Počátky dopravní policie, kdy „stopkař“, četník se stopkami v ruce, měřil rychlost jedoucího vozu

27. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Četnická hlídka v automobilu Tatra, 30. léta 20 století

Vrátíme se zpátky v čase a představíme vám historii dopravní policie. Protože jak se postupně rozšiřoval automobilismus, tak bylo potřeba začít dopravu nějakým způsobem řídit a korigovat. Naším hostem je Martin Urban, pro kterého je policejní historie velkou životní vášní.

Proč vás policejní historie tak zajímá? Protože sám u policie pracujete?
To souhlasí, ano, jsem tam zaměstnán už asi 13 let a má práce se stala i mojí vášní.

Martin Urban ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak to začalo? Taky jste si hrál jako kluk s ostatními na četníky a zloděje?
To bylo spíš takové spontánní, naskytla se možnost pracovat u policie, tak jsem do toho šel. A pracuji na dopravním inspektorátu v Rychnově nad Kněžnou.

Čtěte také

Řídil jste někdy také křižovatku?
Samozřejmě.

Dopravní policie a samotná dopravní pravidla, z čeho to vzešlo a kdy to bylo?
S rozvojem automobilismu stoupal počet motorových vozidel. A doprava začala houstnout hlavně ve velkých městech, jako byla zejména Praha. Tak rozkazem policejního ředitelství v Praze vznikla takzvaná dopravní stráž, která byla zřízena k tomu, aby řídila provoz na frekventovaných křižovatkách a aby prováděla dohled nad přestupky, chodci, i co se týče čistoty ulic. Zkrátka aby nebyly páchány dopravní přestupky.

Do té doby to byl asi poměrně zmatek. Možná vítězilo právo silnějšího na ulicích a silnicích?
Ano, dalo by se to tak říct.

V zákoně z června z roku 1866 byly už první zmínky týkající se vozů, povozů a pravidel na cestách. Třeba i parkování povozů.
Martin Urban, Spolek přátel města Týniště nad Orlicí

Jedním z prvních byl zákon z roku 1866, který nějak dopravu korigoval.
To byl zákon z června z roku 1866. V něm už byly první zmínky, co se týkaly vozů, povozů a určitých pravidel na cestách. A také o parkování povozů. V § 8 je přímo uvedeno, že pokud odstavíte povoz u hospody, musíte ho postavit tak, abyste se nepletli dalšímu provozu. Musíte správně zaparkovat koně a být osvětlen. Hrozila za to i pokuta od 2 do 10 korun. Když člověk nezaplatil, tak za každé dvě koruny dostal šest hodin ve vězení.

Čtěte také

Prvním významným zlomem byla potom konference v Paříži v roce 1909. O co tam šlo?
Tam už se jednalo o veškeré dopravě ve světě. Jak provoz houstl, tak chtěli stanovit nějaké pravidla, aby platily pro více států. Pokud byste jel s vozidlem od nás, tehdy z Rakouska-Uherska do Německa nebo do Francie, aby byla ta pravidla podobná.

Tam už začalo diskutovat o tom, že by vozidla měla být označená a mít registrační značku?
Přesně tak, značku svého státu. A aby byly nějakým způsobem upraveny dokumenty nebo doklady oněch vozidel.

Roku 1910 se objevily vůdčí listy, kde už bylo uvedeno potvrzení o zkoušce řízení. Tyto doklady se u nás udržely až do druhé světové války.
Martin Urban, Spolek přátel města Týniště nad Orlicí

Jak to bylo s řidičskými průkazy, to mě zajímá? Byly také už nějaké autoškoly nebo prostě jen návod k použití? Tady máte auto a hezky si ho užijte.
V historii se setkáváme v roce 1888 s prvním povodním či řidičským průkazem, který získal Carl Benz, vynálezce vozidel v Německu. A to se postupně vyvíjelo. Většinou ten, kdo měl vozidlo, musel mít určité povolení, aby s ním mohl jezdit. V roce 1905 už se to u nás v Rakousku-Uhersku uzákonilo, vznikla takzvaná jízdní licence. Člověk o ni musel žádat, musel svou schopnost řízení prokazovat. A už roku 1910 se objevily takzvané vůdčí listy, kde bylo uvedeno i potvrzení o zkoušce řízení. A tyto vůdčí listy se u nás udržely téměř až do druhé světové války.

