Petr Voldán: Nic bez ničeho a život bez šťávy

Háčkované cukroví
Háčkované cukroví

Nic bez ničeho a život bez šťávy - titulek dnešní glosy, který už naznačuje téma. Petr Voldán si trochu pohrává jen s obyčejnou předložkou "bez", ale dostává se přitom k zajímavým úvahám.

Jak u slovního spojení "rytíř bez hlavy", tak třeba "není kouře bez ohně" asi cítíme, že tu nejde jen o ten prvoplánový význam. Jistě, rytířů s hlavou pod paždí nebo kdesi v trávě nabízejí pohádkové příběhy dost, ale i přenesených přirovnání bychom pár našli. A vyskakujících, kouřících "čmoudíků" jako reakcí na předchozí, i když leckdy skoro ukryté ohýnky známe nepřeberně jak ze soukromí, tak z veřejného života.

Proč vymýšlíme auta bez řidiče? Řekl bych i proto, abychom eliminovali vliv na řízení řidičů tzv. bezhlavých. Nebo bez mozku? Kávu bez kofeinu máme pro ty, kterým kofein škodí. I pečivo bez lepku je o tuto látku ochuzeno ze zdravotních důvodů. Podobně jako cigarety bez nikotinu, i když k těm asi zapřísáhlí kuřáci budou mít nejednu opovržlivou připomínku.

bolest hlavy

Proč ale akceptujeme i párky bez masa - skoro - nebo čokoládu bez kakaa a bez mléka, to je otázka. Tady najednou je asi cena víc než zdraví, protože odhalit podvody výrobců už dnes není tak těžké. Uživí se například také někteří zpěváci bez hlasu - proč tedy vlastně zpěváci?

Ale můžeme jít ještě dál. Bez obalu - takže narovinu - si řekněme, že máme i politiky bez skrupulí. Že netušíte, co to je ta skrupule? Řeknu vám to jinak - bavíme se teď o politicích, jednajících a chovajících se bez jakýchkoli zábran, bez ohledů na cokoli, bez rozpaků. To jsou ony zvláštně znějící skrupule.

Prostě, málo co se děje kolem nás z ničeho nic - bez příčiny. Ani to, že se někdy cítíme jako tělo bez duše. A nic nás nebaví. Nic bez ničeho nebývá. To je život. Dávejme si pozor, aby v něm nebylo až moc těch "bez". Aby nebyl bez šťávy. A teď už úspěšné pondělí i celý týden.