„Nejdůležitější je trpělivost.“ Aneta, Bára a Eliška přivezly domů tři zlata z cukrářské olympiády
Představíme vám tři skvělé cukrářky a reprezentantky Střední školy gastronomie a služeb v Nové Pace. Přivezly totiž tři zlaté medaile ze světové cukrářské a kuchařské olympiády ve Stuttgartu. Jde mimochodem o nejstarší uznávanou kulinářskou soutěž. Zlatou medaili přivezla Eliška Hebká za dort Super Mario. Bára Šimůnková za létající domeček s balónky a Aneta Růžková vytvořila dort s názvem osobnosti Johnyho Deppa. Všechny tři cukrářky jsou tu s námi v rozhlasovém studiu.
Moc gratuluji k takovému úspěchu.
Děkujeme.
Je to úžasné. Už jste ty vítězné dorty snědly?
Když se dělá exponát na soutěž, tak se nikdy nejí. Už jen při představě, kolik lidí okolo toho projde, kolik lidí na to prská. (smích)
Ale jedlé to je?
Ano. V naší kategorii jsou tedy povolené nejedlé konstrukce, ale nesmí být přiznané. Což znamená, že komisaři ani nikdo jiný, je nesmí vidět.
Pojďme říct, jak jste se vůbec dostaly k cukrařině. Protože Eliška a Bára jsou totiž už jsou i paní učitelky.
Přesně tak.
Vítězné exponáty jsou teď u nás ve škole a pro veřejnost budou k vidění například při školních vánočních trzích.
Aneta, Bára a Eliška, tři oceněné novopacké cukrářky
Aneta studuje kolikátý ročník?
Posledním ročníkem nástavbové studium.
Eliško, jak vy jste se dostala k cukrařině?
Chtěla jsem být cukrářkou už od 4. třídy. Ale do té doby, než jsem šla na cukrařinu, tak jsem se tomu nevěnovala. I když rodiče říkali, ať něco upeču, tak jsem říkala, mami, promiň, to mě naučí až tam. (smích) Ale už jsem měla jasno, že se chci věnovat cukrařině a především té umělecké.
Čtěte také
Báro, vy jste neměla sen stát se cukrářkou?
Ani moc ne. (smích) Studovala jsem hotelovku, ta mě nebavila, tak jsem šla na cukráře. A tam mě to teprve chytlo.
A Aneta?
Už, když jsem byla maličká, tak jsem hrozně ráda modelovala z modelíny. Vždy jsem byla víc zručná na ruce než na učení, to mi zase tolik nešlo. Tak jsem se zaměřila hlavně na ty ruce a chytla jsem se v cukrařině. Je to hodně podobné s tou modelínou.
Proč jste se rozhodly studovat v Nové Pace? A proč právě uměleckou cukrařinu? A co to vůbec je, jak se liší umělecká cukrařina od té klasické?
Barbora Šimůnková: Určitě je potřeba hodně fantazie. U mě také vítězila lokalita školy, protože jsem Novopačák, ale chtěla jsem si zejména vybrat školu uměleckého zaměření. Malování mám sice ráda, ale nechtěla bych se tím úplně živit, protože když namalujete obraz, někdo si ho pověsí na stěnu a má ho celý život. Ale když uděláte krásný dort, tak se sní a musíte udělat nový a další znovu.
A musí přijít další fantazie. Aneto, také jste z Nové Paky?
Aneta Růžková: Já jsem z Nové Paky, takže také hrála roli lokalita. Ale slyšela jsem o té škole samé ohromující zprávy, jak jsou úspěšní. A nejvíc mne asi oslovila Eliška, se svými výtvory už cestovala po světě a měla různé soutěže za sebou. Ty její exponáty mě strašně oslovily.
Co vyžaduje umělecká cukrařina? Základem je možná fantazie.
A hlavně spousta trpělivosti.
Je to tedy makačka?
Začátkem exponátu je vymyšlení celé konstrukce, aby nic nepopadalo. Už to chce trpělivost. Chce to se opravdu nad tím zamyslet a postupně to celé vzniká. Potom vzniknou samozřejmě nějaké problémy, které se prostě musí řešit. Zkrátka trpělivost hraje důležitou roli.
To mě zajímá, jestli jste třeba někdy něco vymyslely a potom jste narazily na to, že to vlastně vůbec nejde prakticky udělat? Stává se to?
Eliška Hebká: Většinou se stává, že když si něco vymyslíte a když to potom modelujete, tak při tom procesu modelování si to ještě dovymyslíte lépe.
Bára také má podobné zkušenosti?
Přesně tak. (smích)
Ony vítězné dorty jsou teď u vás ve škole?
Ano, jsou u nás ve škole a pro veřejnost budou k vidění například na vánočních trzích naší školy.
Já pořád mluvím o dortech, ale ony to vlastně vůbec dorty nejsou. Jaký je v tom rozdíl?
Je to umělecký exponát. Je to celé z modelovací hmoty.
Pojďme si popsat trošku ty vaše vítězné exponáty. Tak, Eliško, proč Super Mario bojuje s tou masožravou kytkou? Jak vznikl tento nápad?
Můj exponát se jmenoval Game over, Super Mario - hra, která přežije. Mě zaujala myšlenka, že tato hra je tady spoustu let, spousta generací ji zná a někdy ji hrála. Takže jsem si chtěla trošku i já pohrát v uvozovkách s tou grafikou, protože hra začínala u pár pixelů, ale dál se vyvíjí. Takže jsem se snažila udělat exponát trošku realističtější.
