Milan Halousek: Od listopadu 2000 pořád na Zemi někdo chybí. Lidé nepřetržitě létají vesmírem
Podíváme se do vesmíru, konkrétně na Mezinárodní vesmírnou stanicí ISS, kde se stále něco děje. Pokud patříte mezi fanoušky, víte, že od poloviny října je na stanici nová posádka, která k orbitálnímu komplexu doletěla z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu za rekordně krátký čas, let trval jen tři hodiny.
Vše bedlivě sledoval i přední popularizátor kosmonautiky Milan Halousek. Kolik let už se kosmonautice věnujete?
40 roků amatérsky, teď částečně i profesionálně.
Je to vášeň, koníček, práce nebo trošku už i posedlost?
Asi vše dohromady. S tou prací je to ale teď složitější, tím hlavním oborem mé práce byly vzdělávací přednášky na školách. I pro veřejnost to v podstatě už od jara nejde. Ale kosmonautika nám stále přináší nové a nové věci a zajímavosti, impulsy. Ve vesmíru je pořád co sledovat, pořád je tam čemu se věnovat.
Na ISS je momentálně již 64. expedice. Na svém druhém dlouhodobém pobytu také zkušená astronautka Kate Rubinsová.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky
Jak jste poslední let na stanici ISS prožíval, věřil jste, že se připojí hned napoprvé?
Je to už celkem rutinní let, Sojuzy létají už desítky let celkem bez problémů. Takže jsem jim věřil. Ovšem byla tam ona mimořádnost takzvaného super krátkého rendez-vous, super krátký let trval tři hodiny, to je opravdu jeden oblet Země a necelý druhý. Oni startují v okamžiku, kdy je orbitální stanice přesně nad Bajkonurem. A když stanici dosáhnou během tří hodin, tak je to mimořádně krátká doba. Ještě před pár lety se létalo dvoudenní trajektorii, potom se zkrátila na šest hodin a teď už jsou jen tři hodiny.
Čtěte také
Vše se zdokonaluje. Letos je to 20 let, co vesmírná stanice funguje a stále jsou na ní lidé?
Stanice se začala stavět v roce 1998, takže před 22 lety. Ale 2. listopadu to bylo 20 let, co je na stanici trvale člověk. Nebo to můžeme říct obráceně, od 2. listopadu roku 2000 nejsou na Zemi stále všichni obyvatelé, vždy někdo létá vesmírem. Od začátku tam byla tříčlenná posádka. Potom, když byly komplikace s americkými raketoplány, havárie Kolumbie a havárie Challengeru, tak se posádky zmenšovaly na dvě osoby. Teď jsou šestičlenné a od příštího týdne budou sedmičlenné.
V tuto chvíli je tam kolikátá posádka a v jakém složení?
Teď je tam 64. expedice. Od té první v roce 2000 už je to 64. skupina. Teď je v tříčlenném složení, jak přilétla v misi Sojuzu MS-17, to znamená dva Rusové a Američanka, Kate Rubinsová. Ale za pár dní k nim odstartuje další čtyřčlenná americká posádka v lodi Crew Dragon, takže potom bude šedesátá čtvrtá expedice sedmičlenná.
Možná některé překvapilo, že na stanici létají posádky i přes pandemii koronaviru. Bylo to komplikovanější?
Je to komplikovanější. V poslední době jsou posádky dlouhodobě drženy v izolaci, ony tedy byly vždycky drženy v izolaci, ale teď je ta izolace velice přísná. K posádkám se dostává opravdu minimum lidí, ať už před startem v Moskvě nebo ve Spojených státech. A potom i v posledních fázích na Kennedyho mysu nebo na Bajkonuru.
Čtěte také
Zmínil jste ženu v posádce Kate Rubinsovou. Ona je ve vesmíru podruhé, je to výjimečná žena.
Je to zajímavá žena, šikovná a zkušená astronautka, je tam na svém druhém dlouhodobém pobytu. Poprvé byla na stanici v roce 2016, kdy tam pobývala asi 140 dní. Je to mikrobioložka, která se zaměřuje na zkoumání rakoviny. Jako první člověk, první vědec, sekvencovala DNA ve vesmíru. Při předchozím letu se pohybovala na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ve speciálním malovaném overalu, takové kombinéze, která hrála všemi barvami. Namalovaly to děti z onkologického ústavu v Houstonu, kde ona pracovala. A teď před startem slíbila, že nás zase něčím překvapí.
A co by to mohlo být?
Ona bude na stanici půl roku, takže má dost času na nějaké překvapení. Ale jestli si můžu dovolit tipnout, tak to zase bude mít něco společně s dětmi a s výzkumem rakoviny, ale co to přesně bude, nevím.
Čtěte také
Je to tam pro ženu komplikovanější? Žádné soukromí, musí jí muži nějak vycházet vstříc?
Žádné mimořádné soukromí tam nemá nikdo. Jediný rozdíl oproti normálnímu stavu, když je na palubě žena, tak se dává taková lehká plenta před místo osobní hygieny, kde se kosmonauté myjí. Jinak tam opravdu žena žádné úlevy nemá.
