Vozataj Zdeněk Jirásek: Mít před sebou čtyři koně je větší adrenalin, než jezdit jen na jednom

Kdo to jednou zkusil s dvěma a přešel ke čtyřem koním, tak už od vozatajství neodejde
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kdo to jednou zkusil s dvěma a přešel ke čtyřem koním, tak už od vozatajství neodejde

Zdeněk Jirásek, jeden z nejúspěšnějších vozatajů České republiky, je dnes hostem Jakuba Schmidta v rozhlasovém studiu. Práce s koňmi - to je zkrátka velký koníček na celý život. 

Vozatajství a koně, to je asi vaše velká a životní láska, mám pravdu?
Koně jsou má životní láska. Dá se říct, že jsem u koní vyrostl. Koně měl můj děda, můj otec, dědí se to z pokolení na pokolení, ano.

Kdo to jednou zkusil s dvěma a přešel ke čtyřem koním, tak už od vozatajství neodejde. Je to úžasný a nepopsatelný pohled.
Zdeněk Jirásek, vozataj, jezdecký klub Robousy

Mezi koňmi to muselo být krásné dětství. A to vozatajství?
Vozatajství jsem začal dělat, když jsem přestal jezdit na koni. Do svých zhruba 30 let jsem jezdil na koni, ale potom přišel úraz koně a tak jsem dostal možnost zapřáhnout si pár koní a už jsem u toho zůstal. Chytlo mě to, je to větší adrenalin a větší zábava než jezdit jen na jednom koni. A když k tomu máte dobrý tým, což jsem já měl celý život, tak je potom krása. Vozataje dělám dodnes.

Vozataj Zdeněk Jirásek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kdybychom měli trošku popsat vozatajství, co to tedy je?
Vozatajství není až tak starý sport a říkám, kdo to jednou zkusil s jedním, s dvěma a přišel ke čtyřem koním, tak už od toho neodejde. To je vůbec, jak se říká, královská disciplína. Mít před sebou čtyři krásné koně je úžasný a dá se říct nepopsatelný pohled. Je to něco, co musí každý zažít nebo zkusit. Těžko se to popisuje.

Co s nimi děláte? Musíme to popsat, protože tam je několik disciplín, jezdí se drezura, maraton, parkur.
Ano, závody spřežení se skládají ze tří dnů. V pátek se většinou jezdí tzv. drezura, což je jízda na obdélníku 100 krát 40 metrů. Mohlo by se to přirovnat třeba k jízdám v krasobruslení, kde musíte zpaměti znát drezurní úlohu a pět rozhodčích to posoudí, vznikne z toho nějaký výsledek. V sobotu se jezdí tzv. maraton. To je terénní jízda. Na to máte speciální kočár. Tam k tomu potřebujete ještě dva přísedící. A jede se nějaká trať, dnes se to už zkrátilo, dříve se běhalo 20 až 24 km, dnes je to zhruba 12 km. Je tam osm překážek a rychlejší vyhrává.

Kdo to jednou zkusil s dvěma a přešel ke čtyřem koním, tak už od vozatajství neodejde

A parkur?
Parkur se běhá v neděli. To se zase běhá s kočárem, se kterým jezdíte drezuru. Je předepsaná šíře nápravy a musíte trefit kužel. Rozchod kočáru je o 10 cm užší, než jsou kužele, kterými musíte projet. Takže takový slalom, který musíte trefit. Za každý balonek jsou trestné body a za překročený čas jsou také trestné body. Po součtu se určí vítěz.

Vy jste říkal, že potřebujete přísedící. To zní trošku jako u soudu. Vy jste vozataj, v ruce máte opratě a vedete koně. A přísedící dělá co? Ten s vámi jede?
Ano, máme tři disciplíny, jednospřeží, dvouspřeží a čtyřspřeží. Na jednospřeží je jeden přísedící, na dvojspřeží také jeden přísedící a ve čtyřspřeží máte dva přísedící. Ale oni se jen tak nevezou. Každý má svoji funkci. Při drezuře a parkuru, tam je to víceméně dekorace nebo na parádu. Ale jsou tam, kdyby se něco dělo, kdyby k něčemu došlo. A v maratonu jsou přísedící dva a musejí kočár vyvažovat. Každý má svoji práci.

Vyvažují tedy kočár, aby se nepřevrátil?
Tak, aby se kočár nepřevrátil. Což se může stát, když se jezdí rychle. Netrvá tak dlouho, aby se kočár převrátil. Je to adrenalin. Stává se to. Neříkám často, ale stává se to.