Je to úžasné, já si vůbec nedokáži představit, jak se například na tom dinosaurovi dělaly ty šupiny. To je prostě piplačka.
Kulička po kuličce.
Pojďme k Báře. Jak vznikl nápad na létající domeček s balonky? To je tedy také piplačka.
Nápad vznikl podle pohádky Vzhůru do oblak. Ta pohádka se mi strašně líbí.
Co na tom bylo nejpracnější? Já bych řekl ty balonky.
Balonky byly docela jednoduché. Nejhorší bylo to uchytit tak, aby to bylo ve vzduchu, aby to jako letělo.
Ovšem ty detaily. Člověka musí strašně bolet ruka, když se dělá na postavičce obličej. A Aneta asi má ráda Johnyho Deppa.
Ano, hodně. Ale vždy mě to odrazovalo, protože na světových soutěžích byl třeba čtyřikrát Jack Sparrow ztvárněn. Tak jsem to vymyslela trošku jinak. Udělala jsem postavičky z různých jeho rolí, kde všude hrál. Je tam několikrát.
Čtěte také
Ale přeci jen největší je Jack Sparrow.
Největší je Jack Sparrow. Podle mě největší jeho role z Pirátů z Karibiku.
Co vám dalo při tvoření největší práci?
Asi ty obličejíčky. Protože musí být strašně specifické, aby si byly si podobné.
Vy jste je tedy vezly na soutěž, nedělaly jste to přímo ve Stuttgartu.
Ano, na soutěži maximálně doděláváme to, co se třeba při převozu poláme.
Musíte mít v sobě vášeň pro cukrařinu. Protože když vás to nebude bavit, tak soutěžnímu exponátu nebudete věnovat čtyři měsíce života.
Aneta, Bára a Eliška, tři oceněné novopacké cukrářky
To musí být strašné nervy, ne? Když to vezete daleko v autě.
Máme velkou důvěru k našim řidičům, kteří to vezou. (smích)
To chce ještě asi nějakou ochrannou konstrukci na přepravu.
Ideální je vytvořit to tak, aby to něco vydrželo. Protože se počítá, že se s tím bude jezdit.
Kolik hodin práce vám ty vaše výtvory zabraly?
Hodiny nevím, ale za nás za všechny holky to byly 3 až 4 měsíce pro každou na její exponát.
Co tedy na to říkali ve Stuttgartu? Obdržely jste 3 zlaté medaile za své výtvory. Co lidé, když chodili kolem, zastavovali se? Usmívali se? Co říkali?
Bylo pro nás určitě velmi potěšující, že se zastavili u našich exponátů. Vždycky tam byl takový shluk lidí, kteří si to fotili. Tak to nás nejvíc potěšilo. Konkurence byla ohromná a jsme moc rády, že jsme se tam vůbec mohly dostat.
Střední škola gastronomie a služeb Nová Paka
nabízí zajímavé studijní obory zakončené maturitou nebo výučním listem. Všechna pracoviště pro odborný výcvik jsou vesměs nově vybudována a vybavena moderní technologií.
Musíme říct, že je to opravdu olympiáda. To znamená, že soupeří profesionálové z celého světa. Je to tak? Měly jste možnost se podívat i na jejich exponáty a obdivovat je? Co vás zaujalo nejvíc?
Tento rok se účastnilo na 73 zemí. Olympiáda neprobíhá jenom v jednom dnu, těch dnů je víc. Takže jsme nemohli vidět všechny exponáty naživo, ale v naší kategorii, kde my jsme soutěžili, tak nás bylo celkem 54. Takže se bylo na co dívat. A je úžasné, když máte možnost sejít se s lidmi, kteří mají stejnou vášeň pro to řemeslo. A vidíte, že na tom nechali kus sebe.
Ona vášeň je asi také hodně důležitá.
Je to důležité, protože když vás to nebude bavit, tak tomu nebudete věnovat čtyři měsíce života.
Našimi hosty dnes byly tři zlaté medailistky ze světové cukrářské a kuchařské olympiády. A také reprezentantky SŠ gastronomie a služeb v Nové Pace Eliška Hebká, Bára Šimůnková a Aneta Růžková. Moc děkuji za rozhovor.
Taky děkujeme, na shledanou.
Související
-
Dvě zlaté cukrářské medaile z Erfurtu
Z mezinárodní olympiády cukrářů a kuchařů v německém Erfurtu přivezla studentka Střední školy gastronomie a služeb z Nové Paky Eliška Nýdrlová dvě zlaté medaile za ...
-
Láska prochází žaludkem! Vysíláme z festivalu kuchařského a cukrářského umění Gastro Hradec
Další březnový přímý přenos jsme připravili na čtvrtek 28. března, kdy se v královéhradeckém Aldisu koná 24. ročník národní soutěže kuchařského a cukrářského umění.
-
Děda legionář. Muzeum v Pecce splétá osudy cukráře a mašinfíry obrněného vlaku Orlík v Rusku
V Pecce na Jičínsku bylo otevřeno nové muzeum. Je výsledkem spolupráce Petra Jůzy a Zdeňka Chramosty, jejichž dědečkové spojili životy s tamním domem čp. 12 na náměstí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
