Petr Voldán: Kudy do pekla

mák, řepka olejka
mák, řepka olejka
0:00
/
0:00

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly - jinak řečeno, i dobrý záměr se může proměnit v něco, co jsme zrovna nechtěli. Někdy je to třeba špatným odhadem, jindy leccos nasvědčuje tomu, že za zdánlivým dobrým krokem pro všechny může být i něčí výhoda nebo prospěch. Ukazuje se to, bohužel, například u některých projektů v zájmu ochrany přírody. 

Kdo by uznale nepokýval hlavou nad nápadem vyrábět energie čistěji, než třeba spalováním uhlí. Nebo proč nešetřit naftu, kterou motorem a pak výfukem proženou miliony aut, když ropa ubývá a výfukové plyny nejsou žádoucí. Ale i toto může být pověstná cesta do pekla. Vede podél poutavých hesel - “Tudy k úsporám paliv”, “Bioplyn jako ekologická energie” ap.

Jenomže tak jako není všechno, co se třpytí zrovna zlato, ani všechno „eko“ není jen bez výhrad ekologické.
 
“Chtěli jsme to udělat co nejlépe a dopadlo to jako vždycky” - už okřídlený výrok bývalého ruského premiéra Černomyrdina se tak zase hodí. Třeba na situaci kolem vychladnutí původního nadšení z biopaliv pro motoristy.

I Evropská unie musela po pár letech rozvoje zařadit zpátečku a vydat zprávu o škodlivosti biopaliv první generace pro motory aut. Jednoznačné výhody nejsou ani při samotné výrobě - na jeden litr biopaliva je prý podle zjištění jedné z vysokoškolských studií  potřeba až 2 500 litrů vody. Souvislost s hrozícím nedostatkem vody očividná, tak jako otázka, jestli ruka pravá věděla, co dělá levá, protože varování kolem vody jsou už dost letitá. A navíc všudypřítomná řepka k tomu...

Strojovna bioplynové stanice

A podobně si cestičku k peklu dláždíme trochu i bioplynovými stanicemi. Potřebují tisíce tun biomasy. Ale přebytků zemědělské výroby zas tolik není - proto pěstujeme například speciálně víc kukuřice. Což je potíž, víc tak hrozí i eroze půdy. A pro zajímavost - na jeden megawatt ze sluneční elektrárny je potřeba mít asi 3 hektary plochy, kdežto abychom získali stejné množství z biostanice, musíme mít k dispozici zhruba 400 hektarů.

A k tomu navrch pochopitelně nějaké množství traktorů i náklaďáků i s jejich výfukovými plyny. Zátěž evidentní jak pro krajinu, tak pro naše životní prostředí - v zájmu bio energie - také pro naše čistější životní prostředí.
 
Jen dva příklady, že není jednoduché vybrat si cestu do pekla, které si pro časy budoucí budujeme. Kudy tam míříme, jestli - obrazně řečeno - přímější trasou nebo oklikou, dobrým úmyslem dlážděnou, to bychom ale asi měli rozhodovat s větším rozmyslem, v souvislostech a systematicky. I třeba s vodou. Aby to nedopadlo jako vždycky. A teď už klidné pondělí i celý týden.

Spustit audio

Související