Pokud se na moře dobře připravíte, ono se na vás vykašle a nechá vás přežít

Zdeněk Chramosta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Pavlou Kindernayovou
Zdeněk Chramosta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Pavlou Kindernayovou

Zdeněk Chramosta už jako malý kluk rád četl dobrodružnou literaturu a cestopisy. Když v Hradci Králové studoval průmyslovku, setkával se s bývalými rakousko-uherskými námořníky. Ve svých 27 letech pak nastoupil k Československé námořní plavbě. 40 dobrodružných let na moři bylo splněním jeho dětského snu.

Být námořníkem, tak to znamená plno dobrodružství, zážitků a možnost vidět celý svět. A nejkrásnější pohled je prý ten, když vidíte moře všude kolem sebe. To jsou slova mořského vlka Zdeňka Chramosty z Hradce Králové, který na moři strávil téměř 40 let. 

Co je podle vás tak krásného na tom, když je všude kolem moře a široko daleko nic jiného?
Možná onen čerstvý vzduch. A pohled na vodu se vám neokouká.

Někdo říká, že moře je kruté a neodpouští. S tím souhlasíte?
Ne, s tím nesouhlasím. Ono moře je v podstatě lhostejné. Pokud se na moře připravíte, tak ono se na vás vykašle. Nechá vás přežít. Pokud nejste připraven, tak vás samozřejmě zaskočí a může to být velice fatální. Faktem ovšem je, že i pokud jste dobře připraven, tak vám připraví věci, na které nejste nikdy připraven, jako byly fatální vlny, u kterých se tvrdilo, že si to námořníci vymýšlejí. Třicetimetrová vlna nemůže existovat a nakonec se ukázalo, že existují. Dokonce vědci dnes potvrdili, že jsou. A je už dokonce družice, která tyto fatální vlny sleduje.

Zdá se, že vy jste byl na moře připraven, protože dřevěnou nohu nemáte.
Ne, to rozhodně nemám.

Co považuje mořský vlk za největší námořnickou nemoc? Je to stesk po domově.
Zdeněk Chramosta, který na moři strávil téměř 40 let

Řekněte, platí představa, že je námořnický život svobodný a veselý? Žena v každém přístavu?
Ano, to se říká, že se fasuje rum. Námořnický život, že je veselý a v každém přístavu žena. Tak tohle bych chtěl vyvrátit. Zaprvé dnes je na lodích přísný zákaz požívání alkoholu. Zadruhé přístavy jsou už dnes daleko od centra města. Protože každé město se snaží vytěsnit jakékoliv podnik, který hlučí anebo práší. Dělá nepořádek.

Jutta - loď, kterou jsem měl rád

Takže nevíte, kde je nejlepší rum na světě?
No, já nevím. Někdo říká, že je to ten náš. Já tomu rád věřim.

Česká republika nemá moře. Sen stát se námořníkem asi není úplně běžný. Věříte, že jsem ani nevěděla,že je u nás námořní škola? Vy jste ji vystudoval.
Ne, u nás námořní škola není v tom pravém slova smyslu. Kdysi byla v Děčíně co já vím, kde se připravovali námořníci. Československá námořní plavba tam měla svoji třídu, kde připravovala žáky pro povolání námořník. Ale nevím, jestli dnes ještě funguje.

Moje posádka

Není pochyb o tom, že jste srdcem velký dobrodruh. Chtěl jste být námořník už jako malý kluk nebo to přišlo až později?
Určitě. Já jsem chtěl být buď kosmonaut nebo námořník. No a kosmonaut, přeci jen máme jediného, takže měl jsem větší šanci v námořnictví.

Československo bylo malé. A vám možná po všech těch plavbách teď připadá ještě menší.
Československo, nebo možná Česká republika už dnes, z pohledu člověka, který viděl veliké země, se může zdát malá. Ale chci říct, že je neuvěřitelně zajímavá. Tak rozmanitou zemi, to málokdy uvidíte. A tak hezkou. Zatím ještě pořád moc hezkou.

Pískování lodi na doku - Čína 2003

Kdy jste vyplul poprvé? Pamatujete si to?
Pamatuji. Bylo to v roce 1978. Poprvé jsem naloďoval do Ploče, což je v bývalé Jugoslávii. Bylo to na loď Kriváň, která byla mojí první lodí.

Co jste tam dělal? Kapitána? Poručíka?
Ale kdepak. Já jsem začínal jako pomocný strojník. To je ten, co pucuje záchody. Uklízí po těch, co už něco umí. Aale měl jsem výhodu, já jsem byl vyučený škodovák a navíc, když jsem čekal na loď, tak jsem dělal rok v ČKD. Takže poměrně brzy jsem se dostal přímo do údržbářské čety, takže ta epizoda pomocného strojníka trvala jen krátce.

Po lodní strojovně se dá jezdit na kole

Kolik zemí a cest jste dohromady absolvoval? Vedl jste si nějaký deník nebo je to vše pouze ve vaší paměti?
Z počátku jsem si samozřejmě všechno zapisoval. Bylo to pro mě ohromné novum, ale ke konci zvítězila taková ta lajdákockost a navíc rutina. Když už jste v některé zemi poněkolikáté. Třeba Rio de Janeiro pro mě bylo úžasné, když jsem ho viděl poprvé, podruhé bylo zajímavé, potřetí fajn. A když jsem ho viděl podesáté, tak jsem už ani nešel ven z lodi.

