Petr Voldán: Šimrání sankcemi aneb Opět o nich bez nich

Pět let nasazovali Syrští Kurdové životy prakticky i za Evropu a celý svět v bojích s obávaným Islámským státem. A jejich hlavní spojenci z Ameriky jim nejen poklepávali na ramena. Silně vojensky pomáhali, jak to ostatně většinou spojenci dělávají. Jenže naivní Kurdové pozapomněli, že v politice často pravidla ani sliby neplatí. Tím spíš, když v čele Spojených státu stojí tak nevyzpytatelný muž, jako je Donald Trump s ústřední myšlenkou - Amerika na prvním místě.

To, že teď vyzývá Turecko ke zdrženlivosti a dělá “bu bu bu” možnými sankcemi, to je jen alibismus, protože pro invazi proti ještě včerejším spojencům Kurdům umetl Turecku cestičku. Stažením amerických vojáků z oblasti vzkázal - máte volné pole. Normálně se tomu říká zrada. Stejně tak na akci muselo tiše přitakat i NATO, jehož je Turecko s devátou nejsilnější armádou světa důležitým členem.

Kurdská žena protestuje proti vojenské operaci Turecka|foto: Petros Karadjias,ČTK/AP

To všechno jen jako připomínka, jak vnímat zdánlivé kroky na obranu Kurdů v situaci, kdy se světové veřejnosti moc nelíbí, jak se k nim politici evropských zemí i Ameriky zachovali. Ani jedenácti tisíci obětí v bojích s Islámským státem, hrozbou pro celý svět, si Kurdové nevysloužili respekt a slušnost - naopak, bojují o holé životy a houfně prchají před vojsky Turecka.
Kontroverzní diktátor Erdogan v jeho čele už dávno ví, že strašení mezinárodního společenství mu neublíží.

A halasně vyhlašované přerušení dodávek zbraní Turecku z Německa, Francie nebo Nizozemska? Turecko jich má dost - jen Berlín jich tam prodal v roce minulém skoro za 250 milionů eur a letos stihl další dodávky za víc než 180 milionů eur. A Německo navíc něco dělat musí - sedí na sudu s prachem, žijí tam kromě Turků i tisíce Kurdů. Bohužel si spolupachatelé současné invaze na severu Sýrie neuvědomují, jaké argumenty dávají do ruky i Rusku, které také prý hájilo své zájmy na Krymu, jako teď Turecko.

Ironicky znějící asijsky pompézní název vojenské invaze “Pramen míru” a šimrání Turecka údajnými sankcemi jsou zkrátka jen dalším příkladem politiky “o nich bez nich”, kterou jsme poznali i my. A tak už klidné pondělí i celý týden.