Obdivuju všechny mladé, kteří věci mění. Moc jim fandím a věřím, říká architektka Helena Dařbujánová
Pátečním hostem u mikrofonu Lady Klokočníkové v rozhlasovém studiu v Havlíčkově ulici v Hradci Králové byla 11. února po 10 hodině dopolední renomovaná architektka Helena Dařbujánová, která si v padesáti nečekaně podmanila svět designu. Člověk s nekonvenčním vkusem a s kopou elegance.
Český design Helena Dařbujánová pravidelně reprezentuje na výstavách a veletrzích v Paříži, Miláně, Londýně či Hong Kongu. Má ráda vítr ve vlasech, podzim, pravdu, svoji rodinu, svoji práci, jógu, běžky, plavání, knihy, časopisy, čokoládu a smažený květák, Mydy Rabycad a Hradec Králové.
Helena Dařbujánová se narodila v Nymburce. Vystudovala Fakultu architektury ČVUT Praha. Je architektkou a designérkou. V roce 2012 založila vlastní značku s příznačným názvem „Helena Dařbujánová“, o dva roky později otevřela vlastní showroom v Praze. V padesáti letech byla nominována na Objev roku Czech Grand Design, získala taktéž 6 národních cen EDIDA (Elle decor international design awards).
Jako architektka ve východních Čechách zanechala bezesporu výraznou stopu. Spolupracovala například na Novém pivovaru v Hradci Králové, navrhla populární sociální podnik Bistro u dvou přátel na témže místě a v neposlední řadě je autorkou hotelu Rajská zahrada v Novém Městě nad Metují.
„Hradec Králové je nádherné město s nádhernou přírodou. A díky osobnostem, jako byli Kotěra a Gočár, je zapsáno zlatými písmeny v povědomí všech. Ale nemám pocit, že naše generace tento odkaz nějak aktivně rozvíjí. Nejsem ovšem v pozici, abych to nějak dramaticky kritizovala.“
Chtěla jste být architektkou už od dětství? A jak jste stala designérkou?
„Můj design přišel shůry. Asi každý architekt je potenciální designér. Je schopen do domu něco navrhnout. Vždycky mě to bavilo, ale nějak jsem to nerozvíjela. Až jednoho dne chtěl můj klient do pracovny malý gauč a já jsem nenašla žádný, který by se mi pro něj hodil. A tak jsem si řekla, že ho vymyslím.“
Čtěte také
„Seděla jsem v kadeřnictví, hrozně moc trvalo, tak jsem mezitím nakreslila na kus papíru gauč Momo. Šla jsem do Polstrinu a zeptala se, jestli by mi ho vyrobili. Nakonec za mnou přišli s tím, že se jim tak líbí, že by ho chtěli zařadit do své výroby. Vystavili ho na Designbloku a dostali za něj nominaci na výrobce roku na Czech Grand Design.“
„Za rok mi zavolali, jestli pro ně navrhnu houpací křeslo. Za to už jsem dostala cenu EDIDA. Pak jsem navrhla a vyrobila dámský budoár, který viděla jakási žena a řekla mi, že s ním musím do Paříže. Ten večer jsem vygooglila, že Ministerstvo obchodu a průmyslu pořádá výjezd na Maison et Objet v Paříži.“
Vaše vlastní dráha známá široké veřejnosti začíná v roce 2014. Co bylo předtím?
„Když jsem byla malá, chtěla jsem být spisovatelka, právě proto, že mě baví vytvářet příběhy. Ale nebyla jsem si jistá, zda bych byla schopná takové otevřenosti. Měla jsem pocit, že by se lidé v mých příbězích poznávali a mně by to nedělalo dobře. Nakonec ale to samé dělám skrze design.“
„Říkám, co si myslím a příběhy mají čím dál silnější linku. Jasně, že je pro mě důležité, aby byl design hezký a funkční, ale baví mě, že díky němu mohu vyjádřit názor.“
Helena Dařbujánová pojmenovává svůj nekonformní nábytek a doplňky vcelku netradičně, což její tvorbu přibližuje současným i budoucím majitelům jednotlivých kusů. Nás nejvíce zaujaly názvy koberců: „Sedni, lehni, nebo já nevím… hlavně ale ZŮSTAŇ!“ či „A potom se vám schoulí u nohou…“.
Vzpomenete si na některá svá díla, kterými jste řekla, co si myslíte?
„Třeba když jsem pracovala na projektu Miss Vietnam na podporu česko-vietnamských vztahů.“
Čtěte také
„Chtěla jsem, aby lidé nevnímali Vietnamce jako někoho, kdo prodává na tržnici, ale vnímali jejich kulturu, která má bohatou minulost a dokonalá tradiční řemesla.“
„Použila jsem tehdy sedátka, která jsem vystavovala na Expu v Miláně a očalounila je tradičními látkami z Hanoje. Byla jsem sice na stolečky hrdá, ale v tomhle případě hrály druhé housle. Důležitý byl materiál. A když může komunikovat židle s potahem, tak můžeme i my lidi.“
V tvorbě se často objevují vaše děti. Jak vnímají ty tvorbu?
„V designu se objevují hodně moje děti a přátelé. Jestli mám někoho ráda, tak proč bych to nemohla říct nahlas. Mám tři děti a každý z nich je tvůrce. Julia Chochola je malířka a tatérka, Matyáš Chochola sochař a Žofie Dařbujánová uznávaná zpěvačka.“
Už jste ale i babičkou.
„Jsem babička. A s tím se mi znovu potvrdilo, že mi design přišel shůry. Díky němu jezdím z Hradce Králové každý týden do Prahy a tak se mohu vídat se svými dětmi o dost častěji. Když jdu do Stromovky s kočárkem, tak si při té své babičkovské procházce říkám: „Bože, děkuju, že díky tomu svému vnoučkovi nezblbnu.“
„Jakmile vystoupím v Praze z vlaku, mám pocit, že ve vzduchu jiskří energie a aktivita. Do Hradce si jedu odpočinout. Obdivuju všechny mladé, kteří z Hradce neutekli a věci v něm mění, hrozně jim fandím. Věřím mladým lidem,“ říká architektka Helena Dařbujánová.
Celý rozhovor Lady Klokočníkové s architektkou a designérkou Helenou Dařbujánovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Čím víc potkáváme lidi, kteří něco dokázali, tím víc poznáváme, jak jsou otevření novým talentům
Módní návrhářka Andrea Vytlačilová a malíř Josef Zlamal tvoří mladou uměleckou dvojici. Dva šikovní lidé, kteří se z České republiky dokázali prosadit i ve velkém světě.
-
Architekt a vizionář Josef Gočár „vymodeloval“ moderní tvář Hradce Králové, salónu naší republiky
Je to přesně 140 let, co se v Semíně narodil Josef Gočár, jeden z našich největších architektů. Jeho největším životním dílem je moderní Hradec Králové.
-
Paříž se chlubí Eiffelkou a Vítězným obloukem. Hradec má Vítěze, Gočárovo schodiště a řeku navíc
Hlavní město lásky a milenců nebo Mekka umělců. To jsou přívlastky Paříže. Salón republiky ve východních Čechách nezůstává za touto světovou metropolí v mnohém pozadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
