Unikátní Muzeum četnictva chystá v Chlumci nad Cidlinou parta nadšených ‚archeologů profesí'

21. květen 2018

Dnes vás pozveme do Chlumce nad Cidlinou, kde se za pár dnů, 16. června 2018, otevře návštěvníkům Muzeum četnictva. Pozvali jsme do studia jednoho ze zakladatelů muzea a člověka, který se četnickou historií zabývá. A tím je Miloš Bernard.

To mě zajímá, jak vy jste se k tomu četnictví vůbec dostal. Vy jste nám přinesl ukázat četnické čepice, také trumpetu četnickou.
A spoustu dalšího. Jak jsem se tomu dostal? To už je dávno. Vždy mě zajímali ozbrojené složky, bezpečnostní sbory státu a podobně. Postupně se tak nějak vykrystalizoval ten zájem o četnictvo. Byl to vlastně sbor, který byl za času soudruhů velice neoblíbený. Byl dá se říct utiskován, pošpiňován a haněn. Ale člověk, když postupně zjišťoval, jak to všechno fungovalo, tak zjistil, že se naopak četníci starali o stát a byla to organizace, která byla absolutně apolitická.

Co vás při tom bádání nejvíc zajímalo? Protože vy jste vlastně archeolog profesí.
Je to tak. Je mi to poměrně blízké. Je to historie, která je nedávná a profesně se zabývám historií velice starou.

Co vás zajímalo při tom bádání a hledání? Staré fotografie nebo materiály o četnictvu?
Dá se říct všechno. Vzhledem k tomu, že mám rád město, ve kterém žiji, tak jsem postupně mapoval historii chlumecké stanice od jejího vzniku v roce 1866, až do jejího zániku v roce 1945, když vznikl sbor národní bezpečnosti. Postupně jsem hledal potomky chlumeckých četníků a zjišťoval různé historky, které se jim udály, případně další veselé i smutné příběhy. A celé jsem se to snažil dát do jednoho velkého balíku. Ale když byl ten balík dost velký, tak jsem si říkal, proč neudělat muzeum?

img_7397.jpg

A muzeum je na světě.
A muzeum je téměř na světě. Už nám toho moc nechybí, abychom za měsíc otevřeli.

Vy jste začal mluvit o četnické historii. Rok 1866, tak tím to, co se týče četnictva, tenkrát všechno začalo?
Toliko v Chlumci. Četnictvo bylo založeno v rakouských zemích nebo v Předlitavsku v roce 1850.

Strážmistr Arazim z Četnických humoresek nesloužil na pátračce v Brně, ale v Hradci Králové

Docent Petr Grulich z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Nejmenoval se Karel, ale Josef, nepsal se Arazím, ale Arazim, nebyl v ruských, ale italských legiích a nesloužil na pátračce v Brně, ale v Hradci Králové. S pozoruhodnou knihou, která bude určitě zajímat každého, kdo má rád historii Hradce Králové, přišel do Českého rozhlasu Hradec Králové docent Petr Grulich z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Poprvé v dějinách má Hradec Králové sepsány vlastní dějiny.

Jaká byla ta téměř stoletá éra četnictva? Všichni to známe z Četnických humoresek, ale to je spíš úsměvné.
Dá se říct, že je to velice úsměvné. Ta realita byla daleko drsnější. Četníci měli přísné podmínky k tomu, aby vstoupili do četnického sboru. Lustrovala se i rodina četníka zpátky do minulosti. V případě, že četníkův otec někomu před 20 lety dal půllitrem po hlavě v hospodě a seděl za to v kriminále, tak četník nemohl vstoupit do sboru, leda by dostal nějakou výjimku. Stejně tak, když se četník chtěl ženit, opět musel žádat o povolení, jestli ta jeho vyvolená požívá dobré pověsti. Jestli sňatkem s ní neupadne v chudobu a podobně. Stejně tak četník neměl za první republiky od 20. let hlasovací právo. Nesměl vůbec volit, být volen. Aby byla zajištěna apolitičnost četnického sboru.

Muzeum Četnické stanice Chlumec nad Cidlinou

A žili takhle pospolu na těch četnických stanicích? Jako v těch Četnických humoreskách?
Dá se říct, že ano. Četníci, kteří byli svobodní, tak vysloveně bydleli v četnických kasárnách na těch železných postelích, které ostatně máme i na naší stanici v muzeu nachystané. Až ženatý četník mohl bydlet ve svém.

Vy jste z Chlumce nad Cidlinou. Jste tedy velký patriot.
Dalo by se říct. Jsem pyšný na svoje město.

Co tedy ti četníci v Chlumci nad Cidlinou? Co zajímavého jste o nich zjistil?
Zjistili jsme toho poměrně mnoho. Za ta dlouhá léta bádání se nám toho povedlo nastřádat hodně. Zjistili jsme, že ještě za císaře pána v 70. letech 19. století jeden z chlumeckých četníků spáchal sebevraždu. Další byl například z kraje 20. století zavražděn při službě v Chlumci nad Cidlinou. Další, kteří sloužili v chlumecké stanici, později přišli o život, ať třeba v odboji nebo vinou nějaké nešťastné události. Jednoho přejel vlak a podobně.