Když jsme u těch základních potřeb, tak jak vypadá taková vesmírná toaleta?
Na ISS jsou vesmírné toalety standardně dvě, jedna v ruském segmentu, druhá v americkém. A teď je tam ještě jedna další americká, jakoby experimentální, která se bude zkoušet. Protože to je toaleta určena potom pro lety do hlubokého vesmíru, pro dlouhodobé mise. Úplně jinak funguje, hlavně umí recyklovat mnohem víc kapaliny. Stávající toalety recyklují mezi 70 až 80 procenty moči. Nová by měla umět 90 procent a později dokonce 98 procent. To znamená v podstatě veškerou kapalinu.
Vše se znovu použije?
Všechno se vyčistí a používá se to znovu. Jde to zase jako pitná voda do koloběhu.
Předpokládám, že se kosmonauté mezi sebou dorozumívají anglicky.
Všichni musí umět anglicky i rusky, ale primárně se používá angličtina.
Experimenty na ISS jsou teď nejvíc zaměřeny na biologii. Zkoumají chování lidského organismu, až začneme létat na dlouhé mise.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky
Pojďme k cílům jednotlivých misí. Mění se po těch 20 letech, přibývají nové vědecké experimenty?
Samozřejmě experimenty se na ISS mění postupně za těch 20 let, v současné době jsou nejvíc zaměřeny na biologii. Zkoumání lidského organismu, zkoumání toho co bude, až začneme létat do vesmíru na dlouhé mise.
Čtěte také
Na Mars?
Třeba i na Měsíc s dlouhodobou expedicí, kdy tam bude základna. Ale samozřejmě Mars je takový hlavní výhled, takže biologie je hodně zaměřena na materiálový výzkum. Zkoumají se i technologické vzorky, ze Země se přiveze nějaká věc, která se pak zkoumá v mikrogravitaci ve stavu beztíže.
Řídnutí kostí se předpokládám také ještě nevyřešilo při dlouhodobějším pobytu ve vesmíru.
Lepší se to, už jsou nějaké postupy, už to není tak špatné, jako to bývalo. Už kosti kosmonautům neřídnou tak dramaticky. A stejně tak se už nezhoršuje ztráta svalové hmoty, jako to dobývalo. Je to právě výsledek těch výzkumů, jak se vše postupně ověřuje, tak se to zlepšuje. Tohle vše budeme muset mít v pořádku, než poletíme na Mars.
A co to dělá s mozkem? Nic se neděje?
Jsou tam nějaké změny, ukazuje se, že se nepatrně mění kognitivní funkce, takové ty rychlé rozpoznávací operace, malinko se to zhoršuje.
Překvapuje mne, že kosmonauti chtějí vrátit do vesmíru, když vědí, jaký vliv to má na jejich organismus.
Ale to je těžké. Člověk, který vyleze na Mont Everest a omrznou mu tam nohy, tak stejně půjde do hor znovu. Ale pro kosmonauty je to práce, oni jsou absolutní profesionálové.
Čtěte také
A nově si tam mohou i vypěstovat ředkvičky.
Ano, teď se tam budou pěstovat ředkvičky, přivezeny byly tři typy ředkviček, které si ve skleníku, ten je součástí biologické laboratoře ISS, vypěstují. Bohužel to nebudou ředkvičky určené jen pro jejich stravu, zůstane jim pár kousků. Většina se zamrazí a půjde zpátky na zem, aby vědci na Zemi zjistili, jak rostliny v beztížném prostředí rostou.
Je něco, na co se vyloženě čeká? Nějaký speciální průzkum či projekt?
Na ISS se pořád něco děje. V prosinci tam přiletí další zásobovací loď, která přiveze externí soukromou výstupovou komoru, která už je připravena pro další etapu rozšiřování Mezinárodní vesmírné stanice.
Věřím, že nás zase do Českého rozhlasu Hradec Králové přijdete o všech novinkách informovat.
Určitě a rád.
Související
-
Z oběžné dráhy je vidět, že je Země kulatá a hlavně nádherná, usmívá se Vladimír Remek
Další pokračování pondělních talk show Petra Voldána. V pondělí 3. září jsme se vydali opět živě z radiokavárny Českého rozhlasu Hradec Králové na hodně dlouhou cestu.
-
O takovou krásu se zbytečným svícením připravujeme, lituje astrofotograf Horálek
Astronom, astrofotograf, cestovatel a spisovatel Petr Horálek nás zavede ke hvězdám. Jeho fotografie vybral úřad NASA už několikrát jako prestižní astronomický snímek dne.
-
Bačkorový astronom sedí doma v teple a robotickou observatoř ovládá na dálku, aby nemusel na mráz
Dnes si v Českém rozhlase Hradec Králové povídáme o bačkorové astronomii, protože tak se jmenuje i nová kniha astrofotografa Zdeňka Bardona z Rasošek u Hradce Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