Na co vzpomínáte nejraději? Na lidi? Země? Příhody, pohostinnost, přírodu?
Asi bych shrnul, že na všechno. Od každého trochu. Lidi jsem tam potkal báječné, samozřejmě na výjimky, které vás zlobily, alo na to zapomenete. Lidská paměť umí ty špatné věci vymazat. Příroda, která je úžasná. Já si vzpomínám na Nový Zéland, pamatuji si Kanadu, to jsou nádherné země.

Projíždíme Panamou

Dnes už kurděje nejsou nemoc námořníků. Co je podle vás ta největší nemoc námořnická?
Asi by každý předpokládal, nebo by si lidé mohli myslet, že to je mořská nemoc, kdy je vám hodně špatně a to si neumíte ani představit, jak je vám špatně. Ale je to především stesk po domově.

Člověk, který procestoval celý svět a viděl neuvěřitelné bohatství, dechberoucí přírodní krásy, ale i velké lidské utrpení, toho asi jen tak něco nedokáže vyvést z míry. Protože působíte pravdu jako velký kliďas.
Ono to je jenom zdání. Někdo tvrdí, že jsem rapl, ale myslím si, že dlouho vydržím být klidný. Ale co se týče toho, jestli vás ještě něco překvapí. Samozřejmě. Život je plný překvapení.

Chudý, ale spokojený v Indii

Vy jste byl i v Bangládéši, jedné z nejchudších zemí světa. Slyšela jsem, že jste tam viděl věci, které byste opravdu raději z paměti vymazal.
Určitě. Ale nejde jen o Bangladéš. Je spousta států, hlavně v Africe, kdy jsou věci, které když člověk vidí, tak by je raději zapomněl. Ale ta Bangladéš, bylo to na první lodi a v podstatě pro mě to byl neuvěřitelný šok, když jsem viděl znetvořené děti. Uměle znetvořené proto, aby vzbuzovaly lítost a víc vyžebraly. Vzpomínám na slavný film Milionář z chatrče. Můžu vám říct, že ten film je hodně o tom, jak to skutečně vypadá.

Co se vám hodilo hlavou?
V podstatě jsem si uvědomil, jak některé naše starosti nebo touhy, které máme, jsou při pohledu v tváří v tvář takové skutečnosti, strašlivě malicherné.

V nebezpečí jste se cítil asi i v jiných zemích, protože vy jste se plavil i tam, kde byla, nebo ještě stále je válka.
Ano. My jsme se dostali do konfliktu víceméně náhodně dvakrát. Poprvé to bylo v Libanonu, když jsme tam vezli kukuřici z Thajska. Přijeli jsme a v té době jsme stáli přímo na hranici, respektive se to jmenovalo Greenline - Zelená linii mezi palestinkými milicemi a nějakou pravidelnou armádou. A oni se právě v té době, co jsme tam stáli, tak se do sebe pustili poměrně nehorázně.

Tahání pístu z hlavního motoru

Je nějaká země, která vám naopak vyrazila dech svým bohatstvím?
Samozřejmě. V Sáudské Arábii jsme nesměli vůbec stoupnout svou nohou na břeh, na jejich posvátnou půdu, takže tam nevím, ale Kuvajt, Spojené arabské Emiráty, tam je skutečně to bohatství ohromné.

Jak jste se domlouval? Kolik jazyků umíte?
Předpis je pro službu na námořních lodích angličtina. Ta je předepsaná jako mezinárodní jazyk námořníků. Já umím i polsky, protože jsem byl v Polsku na škole, takže polštinu také ovládám.

Třinec - moje nejmilejší z českých lodí

A čeština, slovenština.
Tak to je samozřejmé. My jsme kupodivu dvojjazyčný národ. Nebo byli jsme. Dnes už ti mladí s tím mají trošku problémy. A ruštinu. Tu jsem se zaprvé učil. A zadruhé jsem u Němců jezdil s ruskými posádkami. Tak bylo lepší se domlouvat rusky než anglicky.

Teď už jste v důchodu. Nestýská se vám po moři?
Stýská. Já vám řeknu, že po moři se mi hrozně stýská. Faktem je, že už se mi nestýská po té práci, protože tam ta moje doba pomaličku minula. Přichází nová a pro mě už je náročná a je úplně jiná, než jsem zažil já.

Zdeněk Chramosta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Váš život by, pane Chramosto, vydal na velkou knihu. Já jsem ráda, že jezdíte i po přednáškách, kde vyprávíte o svých zážitcích. Na závěr, kdybyste nám měl doporučit nějakou zemi na dovolenou, tak kam byste nás jako zkušený cestovatel poslal?
Já nevím, protože jsem viděl ty země jako zaměstnanec. Kdybych vás poslal třeba na Mauricius, tak asi by to nebylo úplně správné. Ale nepochybně jedno z nejkrásnějších moří je vždycky Jadran.

Říká mořský vlk Zdeněk Chramosta, který byl hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Moc děkujeme.

Spustit audio

Související