Čtěte také

Než se objevil na křižovatkách semafor, tak provoz řídili takzvaní regulovčíci?
Je to pravda. Bohužel v té době ani nebyla stanovena pravidla, jakým způsobem bude provoz řízen. Vše se postupně vyvíjelo. Prvky jako zvednutá pravá ruka, pozor, volno, stůj. To se vše vyvíjelo.

Víme, kdo byl u nás první regulovčík? Nebo víme, kde a kdy byl instalován první semafor?
První semafor se u nás objevil v Praze roku 1927, bylo to na křižovatce u Masarykova nádraží. Fungoval tím způsobem, že byl zavěšen nad křižovatkou a strážník stál u křižovatky u sloupu, kde měl ovládací páku a přepínal hodnoty na semaforu, který vypadal podobně jako dnes. Prvotně tam byly dvě barvy, červená a zelená, až později se objevila žlutá.

Semafory a inteligentní dopravní systém

Kde se objevily první semafory tady u nás ve východních Čechách?
Samozřejmě tady v Hradci Králové.

I tenkrát se ovšem stávaly dopravní nehody, což není moc veselé téma. Říkal jste mi něco o přelomené závoře.
To šetřili naši četnici z Týniště nad Orlicí. Případ dopravní nehody a poškození závory na železničním přejezdu u obce Častolovice. Provedeným šetřením zjistili dokonce od svědka i registrační značku vozidla. Tak se ukázalo, že se jedná o nákladní vozidlo z Hořic. Přeposlali celý případ tedy do Hořic, aby místní četníci chytili majitele vozidla a případ vyřešili. To bylo v roce 1936.

Čtěte také

A potom dopravní nehoda manželů z Prahy, kteří přijeli do Týniště.
Přijeli do Týniště nad Orlicí na dovolenou v roce 1904 a chtěli se projet na motocyklu a podívat se do vedlejší vesnice, do obce Petrovice. Protože v té době, v roce 1904, byly motocykly jednomístné, tak se pán rozhodl, že k motocyklu připevní vozíček nebo kočárek, s tím, že se tak s manželkou projedou. Cesta byla v pořádku, do Petrovic se dostali, ves si prohlédli. Ovšem při návratu zpátky, když dojel pán s motocyklem do Týniště, tak zjistil, že mu vozíček s paní chybí. Honem jel zpátky a mezi Týništěm a Petrovicemi našel manželku sedět na mezi. Kočárek se zkrátka utrhl.

Četnická silniční kontrolní stanice, 30. léta 20. století

Měřila se tenkrát také rychlost? Radary asi žádné nebyly.
Tak co se týče období četnictva za první republiky, tak se rychlost měřila za pomoci stopek. Četníci si změřili úsek 100 metrů dlouhý, většinou to bylo od nějakého stromu či sloupu do určitého druhého bodu. A když viděli, že projíždí vozidlo, tak četník se stopkami, kterému se říkalo stopkař, zmáčkl stopky při průjezdu jedním bodem a při průjezdu druhým je zase zastavil. Měli vytvořenu krásnou tabulku a podle času přesně věděli, jakou průměrnou rychlostí vozidlo jelo. A řidič mohl být následně sankcionován.

Jakub Schmidt a Martin Urban ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To byli nějak spojeni telefonem?
Vůbec ne, vše se dělo opticky. Četník tam stál a mačkal stopky. O kousek dál byla kontrola, ta řidiče zastavila, oni mu řekli, že tím úsekem projel daným časem a podle tabulky vychází, že jel určitou průměrně rychlostí.

Moc děkuji za zajímavé povídání a exkursi do starých časů a prvopočátků dopravní policie. Ať se ve své práci setkáváte jen se samými svědomitými řidiči.
Děkuji. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související