech skončila paralympiáda a vedoucí byli pozváni na takový galavečer vážné hudby do budovy Opery v Sydney. Vyvezli nás nahoru na střechu, tam teklo šampaňské proudem a dívali jsme se naproti Harbour Bridge, kde probíhal ohňostroj a show. Pak jsme sešli dolů zase na druhou část opery a závěr tohoto krásného gala koncertu, to byl Leoš Janáček, další Čech. Tak opravdu musel být člověk hrdý, že je Čech. I nějaká ta slza ukápla.
Můžeme ještě pozvat do Nového Města nad Metují, protože vy tam také pořádáte každý rok Světový pohár v lukostřelbě a evropský pohár.
To bude i letos. Mysleli jsme si, že bude klidné, protože limity už všichni účastníci na paralympijské hry v Paříži mají hotové. Mysleli jsme si, že si letos oddechneme, že přijede nějakých 15 až 20 států. Ale všichni si to u nás pochvalují a moc rádi do Nového Města nad Metují jezdí. Takže k dnešnímu dni už je přihlášených 38 států a máme problémy, kam všechny účastníky dáme. Protože ubytování pro handicapované je u nás stále velmi špatně dostupné.
Takže od 22. do 28. června opět v Novém Městě nad Metují velká událost a sláva. Libor Šnajdr, zakladatel Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců byl naším hostem. A ještě jednou blahopřejeme k ocení od kraje.
Související
-
Aleš Kisý získal bronzem na mistrovství světa „jízdenku“ na svou šestou paralympiádu do Paříže 2024
Čeští reprezentanti mají za sebou generálku na paralympiádu v Paříži, která bude v příštím roce. A dopadla výborně pro našeho koulaře Aleše Kisého z Trutnova.
-
Neslyšící Jakub Nosek se i přes svůj handicap projel bobem na olympijských hrách v Pchjongčchangu
Reprezentant v jízdě na bobech a účastník Zimních olympijských her v Pchjongčchangu Jakub Nosek se dokázal i přes svůj handicap probojovat na olympijské hry.
-
V zimě na monoski, v létě na golfu. Když se člověk po úrazu zastaví, musí to znovu rozjet dál
Naším hostem je Pavel Bambousek, nejlepší český handicapovaný lyžař současnosti, kterému se splnil sen. Před několika týdny se zúčastnil zimní paralympiády v Jižní Koreji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.