Od poslechu a vyprávění pohádek po první herecké angažmá v Klicperově divadle. Cesta Martiny Czyžové

31. srpen 2022

Divadelní prázdniny končí, nová divadelní sezóna klepe na dveře. V Klicperově divadle v Hradci Králové už začal prodej předplatného a přednostní prodej vstupenek na letošní festival Čekání na Václava, který se koná vždy na podzim. A letošní posilou hradeckého hereckého souboru je mladá a talentovaná herečka Martina Czyžová. 

Hradecké Klicperovo divadlo je pro vás vůbec první angažmá v životě?
Ano, je to tak. Těším se moc, hrozně jsem si to přála a jsem ráda, že se mi tohle přání splnilo.

Je vám 19 let, jste těsně po absolvování herecké Janáčkově konzervatoře, kterou jste studovala v Ostravě.
Ano. Já pocházím z Karviné, což je asi tři čtvrtě hodinky autobusem od Ostravy. Takže jsem z Moravskoslezského kraje, k Ostravě jsme měla vždy blízko, ale mým rodným městem je Karviná.

Jako dítě jsem uměla brzy mluvit a srozumitelně číst. Hodně jsem poslouchala pohádky a potom si je sama převypravovala.
Martina Czyžová, herečka

Jak jste se dostala k herectví? Byla jste dítě, které se rádo předvádí před spolužáky ve škole?
Byla jsem přesně takové dítě, ano. Vždy při nějaké rodinné oslavě jsem natahala sestřenku, bratránka i sestru, když potom už byla trošku starší a jen necumlala dudlík, a stále jsem se snažila vymýšlet nějaké choreografie nebo scénky. Byla jsem docela akční. Maminka také říkala, že jsem strašně brzy uměla mluvit a srozumitelně číst. A když jsem byla malá, tak jsem hodně poslouchala, myslím si, že to s tím trošku souvisí, proto to zmiňuji, pohádky. Rychle jsme je měla naposlouchané a potom jsem je převypravovala.

Čtěte také

Ale trošku divadelní geny nebo vlohy v rodině máte, protože jste s jednou slavnou herečkou v příbuzenském stavu? Je to tak?
Nevím přesně, jak ten příbuzenský vztah nazývat, ale ano, Alena Mihulová je sestřenice mojí babičky.

Probírala jste s ní vaše herectví?
Prakticky celou základní školu jsme s ní v kontaktu moc nebyla, protože jsem bydlela v Karviné a ona žije v Praze. Slýchávala jsem o ní, mamka o ní občas povídala. Setkala jsem se s ní až v průběhu studia na konzervatoři. A když jsem byla v Praze, tak jsem u ní dokonce přespávala. Ale o herectví jsme moc nemluvili, já jsem si k němu našla cestu spíš sama.

Novinky, informace a hrací plán Klicperova divadla z Hradce Králové, které je čtyřnásobným držitelem ocenění Divadlo roku.

Máte už také pěknou filmovou zkušenost. Zahrála jste si ve filmu Zbožňovaný vedle takových hereckých jmen, jako je Jiří Bartoška, Zuzana Kronerová, Jiří Langmajer nebo Ivana Chýlková. To je film plný hvězd.
Byl to docela tlak. Ne, že by oni by na mě vyvíjeli nějaký tlak, ale já jsem si ho v hlavě sama utvářela z toho, po boku koho tam vlastně jsem. Byla to moje první zkušenost před kamerou a nevěděla jsem moc, co to všechno obnáší, co se to děje. Takže jsem byla paradoxně možná o něco víc v klidu, než bych byla třeba teď, kdy už nějaké zkušenosti s natáčením mám.

Čtěte také

Také jste ještě předtím, než jste šla na konzervatoř, dělala dramaťák a tancovala.
Ano, od šesti let. Byla to taková dobrá taneční a pěvecká průprava, protože, jak jsem si všimla, tady Hradci se v divadle hodně zpívá. Mám z toho trošku strach, ale zpěv byla vždy disciplína, kterou jsem hrozně chtěla dělat. Ovšem jestli mi něco nejde, tak je to hraní na jakýkoliv hudební nástroj.

Myslím si, že tady v Hradci se v tomto ohledu hodně otrkáte.
Doufám, protože bych chtěla.

Jak přišla nabídka na vaše první angažmá v Hradci?
Ještě společně s několika spolužáky jsme asi v půlce čtvrtého ročníku studia na konzervatoři obesílali umělecké šéfy různých divadel. To by měl být standardní postup vycházejících studentů, kteří mají zájem o práci, chtějí o sobě dát vědět. Takže jsme si sedli a napsali těm, kteří nás zaujali. Psala jsem opravdové dopisy, protože mi to přišlo osobnější. Přidala jsem pár fotografií a životopis. Z několika divadel se mi ozvali, vždycky moc hezky odepsali, i když zrovna nikoho nesháněli. A kdo mi odepsal s nadějí, byl Pavel Khek z Klicperova divadla. Přijel se ještě společně s dramaturgyní Lenkou Smrčkovou podívat na představení v Národním divadle Moravskoslezském, kde jsem hostovala a asi jsem ho zaujala.

Čtěte také

V čem vás uvidíme v nové divadelní sezóně, v jakých rolích?
Asi nejvíc se těším na Zbabělce, kteří mě teď čekají, to je přezkoušená role za odcházející Aničku Peřinovou. Společně ještě s Kyticí a se Čtyřlístkem, to jsou tři inscenace, které za Aničku přebírám. A 16. srpna jsme začali zkoušet inscenaci, která se jmenuje Bílý jelen od celosvětově úspěšného dramatika Floriana Zellera. Je to jeho nejnovější text. Ze začátku se to tváří jako komedie a pak se to zvrhne v detektivku až thriller. Mě ten text hodně baví, ona totiž ta hra neběží časově chronologicky, je to fajn. Myslím si, že by se to mohlo potkat s pozitivní reakcí diváků.

Paráda. A co dalšího vás ještě čeká?
Na co se moc těším, to je Prašina od Vojtěcha Matochy podle jeho knižní předlohy. Tu začneme zkoušet po premiéře Bílého jelena a Očarování, což je druhá inscenace, která se zkouší paralelně s Bílým jelenem na menší scéně.

Jakub Schmidt a Martina Czyžová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Nová posila uměleckého souboru hradeckého Klicperova divadla Martina Czyžová byla naším hostem. Tak, zlomte vaz.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...