Děda legionář. Muzeum v Pecce splétá osudy cukráře a mašinfíry obrněného vlaku Orlík v Rusku
V Pecce na Jičínsku bylo otevřeno nové muzeum. Je výsledkem spolupráce Petra Jůzy a Zdeňka Chramosty, jejichž dědečkové spojili životy právě s tamním domem čp. 12 na náměstí. Jeden z nich byl legionářem v Rusku, druhý v domě provozoval cukrárnu. Expozice představuje dochované předměty i osudy legionářů z regionu.
Dnes se zatouláme na Jičínsko, konkrétně na Pecku, kde stojí jednak stejnojmenný hrad, ale teď i nové muzeum věnované jednak cukrářství, ovšem hlavně našim legionářům. Jak to jde všechno dohromady nám vysvětlí Zdeněk Chramosta.
Vy jste přijel z Pecky, ale jste Hradečák.
Já jsem Hradečák a na Pecce mám po tatínkovi půlku domu. Takže většinu času trávím teď v létě na Pecce.
Legionáři byli ve dvojím ohni. Hrozila jim nejen smrt kulkou na frontě, ale v případě zajetí i za vlastizradu. Jim nezbývalo než bojovat.
Zdeněk Chramosta, vnuk legionáře Františka Chramosty
Cukrářství a legionáři, jak to jde dohromady? Co to spojuje?
Spojují to dědečkové. A sice můj dědeček, který byl legionářem v Rusku, respektive příslušníkem československé legie v Rusku, a dědeček Petra Jůzy, což je současný provozovatel muzea. Jeho dědeček měl kdysi v tomto domě pronajatou cukrárnu, celé přízemí, kde vyráběl a prodával cukrovinky. Po roce 1943, když dědeček zemřel, tak babička tento dům panu Jůzovi prodala. Ono muzeum vzniklo víceméně náhodou, protože původně chtěl současný majitel Petr Jůza provozovat pouze občerstvení. Ale do rozměrných místností, protože to je poměrně rozsáhlý prostor, instaloval to, co mu zbylo po dědečkovi. To znamená formičky, nástroje, přístroje, ale i výrobní stroje, které používali cukráři. Jedna místnost zůstala volná a do té jsme na návrh mého zetě umístili to, co nám zbylo po dědovi z legií. Vyznamenání, fotografie a nějaké další artefakty.
Hradec vzpomínal na padlé legionáře a slavnostně uložil zeminu z bojišť 4. střeleckého pluku
Jen pár hodin uplynulo od slavnostního otevření parkovacího domu v Gayerových kasárnách a také pietního aktu 4. střeleckého pluku Hradec Králové. Tomu předcházela celodenní akce Československé obce legionářské, která měla v Žižkových sadech svůj infostánek a dobové ležení s ukázkou výzbroje a výstroje.
Je to dům číslo popisné 12 na náměstí v Pecce. Ten je tedy propojením vašich dědečků.
Ano. Můj dědeček František Chramosta byl nejen legionářem v Rusku, ale on byl dokonce mašinfírou obrněného vlaku Orlík. Takže měl spoustu artefaktů týkajících se přímo tohoto obrněného vlaku.
Jak se vůbec váš dědeček dostal k československým legiím. Vyprávěl vám o tom někdy?
Bohužel ne, protože já jsem přeci jen mladší ročník. Nicméně on se tam dostal ze zajetí. Děda sloužil u čtvrtého mysliveckého pluku polních myslivců v Boleslavi a byl to jeden z těch nešťastných pluků, které se dostaly do obklíčení v pevnosti Přemyšl. A poté, co jim došly veškeré zásoby, vystříleli veškeré náboje, tak se vzdali ruské armádě. Odešel do zajetí a ze zajetí potom na nábor. Tam se dostal v roce 1915. V roce 1916 vstoupil do legií. Od té doby až do roku 1920 v těch legiích byl.
Jaký to byl život? Asi tam šlo o život každou chvíli. Nejen při samotných bojích, ale oni vlastně zapověděli poslušnost Rakousku-Uhersku. Za to totiž hrozil trest smrti.
Samozřejmě. Uvědomte si jednu věc, že oni se z válečných zajatců se stali dezertéři a ještě k tomu vlastizrádci. Takže legionářům hrozila smrt nejen kulkou na frontě, ale v případě, že by se dostali do zajetí, tak i smrt za vlastizradu. A ty případy jsou známy. Takže se dá de facto říct, že legionáři byli ve dvojím ohni. Jim nezbývalo než opravdu bojovat. A já bych k tomu chtěl ještě dodat, my říkáme legionáři, ale tento název vznikl až po první světové válce. Původně to bylo revoluční vojsko v Rusku, pak revoluční armáda, protože jen v Rusku jich bylo kolem 60 000. A je třeba připomenout, že byli i francouzští a italští legionáři. Všichni se stejnou mírou zasadili o to, že vznikla naše První československá republika.
Jak se potom dědeček dostal po válce domů? Protože to také trvalo spoustu let. Legionáři se vraceli složitými cestami, dá se říci přes celou planetu.
Uvědomte si, že to bylo bojové uskupení, které se probojovávalo cizím nepřátelským územím pryč ze země, chtěli domů. Můj děda konkrétně v roce 1920 v jednom z transportů, který odjížděl z dálného východu. Dostával se tedy domů přes Kanadu až v roce 1920. Takže tito muži byli od roku 1914 do roku 1920 neustále v boji.
