Petr Voldán: Normální zlato

Znovu zlatá a po devatenácté nejlepší na světě Martina Sáblíková - výsledek, který pro autora dnešní glosy vyčnívá vysoko nad ostatními událostmi uplynulého víkendu. Přesto dal zamyšlení titulek “Normální zlato”. Proč, o tom už následující dvě a půl minutky a Petr Voldán.

Devatenáctkrát nejlepší na světě, kdo to má. Martina Sáblíková. K slzám dohání nejen fanoušky, ale i soupeřky, naposledy v sobotu o osm let mladší nizozemskou rychlobruslařku. V tomhle sportu jsou bruslařky opravdu rychlé, ale na delších tratích je nejrychlejší ta naše už roky. Soupeřky jí postupně dorůstají, ale Martina je zkrátka pořád ještě zlatá.

Zlaté jsou šperky, hodinky, jsou mezi námi borci, co mají zlaté ručičky nebo zlato v hrdle. Sem tam je možné narazit i na zlato kočičí. Dočista jinak zlatá je ale Martina Sáblíková. Řekl bych tak nějak ryzí. Což je jinak čistý, nefalšovaný, pravý. A to sedí. Jinak by to ze zamrzlých rybníků nedotáhla k devatenácti světovým prvenstvím.

Doslova musel asi zamrzat i původně překvapený a asi i trochu shovívavý, možná maličko přezíravý úsměv na tváři všech, pro které “rybníkářské” začátky Martiny Sáblíkové byly historkami hraničícími s pohádkami. Postupně s každým titulem mistryně světa, zatím devatenáctkrát.

Martina Sáblíková při mistrovství světa v německém Inzellu

Máme tu jednu ze světových sportovních legend, nikoli jen rychlobruslení. Jenže pokud by chtěl někdo u nás jít v jejích stopách, musel by se vlastně - svým způsobem - nejdřív vypravit s rodiči zase na rybník. Baví mě debaty s argumenty, že je to sport, kterému holduje jen málo lidí, že hala pro něj se nevyplatí a tak podobně.

Jako kdyby neexistovaly - v Nizozemsku kupříkladu - haly multifunkční, účelné a nikoli megalomanské. Nebo třeba umělé ovály, jako mají i v takové Budapešti. Kdyby se takhle stavěla kdysi ke své budoucnosti v rychlobruslení Martina Sáblíková, kroužila by na rybníku dodnes.

Mezitím se ale už svět přestal usmívat - když mluví a píše o Martině Sáblíkové, předhání se v superlativech. Grandiózní, fenomenální a tak podobně. A “zlatá” Martina? Ta je pořád stejně “normální”. Jsem přesvědčen, že i proto zase zlatá. Takže klobouk dolů Martino a teď už i vám úspěšné pondělí i celý týden.

autoři: Milan Baják , pvo
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.