Muzeum Četnické stanice Chlumec nad Cidlinou

Dá se říct, který z těch četníků v Chlumci nad Cidlinou byl takovým nejvýraznějším?
Za císaře pána to byl určitě strážmistr Biskup, který byl dlouholetým velitelem stanice. Dokonce se dochovaly i děkovné dopisy občanů právě strážmistru Biskupovi. Za republiky potom určitě vrchní strážmistr Řeháček. A za protektorátu vrchní strážmistr Krejsa, který dá se říct v roce 1945, díky tomu, že měl informátory v německé posádce, zachránil město před vypálením a vyhozením do vzduchu.

Jak to vypadá na té vaší četnické stanici v muzeu? Protože to vzniká už od roku 2010?
Náš spolek, dá se říct, který vznikl před 8 lety. Báda o historii naší stanice, o četnictvu vůbec. Ale stanici jako takovou, tu budovu, kde bude naše muzeum, budeme otevírat až příští měsíc.

Muzeum Četnické stanice Chlumec nad Cidlinou

To je přímo ono místo, kde ta četnická stanice kdysi byla?
Bohužel není. Ty dobové prostory, které četníci používali, tak byly na 7 místech ve městě. Bohužel všechny jsou obsazené, případně ty budovy prošly takovou změnou, že by to na pohled nevypadlo hezky. Takže jsme našli alternativní prostory, které jsou dobové zvenku i zevnitř. Máme nachystanou naši expozici jednak samozřejmě klasicky s vitrínami, vystavené stejnokroje a podobně, ale pak to, co je poměrně unikátní, tak jsou místnosti, které jsou zařízené tak, jak byly na konci 30. let za první republiky. Je tam místnost, která je kanceláří četníků. Je tam stůl velitele, šanony, regály, mapy, plány. Všechno, co tam mám být a jak to má být. Vedle toho je četnická ubikace, ta kasárna, kde jsou železné postele a zázemí samotných četníků.

Kde vy se cítíte nejlíp? V kanceláři velitele?
Ne, samozřejmě že v ubikaci.

I na fasádě muzea je taková ta dobová kulatá cedulka.
Udělali jsme smaltovanou ceduli s nápisem Četnická stanice se státním znakem. Teď jsme ještě přidali cedulku označující zvonek k četnictvu a podobně. Aby si lidi mohli i zazvonit. Aby to bylo přesně tak, jak nařizuje kasární předpis a říkají dobové fotografie.

Miloš Bernart ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu

Vy jste přinesl ukázat i četnické čepice. Povězte nám něco o té nejstarší.
Ta nejstarší čepice, kterou tady mám, je čepice, která byla používána na přelomu let 1918 a 1919. Je to upravená rakouská čepice podle nového výstrojního předpisu z konce roku 1918. Zatím co vím, tak je to jediný dochovaný kus, který u nás je. Takže veliká rarita. Mám tady i četnickou helmu, tahle má protektorátní znak. Používala se ve 40. letech. Četníci na ni strašně nadávali, když jim je zavedli. Nelíbilo se jim to, protože se jim v tom pařila hlava. Je to ze ztužených králičích a zaječích chlupů. Je to pevná schránka.

Čtěte takéČetnická stanice Chlumec nad Cidlimou

Já původně myslel, že je to kovové, ale není.
Ne, kovové to není. Má to z každé strany dva malinké ventilační otvory. V létě je v tom hrozné parno. A jak ta helma má kovový rantl, tak v zimě četníkům k tomu přimrzaly uši.

Tedy dvě nevýhody. V létě i v zimě.
Přesně tak. Špatné v létě i v zimě.

img_7395.jpg

Ta trumpeta mě zaujala. Troubí?
Troubí, rozhodně troubí. Ale radši to necháme až návštěvníkům do muzea. Je to vlastně četnická polnice. Používali podobný model jako armáda. Byla trošku upravená. Četníci ji používali při soustředěných oddílech, třeba když zasahovali proti demonstracím a podobně, aby si všichni naráz dali jedno znamení a stejně tak to varovalo i demonstranty. Ti hned věděli, že už jde do tuhého a měli by přestat házet kamení a pakovat se pryč.

Jsou kromě těch mordů, vraždám se dříve říkalo mordy, také nějaké doložené zajímavé veselejší případy?
Rozhodně ano. Máme tady třeba případ, není to teda přímo četník, je to obecní strážník, pan Pištora, který ve 20. letech během 3 měsíců zasahoval u jednoho vážného a u jiného poměrně veselého případu. Stalo se to, že zastřelil jednoho ozbrojeného lupiče v Chlumci po menší přestřelce u nádraží. A tři měsíce na to byl povolán k tomu, když Chlumečáci kousek za městem našli pobíhat v luzích nahou ženu. A chudák strážník Pištora ji tam musel jít ulovit, opatřit ji vlastním služebním stejnokrojem, aby nepobuřovala okolí a dovedl ji do města k soudu.

To zní už skoro jak z těch Četnických humoresek. Tak ještě jednou zveme k vám do muzea četnické historie, s nádhernými unikáty a exponáty, které tam vystavíte od 16. června.
Ano, v 10 hodin v Chlumci nad Cidlinou.

Muzeum Četnické stanice Chlumec nad Cidlinou
autoři: Milan Baják , jak
Spustit audio

Související