Nové muzeum v Pecce na Jičínsku, v domě číslo 12, tedy vzniklo díky vašim dědečkům, vás a pana Jůzy, kteří s tímto domem spojili své životy. Jeden byl legionářem, to byl váš dědeček a dědeček pana Jůzy byl cukrářem nebo měl v domě cukrárnu. Vy si pamatujete dědečka pana Jůzy a cukrárnu v tom domě?
Já už si dědečka pana Jůzy moc nepamatuji, poněvadž jsem byl poměrně malý kluk. Ale co si pamatuji, cukrárna tam byla ještě za minulého režimu. A je takovou trošku paradoxní situací, že cukrárnu provozovala manželka pana Jůzy, tedy bývalého majitele, už pod družstvem Jednota. Tak si tu cukrárnu pamatuji.
Cukrárna na Pecce. Za První republiky to bylo vyhlášené rekreační letovisko. Musela tam být spousta turistů. Tak se asi dveře v cukrárně netrhly.
To nepochybně. Cukrárna tam byla velice funkční. Mimochodem dnes je vedle další cukrárna, která se jmenuje Zlatá Pecka a tam se tedy také dveře netrhnou. Pravdou ale je, že samozřejmě dnes jsou nároky rekreantů trošku jiné, než byly za První republiky. Na Pecce je také výborný kemp, jeden z nejlepších v republice, takže tam pořád lidé jsou, ale už to není co to bylo. Přeci jen na Jadran kdysi jezdilo jen málo lidí, dnes je to naše moře.
Co všechno uvidíme v expozici vašeho muzea?
Já bych to nastínil od začátku. Petr Jůza oslovil Československou obec legionářskou. Přijeli se podívat a dostali nápad, že by tam udělali muzeum. Taková muzea jsou zatím jen tři v republice. Jedno je v Praze, jedno v Jaroměři - Josefově, a třetí je teď na Pecce. Jeho námětem je Cesta legionáře a legionáři z Pecky. My jsme objevili 31 legionářů jen v tomto regionu, jen na Peckovsku. Dnes už jich je 53. Muzeum tedy nastiňuje, jak legie vznikly, jaký měly vývoj v době války a co se s legionáři stalo po první světové válce. Jak byli v naší republice sociálně zajištěni, jak spolkově žili. Ale také informace o tom, že se zapojili do druhého odboje, zvlášť na Novopackou a Peckovsku. K tomu je ještě trošku nastíněno i ono muzeum cukrářství. To tam je pořád, ty nejzajímavější kousky jsou tam vystaveny. Formičky a některé zajímavé stroje, nástroje na výrobu cukrovinek.
A z toho legionářského života uvidíme co?
Z toho legionářského života určitě bude lidi zajímat, že tam máme třeba kulomet Maxim, který legionáři používali. Je tam i model obrněného vlaku Orlík. Hodně informací je právě věnováno tomuto Orlíku.
Pokud se na moře dobře připravíte, ono se na vás vykašle a nechá vás přežít
Zdeněk Chramosta už jako malý kluk rád četl dobrodružnou literaturu a cestopisy. Když v Hradci Králové studoval průmyslovku, setkával se s bývalými rakousko-uherskými námořníky. Ve svých 27 letech pak nastoupil k Československé námořní plavbě. 40 dobrodružných let na moři bylo splněním jeho dětského snu.
To je Orlík, který mašinfíroval váš děda.
Ano. To je obrněný vlak Orlík, poměrně proslavený. Byla to asi nejmocnější zbraň našich legionářů, onen obrněný vlak.
Neplánujete do budoucna rozšířit expozici také o zajímavosti z vašeho života? Protože ten je také zajímavý, vy jste námořník. Plavil jste se celý život po moři.
Dá se říct, že téměř většinu profesního života ano. Protože jsem sloužil 38,5 roku na moři, na všech oceánech. A plavil jsem se u několika společností včetně československé, pak české, potom norské a německé. Takže zážitky mám.
O tom si musíme popovídat někdy příště. Muzeum na náměstí v Pecce je předpokládám o prázdninách otevřeno každý den.
Každý den ne, má otevřeno přes víkendy od 10 do 17 hodin. Ale samozřejmě i po té páté hodině tam většinou lidé bývají. Takže i potom je prohlídka možná.
Kdo by se chtěl projít legionářským životem vašeho dědečka Františka a cukrářským životem Jiřího Jůzy, dědečka současného majitele domu Petra Jůzy, tak může do muzea přijet. Já moc děkuji za rozhovor, naším hostem byl zajímavý člověk, námořník Zdeněk Chramosta, který nás do muzea v Pecce pozval.
Děkuji. Na shledanou.
Související
-
Hradec Králové rozdal výroční ceny. Nejvýznamnější událostí bylo odhalení památníku legionářům
Hradec Králové zná laureáty výročních cen města za rok 2018. Na půdě Univerzity Karlovy je oceněné osobnosti nebo jejich zástupci převzali z rukou představitelů města.
-
Nevrátili se - mrtvi jsou. Nová kniha mapuje osudy padlých v 1. světové válce z okresu Náchod
Historička Věra Vlčová publikaci několik let připravovala ve spolupráci s vojenským historikem Janem Čížkem. Zmapovali pomníky z 1. světové války na území okresu Náchod.
-
Život v zajateckém táboře 1. světové války na Broumovsku zachycuje unikátní soubor fotografií
Letos je to přesně 100 let, co skončila 1. světová válka a vznikl samostatný Československý stát. My se právě do této doby ohlédneme s naším hostem, Petrem Bergmanem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
