Měděný Důl Bohumír v Jívce na Trutnovsku vzpomíná na kamarádství havířů a těší se na návštěvníky

Zdař bůh, chce se mi říct, protože tak se zdraví horníci. A musím říct, že jste mě velmi mile překvapili, moc vám sluší slavnostní hornické uniformy. Ty se oblékají jen při slavnostních příležitostech.
Josef Mikyska: Nebo na pohřby kamarádů.

Květa Jirmanová a Josef Mikyska ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Připomeňte nám pane Mikysko váš hornický život. Pamatuji si dobře, že jste dělal důlního lokomotiváře?
Josef Mikyska: Ano, důlního lokomotiváře, narážeče, kolejáře, ve stěně, při ražbě do vrchní, všechny ty práce. Protože nejsem vyučený horník, tak mě dávali vždy tam, kde někdo chyběl.

Měděná ruda se v dole Bohumír těžila do roku 1965. A v současné době, od roku 2015, důl provozujeme pouze jako turistický cíl.
Květa Jirmanová, měděný Důl Bohumír v Jívce

A jak jste se k tomu vůbec dostal?
Josef Mikyska: Dělal jsem v Králíkách a přišla za mnou předsedkyně závodní rady Grulichová, jestli bych nešel za závod Hedva na brigádu do Ostravy. Tak jsem se tam přihlásil a další rok zase za mnou přišli z Tesly Lanškroun, jestli bych nešel za ně na brigádu. A pak už jsem v dolech zůstal. Chtěli, ať to podepíši místo vojny na 10 let, což jsem ale neudělal a nelituji toho, protože vojna nebyla marná, byla tam sranda. A po vojně, když jsem se tam vrátil, tak se mi vysmáli, že jsem už mohl mít dva roky jámy z těch deseti za sebou.

Čtěte také

V té jámě je někdy líp než na povrchu. V měděném dole Bohumír v Jívce se stanete horníkem

Zažil jste také něco nebezpečného v dolech? Protože je to opravdu náročná a nebezpečná práce.
Josef Mikyska: Mám utržený prostředník na ruce, protože mi ho uskříply nárazníky od důlních vozů, tedy huntů, jak my říkáme. Název hunty tam zůstal po Němcích. Ale když člověk dodržoval bezpečnostní předpisy, tak z toho vždy vybruslil. Ale znáte to. Člověk si řekne, včera jsem to dělal takto, dnes to udělám také tak, a ono se stane neštěstí. Ale chci zdůraznit ohromné kamarádství horníků v jámě, to zkrátka bylo něco nádherného. Vždy mi bylo v jámě dobře, a to je vzpomínka na kamarádství a na horníky, kteří tam se mnou pracovali.

8 fotografií

Pojďme představit Důl Bohumír. Je to měděný důl, takže v něm se nikdy uhlí netěžilo.
Květa Jirmanová: Ne, určitě ne. Průzkum se tam dělal, ale narazilo se pouze na měděné ložisko, takže se tam těžila měděná ruda do roku 1965. A v současné době, od roku 2015, důl provozujeme pouze jako turistický cíl. Já bych navázala v krátkosti na to kamarádství, chci pozdravit všechny naše bývalé horníky, zejména Jardu a Michala, protože ti už bohužel neprovází ze zdravotních důvodů, ale vždy za námi jezdí. A zdravím i naše rodiny, které nás podporují.

Baví mne provázet lidi dolem a oni nakonec hornictví uznávají. Když vidí, jaká to byla dřina, tak říkají, že by to v životě dělat nechtěli.
Josef Mikyska, měděný Důl Bohumír v Jívce

Vy jste také horník?
Květa Jirmanová: Já jsem skočila přes kůži, to je taková hornická tradice. Takže jsem pasovaná hornice, dejme tomu, ale hornictví se mi stalo koníčkem. Uniformu mám a moc ráda ji nosím.

Čtěte také

Doly Jan, Julie a Bohumír. Stopy hornictví východních Čech najdete v Žacléři a v měděném dole

Proč se vlastně důl jmenuje Bohumír?
Květa Jirmanová: Každý důl byl pojmenovaný po nějakém panství nebo po nějakém pánovi z panství. Případně se jméno Bohumír dá vyložit jako mír Bohu, aby se všichni horníci vrátili zpět v pořádku na povrch.

Jak to v dole vypadalo, když se tam těžila měděná ruda? Kolik má pater a šachet?
Květa Jirmanová: Důl měl 13 pater těžených, další 2 jen průzkumné a v současné době je přístupných pouze 400 metrů. Po čtvrté patro by byl důl relativně schůdný a suchý, ale od čtvrtého patra je už přírodně zatopený podzemní vodou.

Baví vás, pane Mikysko, provázet lidi a ukazovat jim důl?
Josef Mikyska: Baví a líbí se mi, že ti lidé nakonec hornictví uznávají. Když vidí, jaká to byla dřina, tak říkají, že by to v životě dělat nechtěli. Obzvlášť vleže nebo na bobku, protože tam se jinak nedalo dělat, nejvyšší sloj na Bohumíru byla do 90 cm, a byla tam dokonce i jen šedesáti centimetrové sloje.

Čtěte také

V měděném dole Bohumír vyrostlo rampouchové království. Největší velikáni mají téměř dva metry

To se museli horníci doslova plazit.
Josef Mikyska: V té šedesáticentimetrové sloji museli dělat s lopatou a se škrabkou a špičákem vleže. Potom už přišly sbíječky, tak se to modernizovalo. Přišly nátřasné žlaby, tak už se nemuselo škrábat a padalo to přímo na nátřasné žlaby a šlo to na spodní patro, odkud to bylo dopraveno a vytaženo na první patro.

Co z té techniky u vás uvidíme, když se přijedeme podívat?
Květa Jirmanová: My tam bohužel žádnou techniku nemáme, tu mají případně v hornickém skanzenu v Žacléři, to je naše druhá památka. U nás máme zejména to podzemí, kde uvidíte typy výztuže, figuríny horníků při práci. A takovým hezkým bonusem je u nás v závěru prohlídky větrací šachta, je to žebříčkový výstup nahoru, na povrch země. 15 metrů kolmo nahoru.

Jak se máme obléknout, když se chceme přijít na důl podívat?
Josef Mikyska: Lidé chodí normálně oblečeni, jen si na sebe vezmou mikinu nebo bundu. V podzemí je standardně 10 stupňů Celsia.
Květa Jirmanová: I v kraťasech můžete přes léto jít. Prohlídka podzemí trvá asi 40 minut, takže se to dá.

Plánujete něco nového pro návštěvníky?
Květa Jirmanová: Začínáme osmou turistickou sezónou a pro letošek jsem připravila pro zájemce cyklus hornických besed. Ty budou pravidelně každou prázdninovou středu, ale bude to určitě na rezervaci. Bude to nejen prohlídka dolu s horníkem, ale bude to spojeno i s fotografiemi, s ukázkou předmětů a besedou. Tedy povídáním s bývalým havířem.

Jakub Schmidt, Květa Jirmanová a Josef Mikyska ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak se přijeďte podívat, Měděný Důl Bohumír v Jívce na Trutnovsku vás očekává.