Pane Jirásku, my jsme neřekli, odkud jste. To musíme napravit. Kde máte svůj jezdecký klub?
Dnešní sídlo máme Lužany u Jičína. Přestěhovali jsme se tam z Robous, ale jméno jsme si nechali. Stále jsme jezdecký klub Robousy.

Kdo to jednou zkusil s dvěma a přešel ke čtyřem koním, tak už od vozatajství neodejde

Vy jste říkal, že je to adrenalin a úžasný pocit, když držíte koně na opratích. Když máte tu koňskou sílu v ruce. Já to znám z automobilu, je to podobné?
To je stejné. Když se vám daří, vyhrajete. To je pocit, který se nedá popsat. To je srdeční záležitost.

Měl jste někdy zapřaženo víc než čtyři koně?
Měl jsem zapřažených šest koní, ale s tím se už nezávodí. Zapřahá se klidně i 18 či 20 koní, ale to už není do sportu. To jen tak na ukázku, na parádu.

Kdo to jednou zkusil s dvěma a přešel ke čtyřem koním, tak už od vozatajství neodejde

Je složité vychovat a vytrénovat koně do takových spřežení? Protože to asi každý kůň neumí.
Je to individuální. Jsou koně, kteří to pochopí dřív a pak jsou koně, kteří jsou problematičtější. Teď momentálně máme jednoho koně, který je velice pěkný, ušlechtilý, ale trochu problémový. Má svoji hlavu. Ale většinou se nám podařilo každého koně zpacifikovat. Nemůžeme si moc vybírat, těch koní nemáme tolik, jako třeba Národní hřebčín, abychom si mohli dovolit špatného koně vyhodit. My musíme jet s tím, co máme.

Jezdecký klub Robousy
se věnuje VOZATAJSTVÍ, které se stalo oficiální sportovní disciplínou Mezinárodní jezdecké federace v roce 1969. Jednotlivé závody jsou dle pravidel rozloženy do tří dnů a skládají se ze tří disciplín - drezúry, maratonu a parkuru. V současné době jsou soutěže otevřeny pro jednospřeží, dvojspřeží a čtyřspřeží.

Vychováváte je tedy odmalička, od hříbátka?
Všechny koně, co jsem dosud měl, kromě posledních dvou, tak jsem si vychoval sám. Za celý můj život jsme nepřemluvili jednoho koně, kterého jsme měli u nás jako nájemního. Toho se nám nepodařilo převychovat, jinak jsme si zatím vždy poradili.

Co estetická stránka vozatajských soutěží a závodů? Asi nemůžete vyjet jen tak v montérkách.
Je to jedna ze známek drezury. Abyste měl koně upravené a čisté. Dnes se jim i šlechtí hřívy. Nesmíte přijet na závody se špinavým koněm. Je to poměrně důležitá známka v drezuře. A vy také musíte přijet korektně oblečený.

Takový vozataj nesmí mít třeba ani povolenou kravatu.
Špatný klobouk, špatný bič, všechno se boduje. Musíte přijet tak, jak to má být. Když je anglická zápřež, poprsní postroj, zase to musí mít svoje. Nesmíte mít klobouk, který k tomu není stylový. Nesmíte mít bič, který není stylový. Jedno s druhým.

Bohužel ještě nepatříme úplně ke světové elitě. Možná někdo z následovníků. Kdyby jedna z dcer do toho šla po mně.
Zdeněk Jirásek, vozataj, jezdecký klub Robousy

Teď mě zajímají vaše největší úspěchy, kterých jste při závodech vozatajů dosáhl. Čím byste se pochlubil, čeho si nejvíc ceníte?
Můj nejlepší závod byl při Mistrovství světa v maďarském Kecskemétu v roce 2004, kde jsme se dostali mezi světovou špičku. Tam bylo 80 čtyřspřeží celého světa. Bylo to překrásné. A v roce 2006 jsme měli možnost startovat na světových hrách v německých Cáchách, kdy jsme také neudělali České republice ostudu. Ale bohužel my ještě nepatříme úplně ke světové elitě.

Třeba jednou ale budete. Díky vám nebo některému z vašich následovníků a pokračovatelů.
Jedině, jestli jedna z dcer by do toho nešla po mně. Ale já už to asi nedokážu.

Vozataj Zdeněk Jirásek se svými dcerami ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak to je výzva. Hozená rukavice. Moc děkujeme za návštěvu. Zdeněk Jirásek, jeden z našich nejlepších vozatajů, byl naším hostem. Mějte se krásně, na shledanou.
Já moc moc děkuji za pozvání. Na shledanou.

Spustit audio

Související